1Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále Izraele,
2jak poznat moudrost a kázeň, jak pochopit výroky rozumnosti,
3jak si prozíravě osvojit kázeň, spravedlnost, právo a přímost,
4aby prostoduší byli obdařeni chytrostí, mladík poznáním a důvtipem.
5Bude-li naslouchat moudrý, přibude mu znalostí, a rozumný získá schopnost
6porozumět přísloví a jinotaji, slovům mudrců i jejich hádankám.
7Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci.
8Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj.
9Budou ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na tvém hrdle.
10Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj!
11Kdyby tě přemlouvali: „Pojď s námi, vražedné úklady nastrojíme, počíháme si na nevinného bez důvodu,
12pohltíme je, jako podsvětí pohlcuje živé, bezúhonní budou jako ti, kdo sestupují do jámy,
13přijdeme si na rozličný drahocenný majetek a domy kořistí si naplníme,
14spoj svůj úděl s námi, budeme mít všichni jeden měšec“ –
15můj synu, nechoď s nimi jejich cestou, zdržuj svou nohu od jejich stezky,
16neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev.
17Je zbytečné sypat pod síť, když to každý okřídlenec vidí.
18Oni však strojí ty vražedné úklady proti sobě, číhají na vlastní duši.
19Takové jsou stezky všech, kdo za ziskem se honí; ten stojí své pány život.
20Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas.
21Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran:
22„Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět?
23Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova:
24Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal,
25každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání,
26i já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach,
27až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň.
28Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou,
29protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili,
30nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili.
31Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány.
32Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost.
33Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého.“