Preferujete tzv. domácí školku a školu, křesťanskou školu nebo klasickou školku a školu pro své děti?

Téda, tomu říkám DRSNÉ TÉMA pro křesťanskou seznamku ☺ Než se Tvé hypotetické dítě dostane do školy, uplyne minimálně 7 let a za tu dobu, pokud teda ještě svět bude světem, může být školství úplně jiné, jestli vůbec nějaké... Momentálně si spíš lámej hlavu s tím, jak k dítěti vlastně přijít - vždyť i to může trvat ještě léta... ☺

Pro mne říkám ne domácím školkám i školám, děti potřebují být v kontaktu s jinými dětmi, ať už věřícími, či nevěřícími, toto bych nepovažovala za nějak důležité je extra rozdělovat. Dítě by mělo poznat jaké jsou i jiné děti, jak se chovají ve škole, v družině v kroužcích a následně i venku popřípadě ke svým rodičům. Napíšu to jasně na mém příkladu. Mám syna 9 let, chodí do třetí třídy. Už teď a to nejsme věřícími dlouho si všímá rozdílu v chování a jednání a už dokáže rozeznat co se mu líbí a co ne, to stejné i v chování spolužáků k jejich rodičům.
Proto si myslím, že školka a škola společná s jinými dětmi je mnohem do života pro věřícího lepší než izolace od okolního světa domácími školkami, školami či křesťanskou školkou, školou..:-)

Ampére a nemyslím si, že je to drsné téma.. my ženy přemýšlíme trošku jinak a i budoucnost si musíme trošku připravit, i když to dítě zatím slečna třeba nemá..:))))

Toto není otázka, kde by Písmo dalo přímou a jednoznačnou odpověď. Dnešní doba je zvláštní, pokud dítě tráví hodně času se svými vrstevníky. Dřív to nebývalo, dřív dítě trávilo čas s lidmi různých generací. V Písmu jde vysledovat spíš dítě v rodině, i když v NZ době školy pro děti existovaly. Než některé tzv. křesťanské školy, tak by asi byla lepší škola veřejná. U zřizovatele školy bych hledal, jestli to jsou skutečně znovuzrození lidé. Tj nikdy bych neposílal děti do katolické školy, ale těch škol tzv. křesťanských, těch bych vyloučil víc, adventisty, od čce ap.

A pak to dopadá tak, že když se naplánovaná budoucnost ne a ne a neplní, tak slečna jednak neví co s přítomností (s tou v plánech nepočítala) a popadá ji zouflaství ohledně budoucnosti a fyzicky se hroutí, že? To není teorie, takové případy okolo sebe bohužel mám... Žijeme přece v přítomnosti a nemáme se starat co dá další den, natožpak desetiletí. Vždyť stačí nějaká malá odchylka a VEŠKERÉ plány jdou vniveč... To je opravdu takový problém svěřit svůj život Bohu a nestarat se co dál...?