píseň písní

Nejkrásnější z písní Šalomounových.
2Kéž políbí mě polibkem svých úst! Vždyť lepší je tvé laskání než víno.
3Příjemně voní tvé oleje, nejčistší olej – tvé jméno. Proto tě dívky milují.
4Táhni mne za sebou! Dáme se v běh. Král uvedl mě do svých komnat. Budeme jásat, radovat se z tebe, připomínat tvé laskání opojnější než víno. Právem tě všichni milují.
5Černá jsem, a přece půvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédarců, jako stanové houně Šalomounovy.
6Nehleďte na mne, že jsem až dočerna opálená, že mě tak ožehlo slunce. To synové mé matky se proti mně rozohnili: uložili mi vinice hlídat, neuhlídala jsem však vinici vlastní.
7Pověz mi ty, kterého tolik miluji, kde budeš pást, kde necháš odpočívat stáda za poledne! Proč musím být jako zahalená poběhlice při stádech tvých druhů?
8„Jestliže to sama nevíš, nejkrásnější z žen, vyjdi po šlépějích stád a kůzlátka svá pas u pastýřských kolib.“
9Ke klisně vozu faraónova jsem tě připodobnil, má přítelkyně.
10Půvabné jsou tvé tváře přívěsky ozdobené , tvé hrdlo ovinuté šňůrou perel.
11Přívěsky zlaté ti uděláme, poseté stříbrem.
12Pokud je při stole král, vydává nard můj svou vůni.
13Voničkou myrhy je pro mne můj milý, spočívá na mých prsou.
14Hroznem henny je pro mne můj milý v éngedských vinicích.
15Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice.
16Jak jsi krásný, milý můj, jsi líbezný! A naše lůžko samá zeleň.
17Trámoví našeho domu je z cedrů, deštění cypřišové.

1Jsem kvítek šáronský, lilie v dolinách.
2Jako lilie mezi trním, tak má přítelkyně mezi dcerami.
3Jako jabloň mezi lesními stromy, tak můj milý mezi syny. Usedla jsem žádostivě v jeho stínu, jeho ovoce mi sládne na rtech.
4On mě uvedl do domu vína, jeho prapor nade mnou je láska.
5Občerstvěte mě koláči hrozinkovými, osvěžte mě jablky, neboť jsem nemocna láskou.
6Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá.
7Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.
8Hlas mého milého! Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky.
9Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi. Hle, právě stojí za naší zídkou, nahlíží do oken, dívá se mřížovím.
10Můj milý se ozval, řekl mi: „Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!
11Hle, zima pominula, lijavce přešly, jsou tytam.
12Po zemi se objevují květy, nadešel čas prořezávat révu , hlas hrdličky je slyšet v naší zemi.
13Fíkovník nasadil první plody, voní kvítky vinné révy. Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!“
14Holubičko moje v rozsedlinách skály, v úkrytu nad strží, dopřej mi zahlédnout tvou tvář, dovol mi hlas tvůj slyšet. Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář!
15„Lišky nám schytejte, lištičky malé, plenící vinice, vinice naše, když kvetou!“
16Můj milý je můj a já jsem jeho, on pase v liliích.
17Než zavane den a stíny dají se v běh, přiběhni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na Béterských horách.