Fórum
Kategorie: všechny láska a vztahyBůh a víraškolainzerátycíkve a denominacehudbajinékřesťanská seznamka
Ďábelská hudba? Kdo rozhoduje co je ,,Boží ,, hudba a co ne ??? Skvělý názor...
Ďábelská hudba Petr Vaďura Mám kamaráda, který sbírá kazety skřesťanskou hudbou. Občas mi něco půjčí, co tomu prý říkám. Půjčil mi kazetu se skupinou CRASH DOG. Do té doby jsem si myslel, že jsem dost tolerantní a že mohu poslouchat jakoukoli hudbu. Dokonce jsem byl ochoten jít na koncert vojenské dechovky, v níž hraje jiný můj kamarád, a měl jsem ztoho pěkný zážitek. Mimochodem poslouchat Bernsteina v provedení našeho nejlepšího armádního orchestru nemá se Škoda lásky nic společného. A tak jsem statečně zasunul kazetu do magnetofonu. Asi pět minut jsem se snažil. Nešlo to. Prostě tohle poslouchat nemohu. Když jsem dostal do ruky časopis Tón (číslo 2/97), který otiskuje české překlady nahrávek zahraničních křesťanských skupin, najednou jsem spatřil překlady oné kazety, kterou jsem nebyl schopen poslouchat. Se zájmem jsem se do nich začetl: To jsem zvědav, očem to může být. A po chvíli mi začalo svítat: Správný boty, správný vlasy, všude tetování. Náušnice, barvy čím dál víc, hadry jako z pravěku, pořád větší číslo. Zvěstuješ přijetí a svobodu, ale chybí ti to. Až to všechno budeš mít, udávej krok a když se to všechno někam ztratí, co to znamená? Jsem pro tebe dost "punk"? Nová škola, stará škola? Ve které škole se tohle učí? Obuj si ty správný boty, načesej si číro, obrázky Sida všude po zdech, nebo snad torna na řetězu, ten batoh, co máš na zádech. Nic na světě není silnější, než někam patřit, zvěstuješ svobodu a přijetí, ale chybí ti to. Když Boží láska neřídí tvůj svět, k čemu to nakonec bude? Jsem pro tebe dost hardcore? Nová škola, stará škola? Co tě tahle škola učí? Jsem pro tebe dost tvrdý? Dost odcizený, rozdělený, hloupý?" (Text písně Škola z kazety Cashists, Fascgits And Other Fungus.) Dočetl jsem texty a asi jsem něco pochopil. Tahle skupina přece nezpívá kvůli mně, aby mně se to líbilo. Najednou jsem viděl v mysli ty desítky mladých lidí navlečených do nemožně velkého oblečení se všemi jejich zvláštnostmi, kterým tolik nerozumím, protože už jsem proti nim starý a žiji někde jinde. Právě jim může něco říci tahle skupina, já ne. Ano, kdo jim, punkerům a mnoha dalším skupinám mládeže, řekne o Bohu? Já, ty? Ne, ale tahle skupina se o to snaží. Nevím, zda to dělá dobře, nevím ani, zda má nějaké výsledky, ale snaží se o to. A kdo jsem já, abych posuzoval druhého Božího služebníka? Nedávno jeden bratr ve shromáždění označil rockovou hudbu za ďábelskou. Postavil proti ní do kontrastu Dvořákovy Biblické písně. Chci k tomu něco říci. O Dvořákových Biblických písních jsem dělal rozhlasové pořady. Četl jsem Dvořákův životopis a znám jeho dílo poměrně dobře. Vím, že o víře druhého člověka se těžko může něco říci, ale všechny indície svědčí o tom, že tento hudební génius nebyl znovuzrozený. Biblické písně jsou silné emocionálně, ne duchovně. Jediná jejich duchovní síla tkví v textu kralického překladu Žalmů, ale i ten je tak mistrně vybrán, že o Bohu toho mnoho neřekne. Za poslední rok a půl jsme s kolegou Martinem Skořepou udělali desítky pořadů, v nichž rozebíráme texty skladeb vážné hudby. Rozebrali jsme Bachova Moteta, Vánoční oratorium, Janovy pašije, Dvořákovy Biblické písně, Haydnovo oratorium Sedm slov našeho Vykupitele na kříži, Mendelssohnovo oratorium Eliáš, Händelova Mesiáše, skladby Schützovy a Černohorského. Pracujeme na Čajkovského Liturgii, Haydnově Stvoření, Mendelssohnově Paulusovi a Vycpálkově kantátě O posledních věcech člověka. Je to dosti reprezentativní výběr té nejvážnější z vážné hudby. Ani u jednoho z těchto skladatelů jsem nečetl, že by prožil znovuzrození. Opravdu čisté a jasné evangelium nalézáme snad pouze u Bacha. Nevylučuji, že Schütz či Händel byli Božími dětmi, ale nelze to sjistotou tvrdit. Černohorský, Dvořák a Haydn byli katolíci, Mendelssohn protestant, Čajkovskij pravoslavný, o Vycpálkovi v tomto směru nevím nic. Přesto jejich skladby jsou dobré, neboť obsahují v textech Boží slovo, k němuž v komentářích může evangelium zaznít, jsou také skutečně velice emocionální. O nějaké zvláštní Boží pečeti na nich však mluvit nelze. Navíc je u této hudby jedna nevýhoda: málokdo ji poslouchá. A co křesťanský rock? Ten poslouchají statisíce posluchačů, především mladých. Vezměme třeba skupinu "DC Talk", jejíž singl dostal nedávno cenu Gramy. Kevin Smith z této skupiny vyznává: "My jsme jen tři lidé, kteří mají vztah s Kristem - On je v našich životech hlavním aktérem. Nejsem dokonalý křesťan, nikdy jsem neřekl, že bych jím byl, mohu podlehnout stejným pokušením jako každý, ale žiji s určitým cílem. A mým cílem je být stále více podobný Kristu." Takové vyznání je pro mladé lidi, jimž jsou rockové hvězdy vzorem, velmi důležité. V době mravního úpadku a sexuální volnosti jeden z protagonistů oblíbené skupiny Michael Tait veřejně vyznává: "Každý si představuje život rockové hvězdy ve stylu - dej si pivo, dej si páva, jdi do hotelového pokoje a vem si s sebou tu nejhezčí holku, která ten večer přišla za pódium... Taková příležitost je tu i pro nás - zakopnout a upadnout - udělat tu samou chybu, kterou ostatní rockové hvězdy za chybu neberou. My jsme tu samozřejmě s úplně jiným cílem, ale ten tlak je tu stejně. Není to tak, že po koncertě sedíš a říkáš: ,Ó, náš Pán je úžasný, ó, jak krásná žena' - ne, sedím a myslím si: ,Člověče, to je kočka, ta by teď byla dobrá'... Taková je pravda, já mám ty pocity... Ale nakonec naším cílem není zkusit, kolik dívek bychom dostali do našich hotelů. Ze všeho nejvíc se snažíme rozšířit poselství, které nám pomohlo v našich životech, chceme ukázat, co je pro nás skutečné, a to je úplný opak nějaké poprockové skupiny, která nemá Boha za svého vůdce." Co na tohle asi řeknou mladí lidé, kteří si myslí, že sex je něco naprosto přirozeného, v čem nemá smysl se omezovat. A tady najednou rocková hvězda, krásný mladý muž vyznává, že jeho Bůh ho vede k jinému životu. Když to tomu mladému člověku řekne rodič, učitel nebo kazatel ve sboru, nevezme to. Ale od rockové hvězdy...? Tato skupina se také nebojí zpívat: "Můj nejlepší přítel se narodil v jesličkách..." a kritikům - "tvrďákům" pěje Toby McKeehan: "Modlím se za vás..." To lipské městské radě v době největších útoků na svou osobu nezazpíval ani Johann Sebastian Bach. "Rocková hudba je ďábelská..." Neznám celou rockovou scénu, ale říci, že všechna tato hudba je od ďábla, to bych si po přečtení článku o DC Talk nedovolil. Co když jsou některé křesťanské rockové skupiny jedním z nástrojů Božích k oslovení těch ztracených duší, které žádný křesťan nehledá? "Vážná hudba je..." Pozor! Jedno znejvětších a nejpatetičtějších Te deum (skladba začíná slovy: Tebe, Bože, chválíme...") složil Hector Berlioz, který měl velmi blízko k satanismu, bral drogy a byl vůbec zvláštní. A Mozart, který složil slavné Requiem, byl zednář. Miluji vážnou hudbu. Nemohu za to, je to nemoc. Rachmaninův Třetí klavírní koncert mě uvádí do nadšení. Při poslechu Janáčka mi běhá mráz po zádech a Dvořákovo Requiem znám po taktech. Punkovou skupinu CRASH DOG jsem nedoposlouchal. Ale alespoň jednou se za ni pomodlím. A taky za DC Talk a další skupiny. Ať si je srovná jejich Pán, když to, co mají dělat, nebudou dělat pořádně. Oni sami vyznávají, že tím Pánem je Ježíš, ne satan. Ten by je totiž neinspiroval kvýrokům, jaké pronesl jeden člen skupiny BRIDE: "Toužím být tento rok požehnaný. Chci jít a kázat evangelium každý den, budu-li moci. Mou nadějí je, že organizátoři koncertů a festivalů přijdou a řeknou: ,Je potřeba zasáhnout mládež. Kapely, co jsme tu měli předtím, nekázaly evangelium. Chceme evangelizační skupinu, která se nebude bát vyslovit jméno Ježíš.'" Kéž by takových skupin bylo i v naší zemi co nejvíc! - Petr Vaďura -
bluesandel vloženo: 19/05/2019 komentáře (0) Jak to hodnotíš? 76 88
Nezobrazují se zprávy!!!!
Nezobrazují se mi zprávy a nejdou ani napsat. Jen bílá plocha....Máte někdo, prosím, kontakt na admina? Děkuji
Alena2010 vloženo: 06/01/2020 komentáře (0) Jak to hodnotíš? 76 88
Olomouc
Přestěhovala jsem se z Hradce Králové do Olomouckého kraje. Nejde to přenastavit na profilu. Může mi prosím někdo poradit? A jak smazat jednu starou fotku. Díky.
Ejmi vloženo: 08/06/2019 komentáře (3) Jak to hodnotíš? 76 88
co je lež a co pravda? Sám nevím
souhllasím s jestřábem. Když jsem byl v nemocnici a prosil jsem Pána Boha v duchu na odpuštění hříchů a ve vnitř duše jsem slyšel ,,už jsem ti odpustil,, a na začátku roku 2019, jsem byl v jedné místnosti, kde bylo silnější světlo než lidská svěrla. Druhý den na to, jsem byl u katolické zpovědi a po 15 minutách asi, slyšel hlas ,,chtěl jsem ti,, a když jsem se ohlédnul za sebe, tal tam nikdo s takovým hlasem nebyl. Možná tam mělo být ,,odpustit nebo pomoci,, Můj kamarád Lojzík je kněz z katolické církve mi to umí dobře upřesnit a když jsem s nín, tak se nebojín ;). Nevím co mám být jestli katolík jako kamarád nebo protestant jako přes ty hlasy.
trew vloženo: 30/03/2019 komentáře (3) Jak to hodnotíš? 76 88
Jestli jseš křesťan (ka ), pojeď s námi - zatím se vše připravuje, orient. cena je 3300 Kč ( 2x ubytování, 5x stravování, 7x vstupy do památek
Zájezd po stopách sv. Jana Pawla II do Krakova a okolí 25. 10 PÁ Odjezd z Prahy v 19 hodin (přistoupit LZE : Poděbrady, Kolín, Kutná Hora, Pardubice, Hradec Kr. Rychnov nad Kněžnou a DLE DOMLUVY po trase ) Po cestě se krátce zastavíme na hradišti LIBICE n C. - místa narození svatého VOJTĚCHA Slavníka . 26. 10 SO Ráno příjezd do JASTRZEBIA ZDROJ, návštěva Galerie zvonků, poté odjezd na snídani a do blízkého barokního paláce PŠČINA. Odpoledne uctění památky sv. Maximiliana Marii KOLBE a prohlídka koncentračního tábora AUSCHWITZ - Osvětim. Odjezd do KRAKOWA, ubyt. a večeře. Večer prohlídka historického centra. 27. 10 NE Po snídani odjezd do unikátního solného dolu VĚLIČKA nedaleko Krakowa - rovněž památky UNESCO. Odpoledne návštěva zámku WAWEL a prohlídka tamní katedrály, kde byl arcibiskupem sv. Jan Pawel II. 28. 10 PO Snídaně a odjezd do města WADOWICE, rodiště JP II. Návštěva farního kostela + muzea JP II. Odjezd na prohlídku pivovaru ŽIVEC, exkurze a ochutnávka nejlepšího polského piva. Po cestě zpět do Prahy je možná zastávka k prohlídce nějaké zajímavé sakrální památky Slezska. Večeře na území ČR. Zájezd je doprovázen polsky mluvícím průvodcem . Více propozic Vám zašleme na email. Za jakékoli připomínky Vám děkuji a jsem s úctou, Vratislav Vojtěch NOVÁK, v. r. (více informací Vám VČAS zašleme na emai )
Vojtech vloženo: 19/08/2019 komentáře (1) Jak to hodnotíš? 76 88
Je tu nějaká slečna, která si prošla utrpením? Co si vzájemně pomoci? fotku pošlu.
Je tu nějaká slečna, která si prošla utrpením? Co si vzájemně pomoci? fotku pošlu.
job vloženo: 26/08/2019 komentáře (3) Jak to hodnotíš? 76 88
Září 2019 - POZNEJTE SE NA POŽITKOVÉ TURISTICE V DOLOMITECH - 14. ročník
Možnost navázání nových kontaktů s fajn lidmi různých vyznání, ale hlavně 6 dnů bezva chození uprostřed překrásného světa těchto kouzelných hor v prima kolektivu a s kvalitním zázemím. Pozvánka platí pro celou republiku i případné hosty ze Slovenska. Pro více info pište na e-mail: alena-smejkalova(zavináč)seznam.cz Schází Vám partner(ka) pro sport? Pak je to příležitost pro Vás! Nebo hledáte protějšek stejných zájmů pro život? Co třeba zkusit jít mu naproti s námi na pobytu?! Popř. oceníte jen týden mimo šeď a shon všedního dne v prostředí nádherné přírody a ve fajn společnosti? I tehdy mezi námi budete správně, třeba i s Vašimi blízkými! V profilu na seznamce o sobě napíše snad každý druhý, že mezi jeho záliby patří turistika, lyžování, sport..., ovšem mnohý takový byl ve skutečnosti naposledy na horách na třídním výletu na ZŠ. Tady na pobytu však potkáte osoby, jejichž slova odráží realitu. Navíc na hory jezdí zpravidla dobří lidé a člověk zde druhého nejlépe pozná. Únava po cestě a vyčerpání po aktivně prožitém dni na svahu představují jistou zátěž, pod jejímž vlivem se každý ukáže takovým, jakým ve skutečnosti opravdu je. Pojeďte si otestovat sami sebe, svého partnera či další lidi, s nimiž se zde setkáte, a při tom si užijte scenérií a pohody.
seznamka-v-Dolomitech vloženo: 26/08/2019 komentáře (0) Jak to hodnotíš? 76 88
asteroid a země
https://refresher.cz/68893-Sance-ze-asteroid-zasahne-Zemi-je-100-tvrdi-vesmirny-expert
xcore vloženo: 04/09/2019 komentáře (2) Jak to hodnotíš? 76 88
Dejve administrátore, momentálně se neukazují zprávy v meilu, cca 3 týdny a nefunguje to asi teď nikomu.
eror
stepb vloženo: 11/09/2019 komentáře (4) Jak to hodnotíš? 76 88
SETKÁNÍ TRAMPŮ,KŘESŤANŮ A PŘÁTEL PŘÍRODY :-D ZVU VŠECHNY !
Ahoj ,:-) posílám pozvání na nádhernou chalupu Kycera na ,,Košařiskach,, U TŘINCE na ,, Setkání křesťanů ,trampů a přátel přírody,,. 18.- 20. října-=dolní chalupa. Ziva hudba , povzbudivé slovo, táborák, nádherná příroda v okolí, bohosluzba pod sirym nebem,setkani a rozhovory se zajímavymi lidmi... Jak na akci ? Vlak trat' č.320 do Bystřice nad Olší , dál bus Milíkov-Košařiska ,,Milíř,,-konečná busu-/zde velke parkoviště pro ty kdo dojedou autem / k chatě je omezené povolení k vjezdu!!!/ +je tam bufet-dál pěšky do zákazu vjezdu po cestě asi 3km do kopce-cedule snad budou :-) Pozvěte klidně i další co by mohli jet , ale na které nemám kontakt ! Budem rádi za Pomoc se dřevem.+Za Přispěvek na nájem...chata stojí 3000kč na víkend. Sebou jídlo,spacák, karimatku, popř. stan,celtu,dobré boty,pláštěnku....hudební nástroje :-D Můžou jet i děti i kmeti ! Spat se da v chalupe,ve vlastnim stanu ci pod sirakem. Poblíž rezervace lesní , krásné buky a příroda.V okolí výlety, několik chat turistických, hodně hřibů... Mapy.cz -místo akce zde :https://mapy.cz/zakladni?vlastni-body&x=18.7048057&y=49.6002337&z=13&ut=Nov%C3%BD%20bod&uc=9rBgOxV0hx&ud=18%C2%B038%2750.122%22E%2049%C2%B034%2719.605%22N ... Info o chatě =.na tel .: 608 606 464=TOM Program -RADEK-604381454- VÍCE POŠLU ZÁJEMCŮM NA MAIL : RADOS1@EMAIL.CZ Díky ze dojedete 🙃 a těšíme se na viděnou😇 !!! Potvrdili účast : Kaplan,Danča,Pavel Cholevík s dětmi, Radek & Tom s rodinou.
bluesandel vloženo: 17/09/2019 komentáře (0) Jak to hodnotíš? 76 88
Smažte prosím foto z úvodní strany
Dobry den, prosím vymažte moje foto z úvodní strany, nepřeji si, aby tam bylo a nesouhlasím s tím. Omlouvam se, ale jinde nemohu najít kontakt na admina. Mockrát děkuji. Limutka.
Limutka vloženo: 11/11/2019 komentáře (8) Jak to hodnotíš? 76 88
Workshop
Ahojte :) Sháním někoho, kdo by mohl se mnou jít na jeden křest'anský workshop(koncert, a lekce na biblické téma) ve středu (29.05 v 18:00). Byla jsem už tam jednou a to je hodně super zážitek :)) akorát potřebuji part'áka (nebo part'áčku), nebo klidně i víc lidí, mám ráda nové přátele!! :))
Anastasia vloženo: 27/05/2019 komentáře (1) Jak to hodnotíš? 76 88
Dobrý Bůh a lidské utrpení
Jelikož tato diskuze už začala, založila jsem ji samostatně. Otázka je dost známá a diskutovaná - Proč dobrý Bůh dopouští zlé věci, utrpení, nemoci, proč někdy uzdravuje a jindy ne,.....? Kdo za to může? A lze vůbec jednoznačně odpovědět?
pavcaad vloženo: 07/12/2016 komentáře (22) Jak to hodnotíš? 76 88
Ženy nepatří do kalhot
Karel I. Šimek Žena ať se neobleče v roucho mužské a muž ať neužije roucha ženského; jeť ohavný u Boha, kdo takové věci činí. (Deuteronomium 22:5) Setkal jsem se s názorem hovořícím zhruba o tom, že deset ran egyptských nebylo ničím proti „nožní pandemii“, která se po celém světě rozšířila během 20. století. A s názorem jsem se ztotožnil, neboť jako mnozí další vnímám onen všeobecný mravní a společenský úpadek, který je jak příčinou, tak i dílčím důsledkem tohoto jevu. O tomto odpadu od transcendentálně zakotvených a tradicí udržovaných bazálních hodnot bylo již napsáno mnohé, přejdu tedy rovnou (se stále přítomným důrazem na tuto souvislost) k tématu. Z historie Od úsvitu dějin, po celá tisíciletí, byl styl oblékání mužů a žen jak z praktických důvodů (charakter práce, anatomická specifika), tak především na základě přirozeného mravního vědomí, odlišný. Ženy nikdy v celé historii lidského pokolení nechodily v kalhotách či v podobném typu oblečení, totiž takovém, který by provokativně zdůrazňoval jejich boky, klín a jemu blízké části nohou. Počítaly krom jiného se svojí fyzickou zranitelností vyplývající z fyzické převahy mužů a nechtěly se vystavovat ještě větším rizikům, než těm, ve kterých nevyhnutelně žily. A vedle toho – řečeno spíše dnešním jazykem – potřebovaly být ženy oceňovány a respektovány také za své osobní vlastnosti, nikoli na základě své fyzické obdařenosti. Nošení „rozštěpeného“ oděvu na dolní polovině těla bylo ve všech časech u všech kultur, včetně pohanských a barbarských, považováno za vážné porušení mravů a pošlapání ženské identity. Jistě naleznete celou řadu účelově sepsaných textů, které budou hovořit jinak. Nenechte se však mást. Ano, v některých zemích jižní Asie či Dálného východu ženy i v minulosti nosily kalhoty, avšak boky a nižší partie zakrývaly vlajícím pláštěm či delší tunikou. Na jiném konci světa – v polárních oblastech – ženy z důvodu drsných přírodních podmínek nosily a leckde stále nosí kalhoty z tulení kůže. K nim však patří komplet ve stylu pončo, který vždy spadá až pod kolena. Ať již u Vikingů, nebo u Keltů, či u Attilových kmenů z východu, nikde nebylo zaznamenáno, že by ženy nosily kalhoty jako vnější součást oblečení. V osmnáctém století pořádala rozmařilá ruská carevna Alžběta řadu maškarních plesů, na kterých bylo vyžadováno, aby ženy nosily mužské oblečení a naopak. Kalhoty byly skutečně součástí ženského maškarního kostýmu, i zde však byly pouze částečně viditelné pod zkrácenými sukněmi a jejich použití bylo omezeno pouze na tuto frivolní příležitost. Během Americké války za nezávislost či v Evropě během Napoleonských válek byly ženy dobrovolníků účastny válečných událostí – pomáhaly ve vojenských táborech, staraly se o kuchyni, o raněné a podobně. Nosily uniformu, jejíž součástí však byla sukně přes kalhoty či volná kalhotová sukně v orientálním stylu. Až v 19. století se začaly objevovat různé kombinace a úpravy ženského oblečení připomínající kalhoty – obvykle se setkaly se společenským odsouzením. I ve zbrojních továrnách za světových válek první poloviny 20. století měly ženy přes pracovní kalhoty navléknuté dlouhé zástěry. Všeobecné encyklopedie až do 60. let 20. století definovaly kalhoty jako „mužské oblečení“. Posun v tomto vnímání nastal až během takzvané sexuální revoluce, která přinesla celou řadu dalších závažných nešvarů a poklesků. Většina dnešních lidí si patrně myslí, že lidstvo včetně všech osobností a jejich světlých činů v minulosti, bylo bandou slabomyslných usurpátorů a že teprve dnes je to to pravé. Osobně mi tedy o tolik moudřejší (a o své výdobytky šťastnější) nepřipadají. Spíše naopak. Můžeme konstatovat, že celospolečenský (v rozměru celého lidského pokolení) konsensus ohledně ženského oblečení existoval od nepaměti až do nedávné doby. Evidentně nebyl žádným sociálním konstruktem, nýbrž věcí přirozenou, napříč všemi kulturami, kulty či modloslužbami. Nejspíš jen málokdo si to ve své moderní nabubřelosti vůbec dokáže uvědomit. Rovnost (svornost, bratrství?) Až koncem devatenáctého století a v první polovině století dvacátého začaly některé duševně i duchovně deprivované ženy – především sufražetky – hlasitě prosazovat společenské přijetí ženských kalhot v domnění, že se tak po zásluze vyrovnají mužům. To bylo původním motivem jejich snah. Myslely si, že k nim, pokud potlačí svoji vlastní ženskost, budou mít muži větší úctu a budou je brát jako sobě rovné. To bylo mimo jiné založeno na jejich zcela lichých představách o mužské společnosti jako o jakési elitní a zároveň rovnostářské skupině. Dopadlo to však zákonitě přesně naopak. Oblečením kalhot žena tehdy shodila svoji důstojnost, stala se z ní defektní bytost – neženská, nemužská. Osobou, která se zřekla svojí identity a zároveň bojuje o své uznání násilným způsobem – cestou vnucování pravidel. Žena a muž jsou si přirozeně rovni pouze ve své plnosti, teprve tehdy, kdy vytvářejí archetyp, resp. naplňují ideál svého pohlaví se všemi jeho nepostradatelnými vlastnostmi. V tu chvíli nastává žádoucí komplementarita, nikoli tehdy, kdy se jedna strana upachtěně snaží napodobováním strany druhé dosáhnout uznání. Je to ubohé, směšné a veskrze kontraproduktivní, přesto to v myšlení naší západní civilizace v současné době dominuje a nabírá dalších a dalších absurdních rozměrů. Je příznačné, že většina historicky zaznamenaných kritik nevhodného ženského oblékání pochází teprve z nedávných dob. [1] Ve vzdálenější historii totiž zpravidla nikoho ani nenapadlo se tímto problémem zabývat, protože jednoduše neexistoval – dělo se leccos, překročení tak bytostného pravidla však bylo zkrátka nemyslitelné. Literárních dokladů, citátů skvělých osobností, výroků morálních autorit či vzpomínek dosud žijících pamětníků je nespočet a mnohdy jsou velmi originální, inspirující či dokonce vtipné. Má-li se však tato úvaha udržet v čitelných mezích, neměla by čtenáře zavalit množstvím citací. Za všechny jen zmíním jednoho z nejpronikavějších géniů, kteří se kdy na Britských ostrovech narodili – G. K. Chestertona – a jeho několikeré brilantní komentáře k tomuto tématu. Za zmínku rovněž stojí slova biskupa de Castro Mayera, jenž (v kontextu následující kapitoly) výstižně prohlašoval, že kalhoty jsou ještě horší než krátká sukně, neboť ta útočí spíše na mužskou fantazii, kdežto kalhoty útočí bezprostředněji: přímo na zrak. O jednom z velkých světců, Padre Piovi, se v knize Arrivederci, Padre Pio [2] dočteme, že se prý zdráhal dát rozhřešení ženě, která za ním ke zpovědi cestovala do Itálie až z kanadského Vancouveru, a sice z toho důvodu, že vlastnila obchod s oblečením, kde prodávala též dámské kalhoty. Uložil jí, aby se všech těchto částí oděvu zbavila, avšak nikoli tak, že je věnuje ženám, které by je mohly nosit. V čem je vlastně problém? Jsa katolík, mohl bych se čtenáře pokoušeti utloukati argumenty, mravními poučkami, apely a doporučeními na základě toho nejdůležitějšího motivu – čistoty duše jako podmínky spásy (tím v žádném případě nechci kněžím – lidově řečeno – fušovat do řemesla a nechat svá slova vyznívat nějak „kazatelsky“; pouze se zmiňuji o elementárních souvislostech). Jakkoli je pro člověka tento aspekt důležitější než cokoli jiného, pokusím se jej omezit na nezbytné minimum a vysvětlit problém spíše „psychologicky“. Ještě dodám, že považuji za velmi důležité zamyslet se nad tímto pohledem a pokusit se domyslet, jaké s sebou popisované jevy nesou dílčí důsledky v mezilidských vztazích. Důležité je neslovíčkařit, nevytrhávat z kontextu a neulpívat na expresivních slovních ilustracích, jak je v dnešní zrychlené komunikaci zvykem. Žádnou z žen nepodezírám v tomto směru ze špatného úmyslu, spíše si myslím, že na vině je nevědomost, resp. nezamýšlení se nad těmito tématy v dnešní „moderní“ době. V té se ostatně čím dál více zdá, že mravnost jako cesta k dosažení obecného dobra je tabu a je zapotřebí se za ni stydět, naopak nemravnost, vyzývavost, smyslnost a sprostota má zelenou, je brána jako pozitivum a symbol pokroku a její negativní povaha je bagatelizována. Jak působí žena v kalhotách na podvědomí? Odhlédneme-li od toho, kolik žen vpravdě neuvěřitelným způsobem znásobuje drobné estetické nedostatky své postavy nevhodnou volbou oblečení, je tu především hledisko osobní důstojnosti a bezprostřední, ničím nezatížené komunikace a kooperace. Postava je v pohybu – v tomto případě zejména během chůze – charakteristickým způsobem deformována. Kalhoty zásadním způsobem zdůrazňují pozici rozkroku, resp. klína a vytváří z něho v mužském podvědomí brutálně dominující prvek na pozorované ženě. Mužskou fixaci na tento bod si s trochou horrorové imaginace můžeme představit jako jakýsi všestravující kužel vyrůstající přímo z pojednávaných partií. Budeme-li – s jen velmi mírnou nadsázkou – ještě ilustrativnější, vypůjčíme si pojmy z astronomie a budeme hovořit o gravitační čočce, resp. černé díře na okamžik pohlcující lidské podvědomí. I ta nejkratší minisukně je tedy méně dráždivá než kalhoty ke kotníkům (nemluvě o všelijakých šortkách, „tříčtvrtečních“ délkách a dalších, mnohdy opravdu ohavných a – vzhledem k věku, místu použití atp. – nedůstojných modelech). Přestože je muž „naučen“ spořádané sociální interakci a nedá na sobě nic znát, není schopen tento podvědomý vjem zcela eliminovat a přistupuje ke svému protějšku jinak, než kdyby se mu tohoto vjemu nedostalo. Z celého článku proto zdůrazňuji především následující: žena může být v takový okamžik z důvodu smyslového přehlcení v první řadě vnímána jako jakási neosobní zvířecky fertilní entita, až ve druhé řadě jako osobnost a partnerka pro společenskou či pracovní komunikaci. Žena tak sama sebe, budeme-li se držet takové hierarchie hodnot, kde duševní parametr stojí nad fyzickým, dobrovolně ponižuje. Je paradoxní, jak se ženy různého věku na jednu stranu ze všech sil snaží úpravou svého zevnějšku ze své osoby (ať už vědomě či nevědomě) udělat pouhý objekt sexuálního zájmu a zároveň kladou na své okolí požadavky, aby tak v ten samý okamžik brány nebyly. To je nejen absurdní a hloupé, ale i – a to vlastně především – sobecké. Kapitolou samotnou pro sebe je žena v kalhotách patřená zezadu. Nedochází zde zpravidla k tak silné podvědomé fixaci jako u „přední varianty“, o to vyzývavější je však tvar oněch partií ve své zakulacené lascivitě. Mužské zraky tímto směrem hledí již zcela nepokrytě a většinu zbývající části těla po většinu doby ignorují. Jestliže však tyto partie u mnoha mužů nesplňují jejich přísné (veskrze individuální) nároky na přijatelný tvar či rozměr, dochází v jejich nitru k extrémnímu posunu: stávají se pro ně něčím směšným a opovrženíhodným, čímsi jako částí těla hospodářského zvířete očekávající zásah zootechnika. Pouze vnitřní kultivace mužů určuje, nakolik jsou tyto asociace vědomé či pouze podvědomé. Samotná ženská osobnost již tak jako tak v tuto chvíli zcela opustila časoprostor. Jde ženám právě o toto? Oproti tomu, jestliže žena zvolí sukni vhodného střihu, případně část oblečení, která funkci sukně plní, výše popsané jevy mizí. Pozornost muže na fyzickou stránku ženy je, pokud tato volí přiměřené oblečení i pro horní část těla, rozptýlena u někoho na drobné rychle přehlédnutelné detaily, u jiného zcela. Mezipohlavní napětí absentuje a proti sobě stojí dvě důstojné lidské bytosti, uvědomující si svoji odlišnost, avšak vzájemně si nenarušující svoji duševní a mravní integritu, tedy v kýženém rovnocenném postavení. Spoluzodpovědnost za následky Jak již bylo naznačeno, velmi častým postojem mnoha žen je přehazování zodpovědnosti na své protějšky – muže. Vyjadřují se v tom smyslu, že „se přeci nemusí koukat“, „co jim je do toho“, „důkaz toho, jaká jsou to čuňata“ a podobně. To je však sobeckým popřením lidské přirozenosti (ženy jsou také obdařeny – ne zrovna zanedbatelnou – řadou specifik, kterým muži musejí vycházet, mnohdy do roztrhání těla, vstříc – a tak je to dobře) a ve výsledku kontraproduktivním, nekooperativním a nespolečenským jednáním. Díky Bohu si oproti tomu některé ženy uvědomují, jak se věci ve skutečnosti mají. C. Hammondová v jednom rozhovoru uvádí: „My ženy si často neuvědomujeme, že to, jak se oblékáme, vytváří podvědomé účinky – nemluvě o hormonálních reakcích – u mužů kolem nás. […] Muži jsou z biologických příčin více náchylní ke smyslovým reakcím na vizuální podněty. Jsem vdaná déle než dvacet let a popravdě řečeno, stále tomu nerozumím – ale uznávám to!“ Následovně pojednává o tom, že vlastně ani sama nemá právo muže uvádět do nebezpečí pokušení. [3] Dodejme, že by si žena měla uvědomit svoji spoluzodpovědnost za situaci, která následuje – ať už se jedná o „pouhé“ narušení mravní integrity muže (případně následky téhož na třetí stranu), nebo zda má tato situace nějaké nepříjemné vyústění i pro ni (zde je spoluzodpovědná samozřejmě pouze do určité míry – ve světle dalších okolností). Úcta, důstojnost a společenská role Muži mají instinktivní úctu k ženské plodnosti a mateřství, pokud tyto atributy zvládnou vnímat v „nefyzické“ rovině. Žena má tu výhodu, že je ženou již ze své podstaty, sama ze sebe; je totiž obdařena plodností, která je odjakživa něčím posvátným, jak dokazují nejrůznější historické prameny a indicie. Muž, pokud chce dosáhnout stejné hodnoty a důstojnosti, musí svoje kvality teprve dokázat svými činy. V dnešní době se zcela pomíjí duchovní stránka plodnosti a všude se pojednává pouze její fyzická, případně „technická“ stránka, chcete-li. Vulgární oděv zdůrazňuje právě tuto druhou stránku útokem na smysly, načež se v mysli člověka již jen ztěžka hledá místo pro onen prvně zmíněný aspekt. Jestliže žena není prostřednictvím svého oblečení v rozporu se svoji archetypální ženskostí, odkazuje tím na tuto svoji hodnotu. Před sukní muž – pokud není zvířetem – zcela přirozeně, vědomě i podvědomě, kapituluje. V případě kalhot musí nejdříve vzpomenout na vykonstruovanou etiketu, teprve poté se z podvědomého respektu k pravidlům možná zachová galantně. Je v tom skutečně obrovský rozdíl a minimum mužů i žen si to dokáže uvědomit. Nevhodné ženské oblečení navíc přináší smyslové přetížení, které potlačuje vrozenou skromnost a pokoru. Kazí vztahy mezi pohlavími, přináší vágnost, víceznačnost, nedokonalost. Napomáhá relativistickému pohledu na společnost a její mravy. Ideologie, která tento nešvar zavedla, poškodila lidské myšlení tak, že je odmítán přirozený model rodiny. Společnost není schopna identifikovat přirozené mužství a přirozené ženství, vypomáhá si různými sociálně-inženýrskými konstrukty, aby tuto danost nahradila. Rozlišení rolí v rodině v očích malého dítěte je neujasněné, což se následně promítá do jeho postojů v dospělosti. Každý aspekt by se dal velmi široce rozvádět a vydal by na samotné pojednání. Přeceňování tohoto fenoménu v rámci článku je pouze zdánlivé, neboť celá věc zapadá do nesmírně závažného kontextu. Kultura dámských kalhot je jedním z nejzákeřnějších vedlejších produktů moderního liberalismu. Přinesla morální lehkomyslnost, exhibicionismus, zmatenost, znehodnocení žen, zhrubnutí postojů žen a snížení mravní úrovně společnosti. Vytváří kontrast mezi mnohdy ještě obstojně individuálně zachovanou vnitřní mravností a nevázaným zevnějškem. Epilog Pokud jste se při četbě článku dostali až sem, jistě vám v hlavě rezonuje jedna významná námitka: co praktická stránka věci; pohodlí; sport; dnešní životní styl etc.? Jistě jsou některé činnosti, u nichž lze výše popsaným nárokům dostát jen s velmi velkými obtížemi (například zmíněný sport). Na takové příležitosti z nich lze samozřejmě slevit. Současně však lze apelovat na skromnost a výše mnohokrát zmíněnou důstojnost na úkor totálního pohodlí. Ženy jsou ohledně oblečení většinou velmi vynalézavé a kreativní, řešení obvykle najdou. Bylo by bezesporu přehnané po ženách požadovat podávání některých sportovních výkonů v sukních, avšak vězte, že posléze po jejich vykonání vás celé okolí zase brzy velmi rádo uvidí v celé své ženské kráse a důstojnosti. Na samotný závěr nechme promluvit samotného G. K. Chestertona. [4] Jest vysoce příznačné pro vzteklý plagiarismus, jenž nyní jest všude vydáván za emancipaci, že před nedávnem bylo něčím běžným, aby se „uvědomělá“ žena dovolávala práva nositi kalhoty, práva asi tak groteskního jako jest právo nositi falešný nos. Bylo-li by svobodě ženy mnoho pomoženo, když by na každé noze nosila sukni, nevím. Snad by turecké ženy mohly nás o tom poučiti. Chodí-li však západní žena vlekouc s sebou (abych tak řekl) opony haremu, jest docela jisto, že její tkaný příbytek jest určen pro putovný palác, nikoliv pro putovné vězení. Jest docela jisto, že sukně znamená ženskou důstojnost, nikoliv ženskou porobu, což lze dokázati zkouškou ze všech nejprostší. Žádný vladař by se s rozmyslem neoděl v uznávána pouta otroka; žádný soudce by se neobjevil před lidmi jsa pokryt šatem trestaneckým. Když však mužové chtějí býti majestátní, působiví, například soudcové, kněží nebo králové, nosí sukně, dlouhé, vlečkové roucho ženské důstojnosti. Celý svět jest pod vládou sukní; neboť dokonce i mužové nosí sukně, chtějí-li vládnouti. http://www.stjoseph.cz/zeny-nepatri-do-kalhot/
DOSA vloženo: 03/10/2016 komentáře (19) Jak to hodnotíš? 76 88
Bůh
Zdravím všechny a přeji požehnání. Chtěla bych vás poprosit o váš názor. Co, kdo , nebo čím je pro vás Bůh? Jak ho vnímáte a co prožíváte při myšlence na něj? Moc děkuji.
agape10 vloženo: 22/10/2016 komentáře (8) Jak to hodnotíš? 76 88