Fórum
Kategorie: všechny láska a vztahyBůh a víraškolainzerátycíkve a denominacehudbajinékřesťanská seznamka
Spammer boy a Campfest 2019
Ahojky všem. Z nějakého důvodu jsem byl označen jako spammer. Ono je to dost silné slovo označit někoho takhle když ani nevím za co mě kdo snad ne křesťan odsoudil. Jak se dá zbavit tohohle titulu...poradí někdo? Jinak hledam tak holku do zivota 👫💑👪👨👩👧👦 Jede nekdo na Campfest z okresu Vyškov? Děkuji Ondra
OndraB vloženo: 04/07/2019 komentáře (3) Jak to hodnotíš? 76 88
SYSTÉM SIIP (Speaker Identification Integrated Project)
Ačkoliv se v souvislosti s bezpečnostními složkami mluví především o identifikaci lidí v obrazu z veřejných kamer, Interpol se zaměřuje i na hlas. Společně s experty z Boeingu a dalších evropských a izraelských firem totiž buduje technologii, která identifikuje podezřelé osoby podle jejich jedinečného hlasu, kdekoliv na světě! Projekt SIIP (Speaker Identification Integrated Project) vzniká díky evropským dotacím, EU totiž přispěla více než 10 miliony eur. Vývoj probíhá poslední čtyři roky a organizátoři se již v červnu pochlubí výsledky. Prezentace technologie SIIP: Hotovou technologii, jejímž vstupem budou moci být jak odposlechy telefonů, tak VoIP, videa z YouTube apod. nebude využívat pouze zmíněný Interpol, ale také policisté z Německa, britská metropolitní policie nebo Italové. *pozn.slovo apod. zahrnuje další a další sledování!!!!! Nová technologie přirozeně budí jisté kontroverze v řadách ochránců lidských práv, kteří se obávají případného zneužití a masivní analýzy veřejně dostupných zvukových videí – třeba právě na YouTube, Facebooku apod. Jistě jste si již všimli řady změn na serveru youtube a google! V nitru obřího německého stadionu: Nezbedné fanoušky sledují automatické 4K kamery Člověk se s vědomím, že kamera i na stovky metrů rozezná drobný detail, jednoduše neubrání nepříjemnému pocitu, že může být permanentně sledován a analyzován. Toto je přeci úplně jiná liga než stárnoucí CCTV systémy v českých městech. No a pak jsem spatřil Metropolis. Jedná se o vizi chytrého a hlavně bezpečného města tentokrát v podání Nvidie, která kamery a jejich zázemí vybavila umělou inteligencí – respektive výpočetním výkonem zosobněným třeba IoT jednotkami Jetson. Technologie identifikace mluvčího může pomoci rychle identifikovat hlasy podezřelých (každý je podezřelý:) a izolovat konverzaci zájmu v celé řadě případů vymáhání práva, jako jsou zápasy, výkupné nebo teroristické hovory. S cílem pomoci donucovací komunitě identifikovat hlasy neznámých osob se INTERPOL účastnil výzkumného projektu, který vyvinul novou technologii. Projekt SIIP byl realizován mezinárodním konsorciem 19 partnerů, které zahrnuje konečné uživatele, průmysl a akademickou obec, a probíhal od roku 2014 do roku 2018. Projekt přispěl k identifikaci zločinců a teroristů vývojem identifikačního enginu mluvčího, který je schopen běžet na různých zdrojích včetně internetu, sociálních médií nebo pevných a mobilních telefonů v zákonných odposleších. Kromě rozpoznávání hlasu pomáhá systém SIIP identifikovat pohlaví, věk, jazyk a přízvuk a detekovat klonování hlasu. V budoucnu by identifikace reproduktorů mohla být kombinována s dalšími biometrickými technologiemi, jako jsou otisky prstů a rozpoznávání obličeje, a tím usnadnit kontroly ve všech souvisejících databázích. Ochrana dat Projekt SIIP prozkoumal operační, technické, forenzní, právní a etické perspektivy související s vyvíjející se oblastí identifikace řečníků. Úlohou INTERPOLu bylo zajistit, aby technologie splňovala provozní potřeby a požadavky definované donucovací komunitou v jejích členských zemích. To zahrnovalo zejména právní aspekty technologie, aby byla zajištěna její slučitelnost se stávajícími vnitrostátními právními předpisy a dodržování zákonů o ochraně soukromí a údajů, včetně pravidel INTERPOL o zpracování údajů. Takže vidíte sami, že je vlastně všechno v pořádku a jsme všichni úplně svobodní:)(:
josef79 vloženo: 11/12/2019 komentáře (0) Jak to hodnotíš? 76 88
Je tu nějaká slečna, která si prošla utrpením? Co si vzájemně pomoci? fotku pošlu.
Je tu nějaká slečna, která si prošla utrpením? Co si vzájemně pomoci? fotku pošlu.
job vloženo: 26/08/2019 komentáře (3) Jak to hodnotíš? 76 88
Září 2019 - POZNEJTE SE NA POŽITKOVÉ TURISTICE V DOLOMITECH - 14. ročník
Možnost navázání nových kontaktů s fajn lidmi různých vyznání, ale hlavně 6 dnů bezva chození uprostřed překrásného světa těchto kouzelných hor v prima kolektivu a s kvalitním zázemím. Pozvánka platí pro celou republiku i případné hosty ze Slovenska. Pro více info pište na e-mail: alena-smejkalova(zavináč)seznam.cz Schází Vám partner(ka) pro sport? Pak je to příležitost pro Vás! Nebo hledáte protějšek stejných zájmů pro život? Co třeba zkusit jít mu naproti s námi na pobytu?! Popř. oceníte jen týden mimo šeď a shon všedního dne v prostředí nádherné přírody a ve fajn společnosti? I tehdy mezi námi budete správně, třeba i s Vašimi blízkými! V profilu na seznamce o sobě napíše snad každý druhý, že mezi jeho záliby patří turistika, lyžování, sport..., ovšem mnohý takový byl ve skutečnosti naposledy na horách na třídním výletu na ZŠ. Tady na pobytu však potkáte osoby, jejichž slova odráží realitu. Navíc na hory jezdí zpravidla dobří lidé a člověk zde druhého nejlépe pozná. Únava po cestě a vyčerpání po aktivně prožitém dni na svahu představují jistou zátěž, pod jejímž vlivem se každý ukáže takovým, jakým ve skutečnosti opravdu je. Pojeďte si otestovat sami sebe, svého partnera či další lidi, s nimiž se zde setkáte, a při tom si užijte scenérií a pohody.
seznamka-v-Dolomitech vloženo: 26/08/2019 komentáře (0) Jak to hodnotíš? 76 88
asteroid a země
https://refresher.cz/68893-Sance-ze-asteroid-zasahne-Zemi-je-100-tvrdi-vesmirny-expert
xcore vloženo: 04/09/2019 komentáře (2) Jak to hodnotíš? 76 88
Dejve administrátore, momentálně se neukazují zprávy v meilu, cca 3 týdny a nefunguje to asi teď nikomu.
eror
stepb vloženo: 11/09/2019 komentáře (4) Jak to hodnotíš? 76 88
Je dogma o nepravdivosti reinkarnace opravnene?
0)At se to ma jakkoliv, hrabani se v minulych zivotech rozhodne neni vhodne, nebot zpravidla jde o bozi tajemstvi. 1)Ocistec: muze mit ruzne formy-nejen duchovni ale i fyzickou-coz znamena opakovane vteleni. Az na vypusteni jednoho dogmatu není reinkarnace prilis v konfliktu s katolickou naukou. 2)Nespravedlnost a dopousteni zla: Proc se někdo narodi slepy ci nechteny? Teologicky se to vysvetluje jako „Bozi tajemstvi“. Kde mame jistotu, ze v tom není Bozi spravedlnost vyjadrena karmou? 3)Nejde o obhajobu Platonskeho ci hinduistickeho modelu. Nejde o zdokonalovani se vlastni silou. Stejne jako v ocistci i v novem tele duse odcinuje sve dluhy, zpracovava sve chyby a hrichy. To i skrze potykani se s novymi ne vždy prijemnymi zkusenostmi. Mnohe je však z duse snato pusobenim Bozi milosti a mnohe dobre skutky toho člověka byvaji často dusledkem milosti posvecujici. 4)Jedno telo-jedna duse platim v tom smyslu, ze clovek z pohledu pozemskeho vnimani skutecne zije jeden život. Tedy Zidum 9.27 v tomto smyslu není v konfliktu s reinkarnací. Reinkarnace znamena ze duse(nikoliv clovek) muze projit vice pozemskymi zivoty. Ty mohou zustavat v pameti duse ci jejim podvedomi. Podvedomi duse o tom je však během zivota člověka v urovni nevedomi, tedy si nic z toho nepamatuje. 5)Talenty a zajmy: Zkusenosti minulych zivotu jsou však v dusi vtistene a projevuji se v talentech, zajmech a inklinacich toho cloveka, které mnohdy prijdou aniz by k nim byl jakkoliv veden. Dogmatik namítne: samozrejme nejde o nahodu, ale Bozi plan pro tuto dusi. Ovsem ten Bozi plan stejne musí souviset s nejakym dokonalym radem. Napadne nejaka koncepce takoveho radu, která by byla dokonalejsi nez kauzalita minulych zivotu? 6)Vztahy: nekteri lide si okamzite padnou do oka. Nepochybuji ze Buh to tak asi chtel. Jenze na pozadi toho Boziho chteni muze byt fakt, ze duse spolu mají velmi pozitivni zkusenosti z minula. Nekteri lide se naopak od pocatku nesnaseji, aniz by si stihli nejak ublizit. Existuje totiž neodpusteni z minulych zivotu a proto se tyto duse karmicky opet potkaji a mají sanci nalezt lepsi reseni vztahu. Mnozi lide totiž umiraji uvnitr plni neodpusteni(i když navenek se tvari a snad i tomu veri, ze vse maji vyreseno) a to jim brani jit do nebe. 7)Zazracna uzdraveni: V mnoha pripadech modlitba za uzdraveni s nemoci nepohne a jindy ano. Existuje andel-strazce karmy, který svou pritomnosti blokuje moznost vysvobozeni od ducha nemoci. Modlitba za uzdraveji je prosbou o Bozi milost pro nemocneho. Bozi milost spolu s jistou mirou predchoziho odcineni v podobe utrpeni muze vyvazit dluhy duse a tim padem andel karmy poodstoupi pripadne odejde. Vlivem toho v prubehu zivota projevy nekterych „nevylecitelnych“ postizeni mohou zeslabnout i nahle zazracne zmizet, casto prave po modlitbe od lidi s darem uzdravovat. Napriklad Tardiff miva před modlitbou videni, kteří lide dnes budou uzdraveni (Buh mu ukaze u koho karma dozrala a skrze jeho modlitbu pak necha odejit duchy nemoci. Tardiff sam nepotrebuje vedet ani uznavat ze existuje nejaka reikarnace ci karma). 8)Hrich dedicny: i vsechny geneticke nemoce souvisi s karmou. Je mozne namitnout, ze dedicna choroba je zkratka rodova zalezitost a zadna karma. Jenze duse je zamerne vtelena, aby se narodila do takoveho rodu, jehož minulost a soucasnost odpovida dluhum z jeji minulosti. Ty si muze timto zpusobem doresit. 9)Hrich prvotni: biblicky popis vlastne symbolicky zobrazuje jak se duse při svém prvnim vteleni dopustila chyb a vznikla ji karma vedouci k hrichu dedicnemu. 10)Proc si clovek nepamatuje minule zivoty sve duse? Jednak je uplne jinym clovekem, nez bylo minule vteleni, navíc by tihu těchto vedomosti nemusel unest a stahlo by ho to do cynickych a zlych vzorcu jednani. Stejne jako když clovek zacne zit hrisnym zivotem, tak vedomi o tom co uz stihl spachat ho vetsinou stahuje stále hloubeji a stále dale od Boha. 11)Nikam nevedouci opakovani cyklu prevtelovani? Spis si to ale predstavujme jako sroubovici s vyvojem. Prirozeny jev, který vidime vsude kolem sebe: treba rocni doby se stridaji a pritom klima dlouhodobe podleha zmenam. 12)Nektere namitky byly namirene proti ocistci a katolicke nauce jako takove. V těchto pripadech vhodne uvest do zavorky třeba „protestant“ 13)existenci reinkarnace pripousti mnoho kultur. Pokud k ni nedochazi, vycucali si to z prstu nebo dostali od od zleho ducha? 14)casta reakce byla: „vzdyt je to jedno se tim zabyvat, zda na pozadi je nejaka karma“. V podstate bych s tim souhlasil. Jenze prilis mnoho krestanu automaticky ideologicky zastava tezi o nesmyslnosti reinkarnace, protože jim to nejake autority takto naockovaly. Pritom poradne nevedi v cem reinkarnace spociva. 15) Jan 9.2. „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“
kreketuse vloženo: 12/04/2016 komentáře (15) Jak to hodnotíš? 76 88
Smažte prosím foto z úvodní strany
Dobry den, prosím vymažte moje foto z úvodní strany, nepřeji si, aby tam bylo a nesouhlasím s tím. Omlouvam se, ale jinde nemohu najít kontakt na admina. Mockrát děkuji. Limutka.
Limutka vloženo: 11/11/2019 komentáře (8) Jak to hodnotíš? 76 88
co je lež a co pravda? Sám nevím
souhllasím s jestřábem. Když jsem byl v nemocnici a prosil jsem Pána Boha v duchu na odpuštění hříchů a ve vnitř duše jsem slyšel ,,už jsem ti odpustil,, a na začátku roku 2019, jsem byl v jedné místnosti, kde bylo silnější světlo než lidská svěrla. Druhý den na to, jsem byl u katolické zpovědi a po 15 minutách asi, slyšel hlas ,,chtěl jsem ti,, a když jsem se ohlédnul za sebe, tal tam nikdo s takovým hlasem nebyl. Možná tam mělo být ,,odpustit nebo pomoci,, Můj kamarád Lojzík je kněz z katolické církve mi to umí dobře upřesnit a když jsem s nín, tak se nebojín ;). Nevím co mám být jestli katolík jako kamarád nebo protestant jako přes ty hlasy.
trew vloženo: 30/03/2019 komentáře (3) Jak to hodnotíš? 76 88
Olomouc
Přestěhovala jsem se z Hradce Králové do Olomouckého kraje. Nejde to přenastavit na profilu. Může mi prosím někdo poradit? A jak smazat jednu starou fotku. Díky.
Ejmi vloženo: 08/06/2019 komentáře (3) Jak to hodnotíš? 76 88
Nedělní zákon
Výnosem vynucujícím ustanovení papežské soboty přestoupením zákona Božího se náš národ zcela vzdá spravedlnosti. Když protestanti napřáhnou svou ruku přes propast, aby uchopili ruku římské moci, když podají ruku přes propast, aby si jí potřásli se spiritismem, když pod vlivem tohoto trojnásobného spojení, naše země zavrhne každou zásadu své Ústavy jako protestantská a republikánská vláda a zajistí propagaci papežských bludů a svodů, potom můžeme vědět, že přišel čas pro zázračné působení satanovo a že konec je blízko. Tak, jako byl příchod římského vojska učedníkům znamením o nastávající zkáze Jeruzaléma, tak může být toto odpadnutí znamením pro nás, že je překročena hranice Boží shovívavosti, že míra nepravosti našeho národa je plná a že anděl milosrdenství už odletí, aby se nikdy nevrátil.5T 451 Proroctví ve Zjevení 13. kapitole říká, že moc znázorněná šelmou se dvěma beránčími rohy přinutí -zemi a její obyvatele- aby se klaněli papežství, které v proroctví představuje šelma podobná levhartu. Toto proroctví se vyplní, až Spojené státy budou vynucovat zachovávání neděle, kterou Řím pokládá za zvláštní uznání své svrchovanosti.GC 578,579 Proroctví od Ellen Whiteové. Myslíte, že se nemůže naplnit? Dění ve světě naznačuje tomu, že se toto proroctví začíná vyplňovat - viz. návštěva papeže v Americe minulý rok, smíření luteránů s katolíky. http://www.ellenwhiteova.cz/blizici-se-krize/3-narodni-nedelni-zakon/
Badenka vloženo: 09/11/2016 komentáře (27) Jak to hodnotíš? 76 88
Božie milosrdenstvo
Božie milosrdenstvo plné nadšenia lásky k Faustíne Kowalskej. Kto mňa nasleduje Božím milosrdenstvom nájde seba a pokoru,vieru v srdci. Nasledujme počúvame to: Čo od nás žiada Boh.
tajdrlik vloženo: 23/01/2017 komentáře (0) Jak to hodnotíš? 76 88
Na svete jsou pouha dve nabozenstvi
Jedno je zalozeno na milosti skrze viru - biblicke krestanstvi - a vsechna ostatni jsou vysledkem prace a zasluh - ritualy, dodrzovani prikazu a zakazu, askeze, meditace, zarikavani, tajne formulky, drzeni svatku atd atd... Nejde mi o vyvolani kontroverze. Pokud si na tuhle otazku vsak kazdy tzv. krestan neodpovi, jeho dum stoji na pisku. Bohuzel to nema ceske titulky: https://www.youtube.com/watch?v=X_7Rt6Ol_CU
Rublev vloženo: 20/09/2016 komentáře (20) Jak to hodnotíš? 76 88
Staří rodiče...?
Ráda bych věděla, co si myslíte tom, že děti se rodí stále starším rodičům. Chápu na jedné straně, že muži kolem 45, pokud ještě nemají děti, tak je chcou mít, a tak hledají nejlépe o deset let mladší ženu, která děti chce. Na druhé straně ovšem těmto dětem nejspíš poměrně brzy zemře táta, kdo ví, zda se vůbec dočká vnoučat. Babička a děda pro moje děti znamenali vždy něco zcela jiného - byli klidní, už nikam nespěchali, měli čas na věci, na které zaměstnaný rodič tolik času nemá,....Nejde přeci jen o svým způsobem sobectví? Jaké máte zkušenosti a názory?
pavcaad vloženo: 24/09/2016 komentáře (15) Jak to hodnotíš? 76 88
Ženy nepatří do kalhot
Karel I. Šimek Žena ať se neobleče v roucho mužské a muž ať neužije roucha ženského; jeť ohavný u Boha, kdo takové věci činí. (Deuteronomium 22:5) Setkal jsem se s názorem hovořícím zhruba o tom, že deset ran egyptských nebylo ničím proti „nožní pandemii“, která se po celém světě rozšířila během 20. století. A s názorem jsem se ztotožnil, neboť jako mnozí další vnímám onen všeobecný mravní a společenský úpadek, který je jak příčinou, tak i dílčím důsledkem tohoto jevu. O tomto odpadu od transcendentálně zakotvených a tradicí udržovaných bazálních hodnot bylo již napsáno mnohé, přejdu tedy rovnou (se stále přítomným důrazem na tuto souvislost) k tématu. Z historie Od úsvitu dějin, po celá tisíciletí, byl styl oblékání mužů a žen jak z praktických důvodů (charakter práce, anatomická specifika), tak především na základě přirozeného mravního vědomí, odlišný. Ženy nikdy v celé historii lidského pokolení nechodily v kalhotách či v podobném typu oblečení, totiž takovém, který by provokativně zdůrazňoval jejich boky, klín a jemu blízké části nohou. Počítaly krom jiného se svojí fyzickou zranitelností vyplývající z fyzické převahy mužů a nechtěly se vystavovat ještě větším rizikům, než těm, ve kterých nevyhnutelně žily. A vedle toho – řečeno spíše dnešním jazykem – potřebovaly být ženy oceňovány a respektovány také za své osobní vlastnosti, nikoli na základě své fyzické obdařenosti. Nošení „rozštěpeného“ oděvu na dolní polovině těla bylo ve všech časech u všech kultur, včetně pohanských a barbarských, považováno za vážné porušení mravů a pošlapání ženské identity. Jistě naleznete celou řadu účelově sepsaných textů, které budou hovořit jinak. Nenechte se však mást. Ano, v některých zemích jižní Asie či Dálného východu ženy i v minulosti nosily kalhoty, avšak boky a nižší partie zakrývaly vlajícím pláštěm či delší tunikou. Na jiném konci světa – v polárních oblastech – ženy z důvodu drsných přírodních podmínek nosily a leckde stále nosí kalhoty z tulení kůže. K nim však patří komplet ve stylu pončo, který vždy spadá až pod kolena. Ať již u Vikingů, nebo u Keltů, či u Attilových kmenů z východu, nikde nebylo zaznamenáno, že by ženy nosily kalhoty jako vnější součást oblečení. V osmnáctém století pořádala rozmařilá ruská carevna Alžběta řadu maškarních plesů, na kterých bylo vyžadováno, aby ženy nosily mužské oblečení a naopak. Kalhoty byly skutečně součástí ženského maškarního kostýmu, i zde však byly pouze částečně viditelné pod zkrácenými sukněmi a jejich použití bylo omezeno pouze na tuto frivolní příležitost. Během Americké války za nezávislost či v Evropě během Napoleonských válek byly ženy dobrovolníků účastny válečných událostí – pomáhaly ve vojenských táborech, staraly se o kuchyni, o raněné a podobně. Nosily uniformu, jejíž součástí však byla sukně přes kalhoty či volná kalhotová sukně v orientálním stylu. Až v 19. století se začaly objevovat různé kombinace a úpravy ženského oblečení připomínající kalhoty – obvykle se setkaly se společenským odsouzením. I ve zbrojních továrnách za světových válek první poloviny 20. století měly ženy přes pracovní kalhoty navléknuté dlouhé zástěry. Všeobecné encyklopedie až do 60. let 20. století definovaly kalhoty jako „mužské oblečení“. Posun v tomto vnímání nastal až během takzvané sexuální revoluce, která přinesla celou řadu dalších závažných nešvarů a poklesků. Většina dnešních lidí si patrně myslí, že lidstvo včetně všech osobností a jejich světlých činů v minulosti, bylo bandou slabomyslných usurpátorů a že teprve dnes je to to pravé. Osobně mi tedy o tolik moudřejší (a o své výdobytky šťastnější) nepřipadají. Spíše naopak. Můžeme konstatovat, že celospolečenský (v rozměru celého lidského pokolení) konsensus ohledně ženského oblečení existoval od nepaměti až do nedávné doby. Evidentně nebyl žádným sociálním konstruktem, nýbrž věcí přirozenou, napříč všemi kulturami, kulty či modloslužbami. Nejspíš jen málokdo si to ve své moderní nabubřelosti vůbec dokáže uvědomit. Rovnost (svornost, bratrství?) Až koncem devatenáctého století a v první polovině století dvacátého začaly některé duševně i duchovně deprivované ženy – především sufražetky – hlasitě prosazovat společenské přijetí ženských kalhot v domnění, že se tak po zásluze vyrovnají mužům. To bylo původním motivem jejich snah. Myslely si, že k nim, pokud potlačí svoji vlastní ženskost, budou mít muži větší úctu a budou je brát jako sobě rovné. To bylo mimo jiné založeno na jejich zcela lichých představách o mužské společnosti jako o jakési elitní a zároveň rovnostářské skupině. Dopadlo to však zákonitě přesně naopak. Oblečením kalhot žena tehdy shodila svoji důstojnost, stala se z ní defektní bytost – neženská, nemužská. Osobou, která se zřekla svojí identity a zároveň bojuje o své uznání násilným způsobem – cestou vnucování pravidel. Žena a muž jsou si přirozeně rovni pouze ve své plnosti, teprve tehdy, kdy vytvářejí archetyp, resp. naplňují ideál svého pohlaví se všemi jeho nepostradatelnými vlastnostmi. V tu chvíli nastává žádoucí komplementarita, nikoli tehdy, kdy se jedna strana upachtěně snaží napodobováním strany druhé dosáhnout uznání. Je to ubohé, směšné a veskrze kontraproduktivní, přesto to v myšlení naší západní civilizace v současné době dominuje a nabírá dalších a dalších absurdních rozměrů. Je příznačné, že většina historicky zaznamenaných kritik nevhodného ženského oblékání pochází teprve z nedávných dob. [1] Ve vzdálenější historii totiž zpravidla nikoho ani nenapadlo se tímto problémem zabývat, protože jednoduše neexistoval – dělo se leccos, překročení tak bytostného pravidla však bylo zkrátka nemyslitelné. Literárních dokladů, citátů skvělých osobností, výroků morálních autorit či vzpomínek dosud žijících pamětníků je nespočet a mnohdy jsou velmi originální, inspirující či dokonce vtipné. Má-li se však tato úvaha udržet v čitelných mezích, neměla by čtenáře zavalit množstvím citací. Za všechny jen zmíním jednoho z nejpronikavějších géniů, kteří se kdy na Britských ostrovech narodili – G. K. Chestertona – a jeho několikeré brilantní komentáře k tomuto tématu. Za zmínku rovněž stojí slova biskupa de Castro Mayera, jenž (v kontextu následující kapitoly) výstižně prohlašoval, že kalhoty jsou ještě horší než krátká sukně, neboť ta útočí spíše na mužskou fantazii, kdežto kalhoty útočí bezprostředněji: přímo na zrak. O jednom z velkých světců, Padre Piovi, se v knize Arrivederci, Padre Pio [2] dočteme, že se prý zdráhal dát rozhřešení ženě, která za ním ke zpovědi cestovala do Itálie až z kanadského Vancouveru, a sice z toho důvodu, že vlastnila obchod s oblečením, kde prodávala též dámské kalhoty. Uložil jí, aby se všech těchto částí oděvu zbavila, avšak nikoli tak, že je věnuje ženám, které by je mohly nosit. V čem je vlastně problém? Jsa katolík, mohl bych se čtenáře pokoušeti utloukati argumenty, mravními poučkami, apely a doporučeními na základě toho nejdůležitějšího motivu – čistoty duše jako podmínky spásy (tím v žádném případě nechci kněžím – lidově řečeno – fušovat do řemesla a nechat svá slova vyznívat nějak „kazatelsky“; pouze se zmiňuji o elementárních souvislostech). Jakkoli je pro člověka tento aspekt důležitější než cokoli jiného, pokusím se jej omezit na nezbytné minimum a vysvětlit problém spíše „psychologicky“. Ještě dodám, že považuji za velmi důležité zamyslet se nad tímto pohledem a pokusit se domyslet, jaké s sebou popisované jevy nesou dílčí důsledky v mezilidských vztazích. Důležité je neslovíčkařit, nevytrhávat z kontextu a neulpívat na expresivních slovních ilustracích, jak je v dnešní zrychlené komunikaci zvykem. Žádnou z žen nepodezírám v tomto směru ze špatného úmyslu, spíše si myslím, že na vině je nevědomost, resp. nezamýšlení se nad těmito tématy v dnešní „moderní“ době. V té se ostatně čím dál více zdá, že mravnost jako cesta k dosažení obecného dobra je tabu a je zapotřebí se za ni stydět, naopak nemravnost, vyzývavost, smyslnost a sprostota má zelenou, je brána jako pozitivum a symbol pokroku a její negativní povaha je bagatelizována. Jak působí žena v kalhotách na podvědomí? Odhlédneme-li od toho, kolik žen vpravdě neuvěřitelným způsobem znásobuje drobné estetické nedostatky své postavy nevhodnou volbou oblečení, je tu především hledisko osobní důstojnosti a bezprostřední, ničím nezatížené komunikace a kooperace. Postava je v pohybu – v tomto případě zejména během chůze – charakteristickým způsobem deformována. Kalhoty zásadním způsobem zdůrazňují pozici rozkroku, resp. klína a vytváří z něho v mužském podvědomí brutálně dominující prvek na pozorované ženě. Mužskou fixaci na tento bod si s trochou horrorové imaginace můžeme představit jako jakýsi všestravující kužel vyrůstající přímo z pojednávaných partií. Budeme-li – s jen velmi mírnou nadsázkou – ještě ilustrativnější, vypůjčíme si pojmy z astronomie a budeme hovořit o gravitační čočce, resp. černé díře na okamžik pohlcující lidské podvědomí. I ta nejkratší minisukně je tedy méně dráždivá než kalhoty ke kotníkům (nemluvě o všelijakých šortkách, „tříčtvrtečních“ délkách a dalších, mnohdy opravdu ohavných a – vzhledem k věku, místu použití atp. – nedůstojných modelech). Přestože je muž „naučen“ spořádané sociální interakci a nedá na sobě nic znát, není schopen tento podvědomý vjem zcela eliminovat a přistupuje ke svému protějšku jinak, než kdyby se mu tohoto vjemu nedostalo. Z celého článku proto zdůrazňuji především následující: žena může být v takový okamžik z důvodu smyslového přehlcení v první řadě vnímána jako jakási neosobní zvířecky fertilní entita, až ve druhé řadě jako osobnost a partnerka pro společenskou či pracovní komunikaci. Žena tak sama sebe, budeme-li se držet takové hierarchie hodnot, kde duševní parametr stojí nad fyzickým, dobrovolně ponižuje. Je paradoxní, jak se ženy různého věku na jednu stranu ze všech sil snaží úpravou svého zevnějšku ze své osoby (ať už vědomě či nevědomě) udělat pouhý objekt sexuálního zájmu a zároveň kladou na své okolí požadavky, aby tak v ten samý okamžik brány nebyly. To je nejen absurdní a hloupé, ale i – a to vlastně především – sobecké. Kapitolou samotnou pro sebe je žena v kalhotách patřená zezadu. Nedochází zde zpravidla k tak silné podvědomé fixaci jako u „přední varianty“, o to vyzývavější je však tvar oněch partií ve své zakulacené lascivitě. Mužské zraky tímto směrem hledí již zcela nepokrytě a většinu zbývající části těla po většinu doby ignorují. Jestliže však tyto partie u mnoha mužů nesplňují jejich přísné (veskrze individuální) nároky na přijatelný tvar či rozměr, dochází v jejich nitru k extrémnímu posunu: stávají se pro ně něčím směšným a opovrženíhodným, čímsi jako částí těla hospodářského zvířete očekávající zásah zootechnika. Pouze vnitřní kultivace mužů určuje, nakolik jsou tyto asociace vědomé či pouze podvědomé. Samotná ženská osobnost již tak jako tak v tuto chvíli zcela opustila časoprostor. Jde ženám právě o toto? Oproti tomu, jestliže žena zvolí sukni vhodného střihu, případně část oblečení, která funkci sukně plní, výše popsané jevy mizí. Pozornost muže na fyzickou stránku ženy je, pokud tato volí přiměřené oblečení i pro horní část těla, rozptýlena u někoho na drobné rychle přehlédnutelné detaily, u jiného zcela. Mezipohlavní napětí absentuje a proti sobě stojí dvě důstojné lidské bytosti, uvědomující si svoji odlišnost, avšak vzájemně si nenarušující svoji duševní a mravní integritu, tedy v kýženém rovnocenném postavení. Spoluzodpovědnost za následky Jak již bylo naznačeno, velmi častým postojem mnoha žen je přehazování zodpovědnosti na své protějšky – muže. Vyjadřují se v tom smyslu, že „se přeci nemusí koukat“, „co jim je do toho“, „důkaz toho, jaká jsou to čuňata“ a podobně. To je však sobeckým popřením lidské přirozenosti (ženy jsou také obdařeny – ne zrovna zanedbatelnou – řadou specifik, kterým muži musejí vycházet, mnohdy do roztrhání těla, vstříc – a tak je to dobře) a ve výsledku kontraproduktivním, nekooperativním a nespolečenským jednáním. Díky Bohu si oproti tomu některé ženy uvědomují, jak se věci ve skutečnosti mají. C. Hammondová v jednom rozhovoru uvádí: „My ženy si často neuvědomujeme, že to, jak se oblékáme, vytváří podvědomé účinky – nemluvě o hormonálních reakcích – u mužů kolem nás. […] Muži jsou z biologických příčin více náchylní ke smyslovým reakcím na vizuální podněty. Jsem vdaná déle než dvacet let a popravdě řečeno, stále tomu nerozumím – ale uznávám to!“ Následovně pojednává o tom, že vlastně ani sama nemá právo muže uvádět do nebezpečí pokušení. [3] Dodejme, že by si žena měla uvědomit svoji spoluzodpovědnost za situaci, která následuje – ať už se jedná o „pouhé“ narušení mravní integrity muže (případně následky téhož na třetí stranu), nebo zda má tato situace nějaké nepříjemné vyústění i pro ni (zde je spoluzodpovědná samozřejmě pouze do určité míry – ve světle dalších okolností). Úcta, důstojnost a společenská role Muži mají instinktivní úctu k ženské plodnosti a mateřství, pokud tyto atributy zvládnou vnímat v „nefyzické“ rovině. Žena má tu výhodu, že je ženou již ze své podstaty, sama ze sebe; je totiž obdařena plodností, která je odjakživa něčím posvátným, jak dokazují nejrůznější historické prameny a indicie. Muž, pokud chce dosáhnout stejné hodnoty a důstojnosti, musí svoje kvality teprve dokázat svými činy. V dnešní době se zcela pomíjí duchovní stránka plodnosti a všude se pojednává pouze její fyzická, případně „technická“ stránka, chcete-li. Vulgární oděv zdůrazňuje právě tuto druhou stránku útokem na smysly, načež se v mysli člověka již jen ztěžka hledá místo pro onen prvně zmíněný aspekt. Jestliže žena není prostřednictvím svého oblečení v rozporu se svoji archetypální ženskostí, odkazuje tím na tuto svoji hodnotu. Před sukní muž – pokud není zvířetem – zcela přirozeně, vědomě i podvědomě, kapituluje. V případě kalhot musí nejdříve vzpomenout na vykonstruovanou etiketu, teprve poté se z podvědomého respektu k pravidlům možná zachová galantně. Je v tom skutečně obrovský rozdíl a minimum mužů i žen si to dokáže uvědomit. Nevhodné ženské oblečení navíc přináší smyslové přetížení, které potlačuje vrozenou skromnost a pokoru. Kazí vztahy mezi pohlavími, přináší vágnost, víceznačnost, nedokonalost. Napomáhá relativistickému pohledu na společnost a její mravy. Ideologie, která tento nešvar zavedla, poškodila lidské myšlení tak, že je odmítán přirozený model rodiny. Společnost není schopna identifikovat přirozené mužství a přirozené ženství, vypomáhá si různými sociálně-inženýrskými konstrukty, aby tuto danost nahradila. Rozlišení rolí v rodině v očích malého dítěte je neujasněné, což se následně promítá do jeho postojů v dospělosti. Každý aspekt by se dal velmi široce rozvádět a vydal by na samotné pojednání. Přeceňování tohoto fenoménu v rámci článku je pouze zdánlivé, neboť celá věc zapadá do nesmírně závažného kontextu. Kultura dámských kalhot je jedním z nejzákeřnějších vedlejších produktů moderního liberalismu. Přinesla morální lehkomyslnost, exhibicionismus, zmatenost, znehodnocení žen, zhrubnutí postojů žen a snížení mravní úrovně společnosti. Vytváří kontrast mezi mnohdy ještě obstojně individuálně zachovanou vnitřní mravností a nevázaným zevnějškem. Epilog Pokud jste se při četbě článku dostali až sem, jistě vám v hlavě rezonuje jedna významná námitka: co praktická stránka věci; pohodlí; sport; dnešní životní styl etc.? Jistě jsou některé činnosti, u nichž lze výše popsaným nárokům dostát jen s velmi velkými obtížemi (například zmíněný sport). Na takové příležitosti z nich lze samozřejmě slevit. Současně však lze apelovat na skromnost a výše mnohokrát zmíněnou důstojnost na úkor totálního pohodlí. Ženy jsou ohledně oblečení většinou velmi vynalézavé a kreativní, řešení obvykle najdou. Bylo by bezesporu přehnané po ženách požadovat podávání některých sportovních výkonů v sukních, avšak vězte, že posléze po jejich vykonání vás celé okolí zase brzy velmi rádo uvidí v celé své ženské kráse a důstojnosti. Na samotný závěr nechme promluvit samotného G. K. Chestertona. [4] Jest vysoce příznačné pro vzteklý plagiarismus, jenž nyní jest všude vydáván za emancipaci, že před nedávnem bylo něčím běžným, aby se „uvědomělá“ žena dovolávala práva nositi kalhoty, práva asi tak groteskního jako jest právo nositi falešný nos. Bylo-li by svobodě ženy mnoho pomoženo, když by na každé noze nosila sukni, nevím. Snad by turecké ženy mohly nás o tom poučiti. Chodí-li však západní žena vlekouc s sebou (abych tak řekl) opony haremu, jest docela jisto, že její tkaný příbytek jest určen pro putovný palác, nikoliv pro putovné vězení. Jest docela jisto, že sukně znamená ženskou důstojnost, nikoliv ženskou porobu, což lze dokázati zkouškou ze všech nejprostší. Žádný vladař by se s rozmyslem neoděl v uznávána pouta otroka; žádný soudce by se neobjevil před lidmi jsa pokryt šatem trestaneckým. Když však mužové chtějí býti majestátní, působiví, například soudcové, kněží nebo králové, nosí sukně, dlouhé, vlečkové roucho ženské důstojnosti. Celý svět jest pod vládou sukní; neboť dokonce i mužové nosí sukně, chtějí-li vládnouti. http://www.stjoseph.cz/zeny-nepatri-do-kalhot/
DOSA vloženo: 03/10/2016 komentáře (19) Jak to hodnotíš? 76 88