Otroctví a láska ,jak to jde dohromady

:Když koupíš hebrejsklého otroka bude sloužit 6 let:
No kdybys to řekla v dnešní době, tak by ta věta vyzněla dost drsně a antisemitsky. Ale jinak jané, že chápu, že jsem to vytrhl z kontextu.

Nejde jen o otroctví ale ve starém i novém zákoně je spousta příkazů které jsou nejen proti lásce ale v dnešní době jsou závažnými trestnými činy za které by šel jejich plnitel do vězení (a třeba v USA i do plynové komory).
Je třeba mít na vědomí že Bibli psali jen lidé a psali ji před několika tisíci lety kdy nebyli ještě na takévé vyspělosti citové a morální aby dokázalí žít v souladu se skutečnými Božími zákony. Bibli rozhodně nenapsal Bůh, psali ji lidé, a proto je projevem hlouposti nekriticky její obsah zaměňovat za Boha a jeho vůli a slepě plnit její přikázání.

Mě přijde, že Bůh dal tento zákon pro lidi, kteří nebyli schopni si poradit a neměli moudrost ani lásku, aby se mohli rozhodovat srdcem. Potřebovali tedy návod co a jak přesně dělat v konkrétní situaci. Nikdy ale nelze všechno přesně stanovit, protože vždy záleží na okolnostech. Tedy k dosažení alespoň přibližné spravedlnosti pro lidi a jakéhosi nedokonalého řádu bylo třeba dát zákon. Ono je toho k zamyšlení mnohem víc. Třeba fakt, že podle bible se prokletí za hřích rodiče dědí až do třetího pokolení. Takže potomek je v tom taky nevinně, ale nese vinu svých rodičů. Jinak ale platí vyjímka. Jsou prokletí, která se vztahují na celý rod nebo národ. Vlastně celé lidstvo je pod jedním prokletím. Známe to prokletí člověka nad prvotním hříchem. Řekl bych to ale asi takhle: za hřích si člověk může sám. Dobrovolně vstoupil pod nadvládu hříchu. A na základě tohoto principu se lidi dostávají do otroctví. Chápu, dá se říct, že je nespravedlivé, když někoho například unesou nebo prodají do otroctví (třeba biblický Josef), ale zase někdy to může být trest za nějaký hřích - jako v případě Izraele. Proč se lid Izraele narodil do zajetí? Bylo to spravedlivé? Nebo to byla odplata za nějaký hřích? Nebo se jen Bůh chystal na někom zjevit principy duchovního otroctví? A třeba chtěl ten lid naučit aby si vážili svobody, co já vím.

Otazka jeste je jak presny je to preklad. Vzhledem k tomu ze vetsina krestanu nevi jaky je rozdil mezi duchem a dusi.

Z hlediska starého zákona v podstatě souhlasím s tím, co napsal Radim. Jenže pak přišel Ježíš a dal nám Nový zákon, aby tyto věci zrušil. Skvělým příkladem je podle mě Pavlova Prosba za Onezima v Listu Filemonovi:
>Proto ačkoli bych ti mohl v Kristu směle přikázat, co se patří, pro lásku raději prosím - já Pavel, už stařec a teď také vězeň Krista Ježíše. Prosím tě ohledně svého syna, jehož jsem zplodil ve vězení, Onezima, který ti kdysi nebyl prospěšný, ale nyní je velmi prospěšný tobě i mně. Posílám ti ho zpět jako své vlastní srdce. Chtěl jsem si ho nechat u sebe, aby mi v mém vězení pro evangelium sloužil místo tebe, ale nechtěl jsem nic udělat bez tvého vědomí, aby tvůj dobrý skutek nebyl vynucený, ale dobrovolný. Snad proto ti byl načas vzdálen, abys ho přijal navždy - ne již jako otroka, ale jako někoho, kdo je více než otrok, a sice milovaný bratr. Je mi obzvlášť drahý, a čím spíše tobě, ať už v lidském smyslu nebo v Pánu. Máš-li mě za společníka, přijmi ho jako mne. Pokud ti způsobil nějakou škodu nebo něco dluží, přičti to mně. TOTO PÍŠU JÁ PAVEL SVOU VLASTNÍ RUKOU: JÁ TO ZAPLATÍM! Snad ti nemusím připomínat, že mi dlužíš i sám sebe.>

Souhlasím s miriaam. Ježíš nepřišel starý zákon zrušit, ale naplnit. I v novém zákoně je: neoplácejte zlo zlým, kdo tě uhodí do tváře, nastav mu i druhou.. Znamená to snad, že má Bůh zálibu v tom nechat nás týrat? Určitě ne.. Když ho přijmeme začneme se sami měnit a to co by nám dříve hrdost nedovolila je pro nás náhle naprosto přirozené. Tahle pokora a láska i k nepřátelům a pronásledovatelům nás právě od ostatních odlišuje a my je tím odzbrojujeme.. Láska a odpuštění je to poslední, co od nás nepřátelé čekají.. Brzy jim to začne vrtat hlavou.

Ahoj Alexie,

nejsem fanynka Mojžíše, ale bez ohledu nato, je třeba si uvědomit, že ten text je tisíce let starý, dnes a v naší společnosti se otroky v jejich původním slova smyslu zabývát nemusíme, nemyslíš? Ale jako jasně, hloubej si nad tím, jak chceš, jen, co bylo, bylo, a bylo toho hodně nedobrého za ten čas. My už to dnes naštěstí řešit nemusíme, v domácnosti otroky nemáme a je to dobře.

miriaam: Prosím napiš. Jirka