O lásce, kterou nic nepřekoná

Nevím, jestli se vám to stává taky, ale mně už se párkrát stalo, že jsem nad něčím přemýšlela a příští neděli se to probíralo na bohoslužbě. Posledně jsem přemýšlela nad tím, proč jsem jiná, než ostatní věřící. Vždy mi připadalo, že mezi ně nepatřím. Většina z nich miluje sporty, jsou otevření a přátelští a já jsem přesný opak. Říkala jsem si, proč to tak je? Proč nedokážu být obětavá jako moje mamka, která se nejprve stará o ostatní a potom o sebe? Proč nedokážu komunikovat s lidmi a straním se jich? Proč mě kontakt s většinou nevěřících rozčiluje? A v neděli přišla odpověď. Kázání bylo o lásce, kterou si máme brát z našeho osobního vztahu s Ježíšem a potom ji předávat dál. Říkala jsem si, že to asi nebude úplně pravda - přece záleží i na naší povaze! V posledních dnech však trávím více času s Bohem, připomínám si, proč za nás Pán Ježíš zemřel a aniž bych si to uvědomovala, čerpám od něj lásku, kterou dokážu předávat dál, a to naprosto přirozeně a bez námahy.
Víte, prošla jsem si řadou knih o motivaci, o rozvoji osobnosti a podobné různé "psychoknížky", jak já jim říkám. A nakonec je to tak jednoduché! Díky Ježíši vidím svět z jiného pohledu. I přesto, že je čím dál horší doba, vnímám lidi jako ztracené duše, pro které tu můžu být. Tak bych vás chtěla povzbudit, abyste trávili čas s Ježíšem, protože vám dodá lásku, kterou nic nepřekoná.
Jsem tu nová, takže nevím, zda jsou takovéto články běžné, ale cítila jsem potřebu se s někým podělit o své myšlenky a budu ráda, když mi napíšete, jak vnímáte své spojení s Ježíšem vy ☺.