Fórum
Kategorie: všechny láska a vztahyBůh a víraškolainzerátycíkve a denominacehudbajinékřesťanská seznamka
DUCHOVNÍ SMILSTVÍ - PLODY FALEŠNÝCH KŘESŤANU, ANEB "KŘESŤANU" BEZ KRISTA
Duchovní smilstvo a řešení konfliktů (Jk 4,4-6) Steven Cole Ve třetí kapitole Jakuba jsme zkoumali slova moudrosti pro harmonické soužití, příčiny konfliktů a jak jim předcházet. Řekli jsme si, že ten, kdo hledá způsob jak vyřešit konfliktní situaci, by měl nejdříve zkoumat své sobecké postoje. Slova moudrosti pro harmonický život jsou praktickou ukázkou, jak bychom měli žít. V úvodu 4. kapitoly jsme se zaměřili na zdroje konfliktů. Čtvrtá kapitola nám sděluje, že kdo chce řešit mezilidské problémy, měl by se odvrátit od moudrosti světa a pokorně se oddat Bohu. Že tomu tak není, je zřejmé z následujících slov: Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím. Či myslíte, že nadarmo je psáno: „Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil“? Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: „Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.“ (Jk 4,4-6) Jen málokdo si dovede představit, že by z kazatelny vašeho sboru nebo z úst jiného křesťana zazněla podobná slova. Jakub znal situaci a vztahy v prvotní církvi velmi dobře a proto si mohl dovolit být tak tvrdý. Již dříve prohlásil – protože jste sobečtí, žárliví, ambiciózní, vyvoláváte sváry a války. Uvědomme si, že Jakub promlouvá k věřícím, kteří neřeší své problémy a konflikty tak, jak by měli nebo mohli. Jeho slova napomenutí mohou posloužit i nám. I my se totiž dopouštíme stejných prohřešků, jako lidé v Jakubově době. Písmo koketování se světem nazývá duchovním smilstvem. Jakub již dříve řekl, že příčinou všech konfliktů je lidské sobectví – tedy sobectví zúčastněných stran sporu. Můžete si být jisti, že ani křesťanský poradce s vámi nebude hovořit o vašem sobectví, které vzájemné lidské vztahy ničí nejvíce. Obvykle vás naučí některé zdánlivě užitečné techniky, které mají otevřít komunikaci bez konfliktů. Poradce vám například navrhne techniku, jak získat někoho na svou stranu, když se naučíte vyjednávat a jak dosáhnout přijatelný kompromis. Např. místo toho, abyste někoho z něčeho obvinili, raději mu řekněte, co sami cítíte. Tím svého protivníka dočasně, a jen do jisté míry, odzbrojíte, ale samotnou příčinu konfliktu nikdo neřeší. Jen se naučíme, proč reagujeme tak, či onak. To je stejné, jako když těžká zranění ošetříte náplastí. Jakub nás neučí techniku komunikace, ale jde dál a upozorňuje na to, že za všemi vztahovými problémy a konflikty je nesprávný vztah k Bohu. Proto nesprávný vztah k Bohu nazývá duchovním smilstvem a vybízí nás, abychom se od něj odvrátili, abychom se před milosrdenstvím, které Bůh prokazuje všem lidem, pokořili. Ten, kdo opomíjí pokoru a poslušnost Bohu, protože miluje svět, je právem nařčen z duchovního smilství. Jak z této situace ven? Kdo chce vyřešit konflikty, musí se odvrátit od duchovního smilstva. Jakubova diagnóza zní: 1. Duchovní smilstvo vyplývá z přátelství se světem. Své posluchače, které dříve Jakub oslovoval „moji bratři“ teď nazývá „proradná stvoření“. Proradná stvoření páchají duchovní smilstvo, ale tím nemá na mysli manželskou nevěru. Náš vztah k Bohu má totiž oboustranné závazky, které nemůžeme svévolně porušovat: A. Věřící jsou provdáni za Krista. Jakub se odvolává na známé verše Starého zákona, kde je Bůh popisován jako manžel a Jeho lid je Jeho manželka: Tvým manželem je přece ten, jenž tě učinil, jeho jméno je Hospodin zástupů, tvým vykupitelem je Svatý Izraele; nazývá se Bohem celé země. (Iz 54,5) Zde Bůh obviňuje Izrael z duchovního smilstva, protože jsou nevěrní Boží smlouvě. Pro další studium se podívejte na následující verše: Iz 1,21; 50,1; 57,3; Jr 3,1-20; 13,27; Ez 16,35-39; 23,:1-49. V Nové smlouvě se téma Boha jako manžela opakuje. Manželství je pozemský obraz vztahu jednotlivců a církve ke Kristu. Ten, kdo přijímá světské hodnoty a rady, se odvrací se od Krista a dopouští se duchovního smilstva. Apoštol Jan staví do protikladu lásku ke světu a Bohu následovně: Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. (1J 2,15-16) Svět se vloudil do myšlení církve dávno, proto někteří křesťané očekávají od světa více, než od Boha. Je jim příjemnější, když mohou své viny přesunout na druhé. Mnozí se vydají cestou poradenství, kde jsou ujištěni, že za jejich problémy mohou rodiče, kteří je dostatečně nemilovali, učitelé je dostatečně nemotivovali, nespokojení a depresivní jsou proto, že se nenaučili milovat sami sebe, že mají právo na lásku, štěstí ať bez sňatku do intimního vztahu soužití vstupují nebo z manželství vystupují. Za každým problémem se skrývá naše velké JÁ. Součástí každé světské rady je sebeláska, zatímco láska k Bohu není na pořadu dne. Ten, kdo uznává Pána Ježíše Krista jako svého Spasitele, již není ze světa, přestal patřit sám sobě, stal se účastníkem Boží smlouvy, stal se součástí Jeho lidu, Boží nevěstou a proto svému Bohu zachovává věrnost. B. Manželská nevěra je vážný hřích, o co větší hřích je duchovní smilstvo. Ptejte se sami sebe, uzavřela jsem manželství s Bohem, nebo se světem? Umíte si představit, že měsíc po svatbě vám manžel řekne, dnes půjdu spát ke své přítelkyni. Současně vás ujistí, že vás má nadevše rád, ale chce udržovat dobré vztahy i s bývalou přítelkyní; jak přesvědčivé, že? Ani nejzamilovanější pár takový vztah neustojí. Ten, kdo vstoupil do manželství, se zavazuje, že bude věrný, nebude navazovat nové intimní vztahy, ke starým se nebude vracet a bude oddaný pouze jednomu manželskému partnerovi. A pojďme dále: C. Přátelství se světem a přátelství s Bohem se navzájem vylučují. Jakub své posluchače burcuje na první pohled nevybíravým způsobem, aby si uvědomili ohavnost svých hříchů i těch, které panují v církvích. Je třeba vymýtit všechno politikaření, hašteření, pomluvy, které často přijímáme jako normální standard. Co je normální ve světě, není přijatelné v církvi, protože nejsme součástí světa. Pokud je vaše srdce vyladěno na Boží záležitosti, může přijít chvíle, kdy zakročíte proti hříšným způsobům. K tomu je třeba nejen odvaha, ale i láska k Bohu i bližním. Mylně se domníváme, že Boží láska je vždy krásná a mírná. Bůh neušetřil svého Syna. Ani sám Ježíš nebyl vždy mírný, když hovořil o lásce. Obrátil se proti Petrovi, který jej káral s lidsky dobrým úmyslem, aby jej ochránil před utrpením: Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka! (Mt 16,23) Otcova vůle musí být vždy nadřazena vůli Syna i Božího dítěte. Kdo se nedokáže podřídit Jeho záměrům, neobstojí. Ježíš šel ještě dál, když náboženským vůdcům řekl: Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu? (Mt 23,23) Když tedy Jakub označuje věřící jako smilníky, farizeje jako plemeno zmijí, vidíme, že jde o vážnou věc. V žádném případě nikoho nepobízím, aby se stejným prorockým zápalem začal konfrontovat lidi, na nichž mu záleží. Někdy musíme být přímí, když vidíme, že sami sebe ničí a svým hříchem působí na své okolí. Proto Jakub klade otázku: „Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem?“ Svět nám byl dříve společníkem a přítelem, trávili jsme s ním všechen čas. Teď je všechno jinak. Buď žijeme pro svět, nebo pro Krista; obojí současně není možné. Jsi věrným přítelem Krista nebo nevěrným nepřítelem Boha? Možná se ptáte, co to znamená být přítelem světa? Co je na něm tak špatného? To se mám od všech izolovat? Proč taková exklusivita? D. Přátelství se světem znamená, že hledáme uspokojení mimo Boha místo toho, abychom hledali uspokojení v přímém vztahu s Bohem. Písmo není bičem na lidi a kazisvětem každé radosti a potěšení. Právě naopak. Je proti tomu, abychom hledali potěšení nesprávným způsobem a na nesprávných místech. Jediný, kdo může člověku dát pokoj a naději, navzdory okolnostem, je Bůh. V Bibli je na toto téma uvedeno mnoho veršů, v Žalmu 37 čteme: Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím, kdo strojí pikle. Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého, … E. Duchovní smilství vyvolává v Bohu žárlivost. Pátý verš 4. kapitoly Nového zákona patří k těm obtížnějším k pochopení. Je psáno: … Či myslíte, že nadarmo je psáno: „Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil“?. Nemůžeme být o přesném významu Boží žárlivosti dogmatičtí, nemůžeme ji chápat ve stejném smyslu, jako chápeme lidskou žárlivost. Boží svatá žárlivost se týká exklusivity a intimity vztahu k člověku, za něhož bylo zaplaceno výkupné. Jakub se odvolává na mnohé verše Staré smlouvy, kde Bůh nejen očekává, ale i vyžaduje naprostou oddanost. Druhé přikázání říká: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. (Ex 20,5-6) Žárlivost má své místo i ve zdravém manželství, kde není možné dělit se o intimní vztah s nikým jiným. Křesťan nemůže žít s Bohem a bez Boha současně. Nemůže být nevěstou Krista a randit se světem. Kdo chce řešit své problémy a konflikty ve vztazích, musí rázně ukončit koketování se světem a musí hledat řešení v naprosté oddanosti Bohu. 2. Abychom vyřešili mezilidské konflikty, musíme uvěřit tomu, že Boží milost je mocnější, než sobectví v nás. Bůh je zdrojem naší víry, On je zdrojem odpuštění, On uděluje milosrdenství, které tolik potřebujeme. Podívejme se opět do Starého zákona, do knihy Přísloví, kde je psáno, že Bůh: Vysmívá se posměvačům, pokorným však dává milost. Čest připadne moudrým do dědictví, hlupáci si však odnesou hanbu. (Př 3,34-35) Bůh očekává naši bezpodmínečnou věrnost. Bůh neprokazuje milosrdenství soběstačným a sebespravedlivým lidem. Je proti pyšným a ti na svoji pýchu dříve nebo později dojedou. Jen těm, kdo uznají, že jsou bezmocní, zlomení, prázdní, může Bůh prázdnotu duše vyplnit. Takže, pokud jste se od Boha odchýlili ke světu, dejte na Jakubovy rady – Bůh prokazuje milost pokorným. Pyšní a soběstační o milost a milosrdenství nestojí. Pokud si teď říkáte, „to se snadno říká, jen kdybyste věděli co mám za sebou, čeho jsem se dopustil“, stydím se, ale klesl jsem tak hluboce, že mi nikdo nemůže odpustit. To je velký omyl. Bůh ví vše a zcela jasně říká, že Jeho milost je mocnější, než všechny výčitky svědomí a vzpomínky na minulost. Jeho milosrdenství není ničím omezeno, Jeho moc je bez hranic. Z Jeho nekonečného bohatství dává a dává. Pokud se nacházíte v neřešitelné situaci, zvažte šokující možnost, že žijete jen pro sebe a s Bohem nepočítáte, což není nic jiného, než světáctví. Pokořte se a proste o Boží milost a víru. Dovolte Pánu Ježíši Kristu, aby se stal smírcem každého konfliktu s nímž se v životě setkáte. Stejně jako apoštol Pavel vyzýval k smíru Židy a pohany, vyzýváme i vás, smiřte se s Bohem: Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. V něm je náš mír, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil mír. (Ef 2,13-15)
georgi vloženo: 28/02/2015 komentáře (2) Jak to hodnotíš? 76 88
Pozvanka pro cykliste 9. cervence 2016. Zacatek 14:30. :-)
Pozvanka pro cykliste! V sobotu 9. cervence pojedu trasu: Narodni Divadlo v Praze směr na jih (cyklotrasa A2). To znamena: ND > Vyton > Branik > az do Vrane nad Vltavou. Pote pomalu ale jiste domu. :-) Odjezd z ND je ve 14:30. Prijemna, nenarocna trasa podel Vltavy. Srdecne vas zvu! Kaja1972. :-)
Kaja1972 vloženo: 03/07/2016 komentáře (0) Jak to hodnotíš? 76 88
KDE NEPUSOBÍ SVATÝ DUCH - TAM PUSOBÍ TI CO VYŠLI ZE SVĚTA, ALE SVĚT Z NICH NEVYŠEL !!!
Ďáblova misie prostřednictvím zábavy Archibald G. Brown Úloha Církve - zábava nebo evangelizace? Každá doba si žádá své vlastní svědectví. Aby byl strážný shledán věrným svému Pánu a městu svého Boha, musí si pečlivě všímat znamení časů a podle toho klást na své svědectví důraz. Co se týče svědectví pro dnešní dobu, nemůže být pochyb. V táboře, jehož členové prohlašují, že patří Pánu, se vyskytuje zlo tak hrubé, tak nestoudné ve své opovážlivosti, že i duchovní muži s tím nejslabším zrakem si ho mohou jen stěží nevšimnout. Během několika posledních let se vyvinulo abnormální, pro zlo nevídanou rychlostí. Působilo jako kvásek, dokud neprokvasilo celé těsto. Pohleďte kterýmkoliv směrem, jeho přítomnost je zjevná. Mezi církví, kaplí a misijním sálem je jen malý nebo žádný rozdíl. I když se v jistých směrech liší, jejich podoba tkví v plakátech, které se objevují na jejich vývěsních tabulích a znetvořují je. Hlavním zde propagovaným tématem je zábava pro lidi. Pokud o tom někdo z mých čtenářů pochybuje, či si myslí, že těmito výroky věc příliš paušalizuji, ať se vydá na obchůzku a prostuduje si „týdenní oznámení“ na dveřích svatyní ve své čtvrti nebo ať si přečte náboženská oznámení ve svých novinách. Dělal jsem to stále dokola, až už nebylo o této ohavné skutečnosti pochyb, že totiž „zábava“ jako veliká atrakce vytlačuje „kázání evangelia“. „Koncerty“, „zábavná setkávání“, „ dobročinné bazary“, „konference o kouření“, „dramatická představení“ jsou nápisy poctěné největším písmem a nejzářivějšími barvami. Koncert se rychle stává stejně uznávanou součástí církevního života jako modlitební setkání a na mnoha místech má daleko vyšší návštěvnost. Nepozvedne-li se nějaký silný hlas, který všichni uslyší, bude „poskytování odpočinkových aktivit pro lidi“ brzy pokládáno za nezbytnou součást křesťanské práce a bude spojováno s Boží církví, jako kdyby bylo Božím přikázáním. Nedomnívám se, že vlastním takový hlas, ale chovám naději, že bych mohl vyvolat hlasitější ozvěnu. V této věci nesu Boží břemeno, a tak nechávám na Něm, aby dodal mému svědectví zvučný tón, nebo aby ho nechal odumřít v tichu. Svou duši jsem musel oprostit v každém případě. Jsem však přesvědčen, že ve všech částech této země existují věrní muži a ženy, kteří vidí nebezpečí, odsuzují ho a podpoří mé svědectví a mé varováním. Jen během několika málo let se „zábava“ stala uznávanou zbraní našeho boje a rozvinula se v misii. V tomto ohledu se neustále „klesalo“. Od „hlasitého promlouvání“, jak ho činili puritáni, Církev postupně utlumovala své svědectví, pak přimhouřila oči před lehkovážnostmi doby a omluvila je. Potom je začala tolerovat na svém území a nyní je přijala a poskytla jim domov ve jménu „zasažení davů a získání pozornosti lidí“. Ďáblovi se sotva kdy podařilo něco chytřejšího než to, že našeptal Kristově církvi, že součástí její misie je poskytovat zábavu lidem s výhledem, že je získá do svých řad. Lidská přirozenost, která se nachází v každém srdci, se chytila do pasti. Objevila se příležitost uspokojit tělo a zároveň si zachovat klidné svědomí. Nyní můžeme těšit sami sebe, abychom druhým udělali dobře. Starý drsný kříž můžeme vyměnit za „kostým“ a tato výměna může proběhnout s laskavým úmyslem přinést lidem povznesení. Všechno je to strašlivě smutné a ještě smutnější, protože opravdově laskavé duše jsou odváděny pod klamnou záminkou, že se jedná o způsob křesťanské práce. Zapomínají, že zdánlivě nádherný anděl může být sám ďábel, „vždyť sám satan se převléká za anděla světla.“ (2. Korintským 11,14) 1. Písmo nic takového nepodporuje Můj první názor je, že o poskytování zábavy lidem se nikde v Písmu svatém nemluví jako o jedné z úloh církve. O tom, co patří mezi její povinnosti, si povíme později. V této chvíli se zabýváme negativní stranou této otázky. Je jisté, že kdyby měl náš Pán v úmyslu, aby Jeho Církev byla poskytovatelem zábavy, a tak působila proti bohu tohoto světa, jen těžko by se o tak důležité stránce služby nezmínil. Pokud jde o křesťanskou práci, proč o ní Kristus alespoň něco nenaznačil? „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření“ – takový pokyn je zcela jasný. Byl by i v případě, že by dodal: „a poskytněte zábavu těm, kdo se neradují z evangelia.“ Takový dodatek ani žádný ekvivalent k němu se však v žádném z výroků našeho Pána nenachází. Takový styl práce, jak se zdá, Mu na mysl nepřišel. A opět, Kristus jako na nebe vstoupivší Pán dává své Církvi zvláště kvalifikované muže, aby pokračovali v Jeho díle, ale žádná zmínka o darech pro tento druh služby se v seznamu neobjevuje. „Jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla.“ Jakou roli zde hrají „veřejní baviči“? Duch svatý v tomto směru mlčí a Jeho mlčení je výmluvné. Pokud je „poskytování odpočinkových aktivit“ součástí práce Církve, měli bychom se jistě poohlédnout po slibu, který ji v této namáhavé úloze povzbudí. Kde je? Existuje slib pro „Mé Slovo“, to se „ke mně nenavrátí s prázdnou.“ Existuje prohlášení ohledně evangelia, které vnáší radost do srdce: „Je to Boží moc.“ Nacházíme sladké ujištění pro kazatele Krista, že, ať už bude, měřeno podle světských měřítek, mít úspěch nebo ne, bude „libou vůní Bohu“. Je zde slavné požehnání pro ty, jejichž svědectví, tak vzdálené od bavení světa, vyvolává jeho hněv: „Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.“ Byli tito proroci pronásledováni, protože bavili lidi nebo protože je bavit odmítli? Evangelium zábavy nemá žádné mučedníky. Marně hledá člověk Boží zaslíbení pro bavení bezbožného světa. Ten, kdo k tomu nemá žádnou autoritu od Krista, žádné zaopatření od Ducha, žádné zaslíbení od Boha, je jen prolhaným pokrytcem, když tvrdí, že jde o „určitý způsob práce na Božím díle.“ 2. Spasitel nic takového neučil A opět, poskytování zábavy lidem je v přímém protikladu k učení a životu Krista a všem Jeho apoštolům. Jaký má být podle učení našeho Pána přístup Církve ke světu? Přísné oddělení a nekompromisní nepřátelství. Zatímco z jeho úst nikdy nevyšla zmínka o získávání světa tím, že ho budeme těšit nebo budeme přizpůsobovat své metody jeho chutím, Jeho požadavek na nesvětskost byl stálý a rozhodný. V jedné krátké větě vyjadřuje, čím chtěl mít své učedníky: „Vy jste sůl země.“ Ano, sůl - ne cukrátko ani „hřivna“ potěšení. Něco, co svět bude chtít spíše vyplivnout než s úsměvem spolknout. Něco, co spíše vypůsobí vodu v oku než úsměv na rtech. Je to krátký a ostrý výrok: „Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží.“ „Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí.“ „Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“ „Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.“ „Moje království není z tohoto světa.“Tyto texty je těžké sladit s moderní myšlenkou, že by Církev měla poskytovat zábavu těm, kdo nemají chuť na serióznější záležitosti - jinými slovy, že by se měla smířit se světem. Pokud vůbec něco vyučují, vyučují, že věrnost Kristu vypůsobí hněv světa a že Kristus měl v úmyslu, aby s Ním Jeho učedníci sdíleli opovržení a odmítnutí ze strany světa. Jak jednal Ježíš? Jaké byly metody jediného dokonale „věrného svědka“, kterého kdy Otec měl? Protože nikdo nezpochybňuje, že právě On je vzorem pracovníka, pojďme hledět na Něho. Jak důležitá jsou úvodní slova zaznamenaná Markem: „Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium: Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ A opět, v té samé kapitole nacházím, jak odpovídá na poznámku Svých učedníků, že Ho všichni hledají: „Pojďte jinam do okolních městeček, abych i tam kázal, neboť proto jsem vyšel.“ Matouš nám říká: „Když Ježíš dokončil tyto příkazy svým dvanácti učedníkům, šel odtud učit a kázat v tamějších městech.“ Na Janovu otázku „Jsi ten, který má přijít?“, odpovídá: „Jděte, zvěstujte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.“ V tomto výčtu se nenachází žádná položka tohoto druhu: „Lhostejní žasnou a hynoucím se dostává nevinného odreagování.“ Nenechává nás v nejistotě, co se týče svého kázání, neboť: „A hned se shromáždilo mnoho lidí, takže už nebylo místo ani přede dveřmi. A mluvil k nim Slovo.“ Během Své služby neuplatnil žádnou změnu metody, žádné poučení ze zkušenosti nebo lepší plán. První přikázání Jeho evangelistům znělo takto: „Jděte a kažte.“ Poslední takto: „Kažte evangelium všemu stvoření.“ Žádný evangelista netvrdí, že se během Své služby odvrátil od kázání k bavení, a tak přitáhl lidi. Byl strašlivě přímý a Jeho služba byla jako On. Kdyby byl méně nekompromisní a uvedl do Své misie více „zářivého a příjemného“, byl by býval populárnější. Když se však mnozí Jeho učedníci odvrátili pro pronikavost Jeho kázání, neshledávám, že by učinil pokus rozšířit zdecimované shromáždění tím, že by se uchýlil k něčemu příjemnějšímu pro tělo. Neslyším Ho říkat: „Musíme naši skupinu za každou cenu udržet, takže běž za našimi přáteli, Petře, a řekni jim, že zítra budeme mít jiný styl bohoslužby. Něco velmi krátkého a atraktivního, s krátkým kázáním, pokud vůbec nějakým. Dnes byla služba pro Boha, ale zítra budeme mít příjemný večer pro lidi. Řekni jim, že se jim to určitě bude líbit a pěkně si to užijí. Rychle, Petře, musíme nějak zasáhnout veřejnost - pokud ne evangeliem, tak alespoň nesmyslem.“ Ne, takto neuvažoval. Se smutkem hledí na ty, kdo nechtějí poslouchat Slovo, a jednoduše se obrací ke dvanácti a ptá se: „I vy chcete odejít?“ Ježíš litoval hříšníky, žádal je, varoval, vzdychal a plakal nad nimi, ale nikdy se nesnažil je pobavit. Když se večerní stíny Jeho posvěceného života začaly prodlužovat do noci smrti, zhodnotil svou svatou službu a našel sladkou útěchu v myšlence: „Dal jsem jim tvé Slovo.“ Jak Mistr, tak Jeho apoštolové - jejich učení je ozvěnou Jeho učení. Marně budeme zkoumat epištoly, abychom objevili nějakou stopu evangelia zábavy. Stejné volání po oddělení od světa je určeno každému: „A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se,“ takový je příkaz v Římanům. „A proto ‚vyjděte z jejich středu a oddělte se‘, ničeho nečistého se nedotýkejte,“ se hlásá v Korintským. Jinými slovy to znamená: opusťte ho - držte se dál - zůstaňte čistí – neboť, „jaké spolužití světla s temnotou? Jaký souzvuk Krista s Beliálem?“ „Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět.“ Zde je podle epištoly Galatským pravý vztah mezi Církví a světem. „Proto s nimi nemějte nic společného. Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem,“ takový je přístup nařízený v Efezským. „Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět, držte se slova života,“ tak zní slovo ve Filipským. „…spolu s Kristem jste zemřeli mocnostem světa,“ říká epištola Koloským. „…zlého se chraňte v každé podobě,“ je požadavek v Tesalonickým. „Kdo se od těch falešných nauk očistí, bude nástrojem vznešeným, posvěceným, užitečným pro hospodáře,“ jsou slova k Timoteovi. „Vyjděme tedy s ním za hradby, nesouce jeho potupu,“ je hrdinskou výzvou Židům. Jakub se svatou vážností prohlašuje, že „což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.“ Petr píše: „Nedejte se opanovat žádostmi, které vás ovládaly předtím, v době vaší nevědomosti; ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života.“ Jan píše celou epištolu, jejímž jádrem je: „Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky.“ Zde je učení apoštolů ohledně vztahu Církve a světa. A nyní, když ho máme před očima, co vidíme a slyšíme? Přátelský kompromis mezi těmi dvěma a šílenou snahu pracovat společně pro dobro lidí? Bůh ať nám pomáhá a rozptýlí tento silný klam. Jak apoštolové pokračovali ve své misijní práci? Bylo to v souladu s jejich učením? Nechť nám odpoví Skutky apoštolů. Cokoliv, co má snahu se přiblížit dnešnímu světskému bláznění, je nápadné svou absencí. První evangelisté měli bezbřehou důvěru v moc evangelia a nepoužívali žádný jiný nástroj. Letnice následovaly po obyčejném kázání. Poté, co byli Petr a Jan na noc uvězněni pro kázání o vzkříšení, měla první Církev modlitební setkání. Když se k nim oba muži vrátili, zazněla za ně tato prosba: „…dej, Pane, svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo.“ Ani je nenapadlo se modlit: „Dej svým služebníkům více moudrosti, aby dobře vybrali vhodnou zábavu a mohli se tak vyhnout hanbě kříže a s lehkostí ukázali těmto lidem, jaká jsme příjemná a veselá skupina.“ Členové rady uvalili na apoštoly toto obvinění: „…vy jste tím svým učením naplnili celý Jeruzalém.“ Moderní metody by neměly šanci stát se terčem takového obvinění. Jejich práce je popsána takto: „Každý den v chrámě a po domech nepřestávali učit a zvěstovat Krista Ježíše. “ Pokud tedy „nepřestávali“ toto dělat, neměli čas na organizování zábavy - neustále se totiž vydávali službě slovem. Když byli první učedníci rozptýleni při pronásledování, „procházeli zemi a zvěstovali slovo.“ Když Filip přišel do Samaří a jeho prostřednictvím nastala „veliká radost v tom městě“, jedinou zaznamenanou metodou je, že tam: „zvěstoval Krista“. Když apoštolové přišli navštívit místo jeho působení, je napsáno, že „vydávali svědectví a kázali slovo Páně. Pak se vraceli do Jeruzaléma a ještě cestou zvěstovali evangelium v mnoha samařských vesnicích.“ Protože se vraceli do Jeruzaléma, je zřejmé, že dokončili své kázání a že je při jejich misii nenapadlo, že zůstanou a zorganizují pár „příjemných večerů“ pro lidi, kteří neuvěřili. Shromáždění v těch dnech neočekávala nic než Pánovo slovo, neboť Kornélius říká Petrovi: „Nyní jsme tu všichni shromážděni před Bohem a chceme slyšet vše, co ti Pán uložil.“ Poselství, které obdržel, znělo: „…co on ti poví, přinese spásu tobě i tvé rodině.“ V tomto výroku jsou těsně spojeny příčina a důsledek: „…někteří z nich, původem z Kypru a z Kyrény, začali po svém příchodu do Antiochie zvěstovat Pána Ježíše také pohanům. Moc Boží byla s nimi, a veliké množství lidí uvěřilo a obrátilo se k Pánu.“ Zde máte jejich metodu: kázali. Jejich téma: Pán Ježíš. Jejich moc: Boží moc byla s nimi. Jejich úspěch: mnozí uvěřili. Co víc dnes Boží církev chce? Když Pavel a Barnabáš pracovali spolu, je zaznamenáno, že Pán „dosvědčoval slovo své milosti“. Když Pavel ve vidění slyší makedonského muže říkat: „Přeplav se do Makedonie a pomoz nám!“, je si jist, že ho Pán povolává kázat jim evangelium. Proč? Jak mohl vědět, že nepotřebují, aby jim poskytl malé rozptýlení trochou zábavy, nebo že jeho úkolem není zkulturnit jejich způsoby nějakou sbírkou obrazů? Nikdy ho nic takového nenapadlo. „Přijď a pomoz nám!“ pro něj znamenalo: „Kaž evangelium.“ „Pavel jako obvykle přišel do jejich shromáždění a po tři soboty k nim mluvil, vykládal Písmo“ - ne „o“ písmech, ale přímo samo Písmo. „…a dokazoval, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých.“ To byl „zvyk“ evangelizační práce té doby a zdá se, že byl ohromně mocný, neboť ti lidé prohlásili: „Ti, kteří pobouřili celý svět, přišli i k nám.“ Nyní pobuřuje svět Církev. To je jediný rozdíl. Když Bůh řekl Pavlovi, že má v Korintu mnoho lidu, čtu si: „A tak tam Pavel zůstal jeden a půl roku a učil je Božímu slovu.“ Zjevně tedy usoudil, že jediný způsob, jak je obrátit, bylo Slovem. Rok a půl s jedinou metodou. Nádhera! My bychom jich za tu dobu měli tucet! Ale tehdy Pavel ani nepomyslel na to, že by součástí jeho služby mohlo být poskytování něčeho příjemného bezbožným, neboť na své cestě do Jeruzaléma a na mučednickou smrt říká: „Ale já nepřikládám svému životu žádnou jinou cenu, než abych dokončil svůj běh a splnil úkol, který jsem dostal od Pána Ježíše: hlásat evangelium o Boží milosti.“ To byla celá služba, kterou znal. Poslední popis, který máme ohledně metod tohoto kněze evangelistů, je jen dalším článkem toho, čemu se věnoval i předtím: „Od rána do večera k nim hovořil a vydával svědectví o Božím království. Přesvědčoval je o Ježíšovi důkazy z Mojžíšova zákona i z proroků.“ Jaký rozdíl ve srovnání se vším úpadkem a nesmysly, které jsou v dnešní době konány ve svatém Kristově jménu! Pán ať očistí Církev od všeho braku, který na ni ďábel uvalil, a přivede nás zpět k apoštolským metodám. 3. Nepřináší duchovní plody Na závěr, misie prostřednictvím zábavy naprosto selhává v dosahování vytoužených cílů mezi nespasenými, a mezi mladými obrácenými působí zmatek. I kdyby byla úspěšná, nebyla by o to méně špatná. Úspěch náleží Bohu. Věrnost Jeho pokynům náleží mně. Není však úspěšná. Vyzkoušejte ji i z tohoto hlediska a zjistíte, že odporně selhává. Ať je to metoda, na kterou sestoupí oheň, a verdikt bude: „Kázání Slova, to je ta moc.“ Předveďte obrácené, kteří byli získáni prostřednictvím zábavy. Ať se postaví smilníci a opilci, jejichž prvním pojítkem s Bohem v řetězu jejich obrácení bylo dramatické představení. Ať promluví, ať vydají svědectví lhostejní a posměvači, které přiměla vzdát díky Bohu skutečnost, že Církev polevila na svém duchu oddělení a setkala se s nimi na půli cesty v jejich světskosti. Nechť manželé, ženy a děti, kteří se radují v novém a svatém domově díky „nedělním večerům na sociální témata“, vyprávějí o své radosti. Ať unavené, obtížené duše, které nalezly pokoj skrze koncert, už déle nemlčí. Ať muži a ženy, kteří našli Krista skrze odvrácení se od apoštolských metod, o tom promluví a zjeví tak velikost Pavlova omylu, když řekl: „Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného.“ Není nikdo, kdo by na tuto výzvu odpověděl. Toto selhání se rovná bláhovosti celé záležitosti a je stejně obrovské jako hřích. Mezi tisíci těch, se kterými jsem osobně hovořil, si misie prostřednictvím zábavy nemůže nárokovat ani jednoho obráceného. Nyní vyzvěme ty, kdo zavrhují každou jinou metodu, vsadili všechno na Knihu a Ducha svatého. Ať předloží své výsledky. Není třeba. Žhavé oběti na každé ruce svědčí o odpovědi ohněm. Desettisíckrát deset tisíc hlasů je připravených prohlásit, že prosté kázání Slova bylo od začátku až do konce příčinou jejich spasení. Ale co druhá strana této záležitosti - co negativní důsledky? Jsou také nulové? Předložím zde, jako kdybych to dělal před Pánem, v naprosté vážnosti své osobní svědectví. I když jsem nikdy nebyl svědkem obrácení hříšníka prostřednictvím tohoto nového odchýlení, viděl jsem, jak mnozí sklouzli nazpět. Znovu a znovu ke mně mladí křesťané a někdy křesťané, kteří nejsou mladí, přicházejí v slzách a ptají se, co mají dělat, neboť ztratili všechen pokoj a upadli do zla. Znovu a znovu vyznávají: „Upadl jsem do omylu, když jsem se účastnil světských zábav, které organizují křesťané.“ Před nedávnem mi jeden mladý muž v bolestech duše řekl: „Nikdy mě ani nenapadlo jít do divadla, dokud mě můj pastor svým kázáním nepřivedl na myšlenku, že na tom není nic škodlivého. Šel jsem tedy a vedlo mě to od špatného k horšímu a nyní stále sklouzávám zpět a on je za to zodpovědný.“ Když mladí obrácení začínají „zahnívat“, zanedbávají modlitební shromáždění a narůstá v nich světskost, téměř vždycky zjišťuji, že za jejich první sestupný krok je zodpovědné světské křesťanství. Misie prostřednictvím zábavy je ďáblův dům na půli cesty do světa. Právě kvůli tomu, čeho bývám svědkem, mě to tolik trápí a píšu s takovou naléhavostí. Tato věc způsobuje v Boží církvi hnilobu a odpaluje její službu pro Krále. V převleku za křesťanství pracuje na ďáblově vlastním poli. Předstírá, že vyráží ven, aby zasáhla svět, a bere s sebou do světa i naše syny a dcery. S žádostí „Neodcizujte si masy svou přísností,“ odvádí mladé učedníky od jednoduchosti a čistoty, která vede ke Kristu. Tvrdí, že získává svět, ale přitom proměňuje zahradu Páně ve veřejný oddechový prostor. Aby naplnila chrám těmi, kdo nespatřují krásu v Kristu, umisťuje nad vstupní bránou šklebícího se Dágona. Není divu, jestli se Duch svatý, zarmoucen a uražen, vzdálí, neboť „jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaké spojení chrámu Božího s modlami?“ „Vyjděte!“ zní volání dnešní doby. Posvěťte se. Odstraňte zlo ze svého středu. Strhněte oltáře světa a pokácejte jeho háje. Odvrhněte jeho nabízenou pomoc. Odmítněte jeho pomoc, jako to váš Mistr učinil se svědectvím ďáblů, neboť „jim hrozil a nedovoloval jim mluvit, protože věděli, že je Mesiáš.“ Odvrhněte všechnu moudrost této doby. Pošlapejte Saulovu zbroj. Chopte se Boží Knihy. Důvěřujte Duchu, který sepsal její stránky. Bojujte jen touto zbraní a to pokaždé. Přestaňte svět bavit a vynasnažte se ho burcovat. Straňte se potlesku potěšeného publika a naslouchejte vzlykům usvědčeného člověka. Vzdejte svou snahu o „potěšení“ lidí, které mají mezi svou duší a peklem jen žebra. Varujte, žádejte a snažně proste jako ti, kdo cítí, jak se vody věčnosti přibližují. Ať se Církev opět postaví světu, ať proti němu svědčí, ať se s ním schází jen pod křížem. Tak ho stejně jako její Pán přemůže a bude mít podíl na vítězství. Archibald G. Brown (1844-1922) byl jedním z nejbližších přátel Charlese H. Spurgeona. - See more at: http://www.reformace.cz/reformace-c-31/dablova-misie-prostrednictvim-zabavy#sthash.dcTH0s5K.dpuf
georgi vloženo: 25/02/2015 komentáře (23) Jak to hodnotíš? 76 88
Je před svatbou možný přímý oční kontakt?!
Je před svatbou možný přímý oční kontakt?! .... asi víte o co jde, kdo vymyslí ještě něco lepšího, chytání za ruce už tu bylo, tak co ještě vymyslet... :)
stepb vloženo: 12/02/2015 komentáře (12) Jak to hodnotíš? 76 88
Jak by se měl křesťan zdravým způsobem vypořádat ze stresem? (prosím nepsat množením)
Pište názory :)
plamineknadejenevyhasina vloženo: 12/02/2015 komentáře (78) Jak to hodnotíš? 76 88
Zajímal by mě rozbor tohoto verše:A Bůh jim požehnal: „Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoží na zemi.“
zvláště ten slovosled ploďte a množte, nemělo by být první množení? :)
plamineknadejenevyhasina vloženo: 11/02/2015 komentáře (9) Jak to hodnotíš? 76 88
Patří první polibek (pusa) až před oltář?
piště :)
plamineknadejenevyhasina vloženo: 08/02/2015 komentáře (8) Jak to hodnotíš? 76 88
Taize Praha
Zajímalo by mne jak vy jste prozili tuto Pout duvery na Zemi. Poradane komunitou mnichu z Taizee a dobrovolniky z celeho sveta. Pomahali jste nekde? Jaky je vas nejsilnejsi zazitek? Co se vam nejvice libilo? Co vam to dalo do zivota? Zacali jste premyslet jinac?
potap vloženo: 10/01/2015 komentáře (3) Jak to hodnotíš? 76 88
VIDITĚLNÁ CHARAKTERISTIKA - MRTVÝCH, UMÍRAJÍCÍCH, TĚLESNÝCH KŘESŤANU
VIDITĚLNÁ CHARAKTERISTIKA – MRTVÝCH, UMÍRAJÍCÍCH, TĚLESNÝCH KRESŤANU Tyto řádky chci věnovat těm, jenž ještě nejsou povázány dáblem, ale v úpřimnosti srdce hledají Pána Ježíše a JEHO PRAVDU. 1., Prvním a nejdůležítejším znakem je LÁSKA K PRAVDE – PÍSMU SVATÉMU dle tohoto znaku dnes rozpoznáte všude jak jsou lidi vláčeni démony a ďáblem, protože si nikdy nezamilovali Boží Slovo, nikdy neodevzdali své životy Kristu vážně, nikdy se neobrátili celým srdcem k Pánu Ježíši. Na prvním místě mají učitele, kazatele, teológii, známé, přátele, studované, nechtějí mít s nikým spory, chtějí se všem líbit, mají spoustu známých kazatelů, jsou pozývání jako důležití na přednášky, milují obdiv více než Krista a pod. Ev. Jana 8., 31 : Zůstanete-li v mém SLOVU, jste opravdu mými učedníky, poznáte PRAVDU a PRAVDA vás učiní svobodnými... 2., Dalším velice vážným znakem těchto lidí je, že při konvezraci s nimi pokaždé používají slova MYSLÍM SI, DOMNÍVÁM SE, VIDÍM TO TAKHLE, TAKHLE SI TO VYSVĚTLUJI, VĚŘǏM ŽE BUH NENÍ TAKOVÝ a pod... všimněte si, že je PRAVDA z Písma Svatého nezajímá. Písmo Svaté neberou jako Vrcholní autoritu, ale svůj rozum a vlastní úsudky dávají na první místo, . Písmo Svaté říká Mat. 12.,34: Čím srdce přetéká, tím ústa mluví … co je v jejich nitru skryté před lidma, se jasně pozná při rozhovorech. 3., Na všechno mají argumenty, jak si omluvit své VLASTNÍ SPRÁVANÍ SE bez Boha, ať je jakékoliv. Pokud hřeší, najdou si důvod proč, pokud nečiní pokání z hříchu , najdou si důvod proč. Pokud lžou, najdou si důvod proč. Takový člověk, nejen že nemá Boha za nic, ale se Jeho Pravdě vysmívá veřejně, a pokud se hlásá k nějaké denominaci, nejenže dělá ostudu skutečným křesťanům , ale je ostudou hodů lásky při Večeří Páně a pije si ODSOUZENÍ, protože se nechce ve své zatvrdilosti srdce skoumat ! . 4., Hledají si teologii ,učitele a vůdce KTEŘǏ ZCHVALUJÍ JEJICH SPRÁVANÍ SE , což je v dnešní době sodoma gomora, protože učitelé jsou stejní a tak tyto zvrácenosti také zchvalují. Písmo něch říká v 2 Tim 4., 3 že v posledních dnech si budou hledat učitele dle vlastních žádostí. Tito lidi jsou obyčejně ze vším zevnějším nespokojeni, nejvíce zde reptají tělesné ženy, chtějí učit, vést, zduševňovat bohoslužby, mluví se v jazycích bez výkladů, chtěji vyskakovat, tančit, jsou nevázány, neposlušné, živelné, jejich autoritou je pouze JEJICH DUCH – duch mne tak vede, je tam chaos, zmatek a kdejaké zlo , démoni, svévole a tělesnosti. Dnes je to nejvíce vyhledáváno mláděží, neboť nemají většinou žádne vzory, místo vůdců mají zvůdce !. 5., Hledají ne DUCHOVNÍ - BOŽÍ, ale DUŠEVNÍ ZÁŽITKY, protože žijí tělesně, dle tělesného zmýšlení, jak jsou vyučováni. V dnešní době frčí hlavně zábava, muzika, přivádění se do duševně příjemného stavu, abych se člověk cítil dobře, abych to tělem vnímal přijemně, abych se odreagoval. Zkuste však těmto lidem říct že žijí v nějakém hříchu, nečistotě, svévoli, okamžitě poznáte co je v jejich nitru. Opovržení, nenávist, výčitky a pod...chtějí se vás všichni zbavit jako farizeové Pána Ježíše, když jim říkal : HADÍ PLEMENO !., VY JSTE SE NARODILI Z TO VAŠEHO OTCE SATANA ĎǍBLA, ON OD POČÁTKU NESTÁL V PRAVDĚ ...Ev. Jána 8., 44 6., Poslouchejte dobře O ČEM MLUVÍ jejich jazyk. Zda jsou to slova Svatá, anebo je to jen já já, já jenom, já, pak daleko nic zase já, pak opět nic , zase já, pak JÍDLO, co budeme jíst, jaké dělají hody, kam chodí po restauracích, zábavy, povyražení, na jaké filmy koukají, jaké mají hrdiny, jaké sledují seriály, pořád hledají rozptýlení, zabývají se módou, účesy, krásou zevnějška, sledují trendy světa a jeho zvrácenost v kterém mají vzor, neboť je tam JEJICH SRDCE. Písmo říká : Čím srdce přetéká, tím ústa mluví !!! Lukáš 12.,29 7., Podívejte se na ně co tam UVIDÍTE. Jsou li módou dlouhé vlasy, nosí je , jeli módou holá hlava, mají ji. Jsou li v módě mini sukně, nosí je, jsouli v móde obtažené hadry, nosí je, jsou li v módě zarostlé pysky – mají je také, jsou v módě copany, mají je také . Jsou svobodni, Vše si vysvětluji svoji láskou , jejich svoboda je ale VE VŠEM v celém jejich chození v životě, nic na ničem nevidí zlého, můžou jít kde se jim zachce, můžou chodit na přednášky a na církevní programy jak oni uznají za správné, je jim jedno co si kdo o nich myslí, je jim jedno jak se správají a jak vypadají, mají totiž zalíbení JEN V SOBĚ !!!. List Řim. 8.,7 : soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce a ani nemůže podřídit Božímu zákonu ... Našel jsi se zde ?. Klekni na kolena, pros o odpuštění, čiň pokání, posti se ze svích hříchů, odevzdej své srdce Pánu Ježíši a NE TVOJE, ALE JEHO VULE AŤ SE DĚJE VE VŠEM VE TVÉM ŽIVOTE ! Modlete se za tyto svévolníky, nedejte jim místa v církvi aby vás vedli, vyučovali, rozhodovali, aby byli v čele, organizovali, napomínejte je v lásce že hřeší, nechtějí li činit pokání, vylučujte je se sborů, neboť se vám vaše netečnost jednou stane trnem a osídlem v životě, budete hledat Boží pořádek a jeho Pravdu a Právo, ale tam ji více nenaleznete !!! Ev. Jana 8.,46 : KDO JE Z BOHA SLYŠÍ BOŽÍ ŘEČ... NE KAŽDÝ KDO MĚ ŘǏKÁ PANE PANE VEJDE DO KRÁLOVSTVÍ MÉHO, ALE TEN KDO ČǏNÍ VULI MÉHO OTCE V NEBESÍCH
georgi vloženo: 28/02/2015 komentáře (24) Jak to hodnotíš? 76 88
Koho volit u voleb,když je většina "Pohanů" ve sněmovně ???
Děkuji za připomínky
Lion vloženo: 09/10/2010 komentáře (0) Jak to hodnotíš? 76 88
Křesťan a gothic
Zdravim všechny! Chtěl bych znát Váš názor na styl gothic a jestli je možné spojit ho s křesťanstvím. Já osobně v tom nevidím velkej problém, ale slyšel jsem i odmítavé názory. Tak bych rád znal Váš osobní názor. Díky moc.
Gothic vloženo: 11/04/2010 komentáře (9) Jak to hodnotíš? 76 88
Hranice konvencí v křesťanské společnosti
Křesťané mají spoustu mnohdy nepsaných pravidel o tom, jak by se věřící měl chovat, oblékat, vypadat atd. Někoho pohorší když se ve sboru objeví někdo s přívěškem pentagramu. Křesťanská společnost je zvláštní jev. Když to porovnám s normalitou okolního života, tak je to dost velký kontrast. Bylo by toho hodně co by se dalo vyjmenovat. Tak další příklad. Nevěřící holky se nebojí dát najevo svou krásu. Umí se oblékat a nalíčit tak, že se jim nedá odolat, jsou prostě přitažlivé. Tohle křesťanky asi neumí nebo se mi nikdo takový z kř. kruhů nevybavuje. Dneska se mi zdál zvláštní sen. Nebudu to popisovat celé. Ale taková zvláštní situace. Bylo nějaké křesťanské představení, ani nevím pořádně o čem. A jedna holka, kterou znám od vidění, tam měla vystupovat nahoře bez. Je to úsměvné, ale zároveň těžko představitelné. V kř. kruzích existují asi dost velké hranice ohledně těchto věcí. Neumím si představit, že by tato stydlivá holka, někde opravdu vystupovala nahoře bez. A přitom proč ne? V divadle se objevuje plno uměleckých divadelních scén, kde vystupují nahé ženy. Nahota je přece přirozeností člověka. Známe neskonalý počet autorských děl z doby kdy se vyobrazovala křesťanská tématika pomocí aktů. Je to sprosté? Ale jak zachytit realitu života? Není realitou třeba právě to, že když Ježíš vysel na kříži, byl potupen hlavně tím, že vysel nahý. My však, před tím zavíráme oči a děláme, že to tak nebylo. Proto se ve filmech postava Ježíše zásadně zobrazuje oblečená. Ale myslím, že snad i existují nějaké autorská umělecká díla, kde je Ježíš vyobrazen realistickým pohledem. Ještě zpět k tomu mému snu. Moje první reakce? Otočit se, nedívat se. Jsem přece slušný... No, ale když je ta nahota součástí představení, tak jak se nedívat, že? Je nahota nemravná? Je nemravné se dívat na nahou ženu? A proč ji tedy Bůh obdařil vnadami, nebylo to náhodou proto, aby se líbila člověku? Kde jsou tedy hranice konvencí a proč tyto hranice vlastně vznikají? Neměli by se zbourat?
Radim vloženo: 15/04/2010 komentáře (29) Jak to hodnotíš? 76 88
Otroctví a láska ,jak to jde dohromady
Při čtení starého zákona mě zaujalo že ve 2.knize Mojžíšově 21:1-11 se píše o tom jak se chovat k otrokům . Třeba Když koupíš hebrejsklého otroka bude sloužit 6 let a sedmýho roku odejde jako propuštěnec na svobodu bez výkupného. Dále se píše že pokud v té době zplodil děti ,odejde sám ale ty děti jsou majetkem pána . Nepřipadne vám to hrozné narodit se jako něčí majetek ? Nechápu proč Bůh jako láska se proti tomu nepostavil,naopak spíše radí co dělat pokud někdo uhodí otroka . Verš 20 Jestliže někdo uhodí otroka tak že zemře pod jeho rukou musí být pomstěn jestli vydrží den či dva nebude pomstěn protože to byl jeho majetek . Naštěstí bylo otroctví zrušeno ale chápete že tohle může být překážka pro ty kdo upřímně hledají boha .Řeknou si , co je to za Boha když svým vyvoleným otroctví nejen nevymluvá ale ještě je schvaluje . Co je lásky na týrání?
Alexie601 vloženo: 02/05/2010 komentáře (9) Jak to hodnotíš? 76 88
nevěra
Byli by jste schopni odpustit partnerovy nevěru?
agape10 vloženo: 07/06/2010 komentáře (29) Jak to hodnotíš? 76 88
Katolicka zpoved Kristu a duchovni prijimani
Chvala Kristu, jsem katolik a mam dva dotazy. Jeden se tyka zpovedi a druhy prijimani tela Kristova. Momentalne ziji se zenou v jedne domacnosti a nejsme oddani pred Bohem a nebudeme, pravdepodobne bych rozhreseni nedostal, zpovidam se tedy pred bohosluzbou primo Kristu a naslednou uprimnou litosti prosim o odpusteni. Jaky je rozdil me vlastni zpovedi a te ve zpovednici za ucasti duchovniho otce ? Jelikoz nechodim na zpovedi ke knezi, nemohu fyzicky prijmout telo Kristovo v podobe hostie, prijimam vsak duchovne. Jaky je rozdil mezi fyzickym prijimanim a duchovnim ? Za celou tu dobu nemam pocit, ze bych nejak duchovne stradal, prave naopak, myslim, ze je to pro me velmi prospesne, protoze na svych zlepsenich sam aktivne pracuji a co si nevymodlim, to nemam :-) Pokud mate neco k tematu, budu rad za kazdou odpoved.
morpheus vloženo: 28/06/2010 komentáře (4) Jak to hodnotíš? 76 88