Dobrý Bůh a lidské utrpení

Už jsem tento odkaz vkládala, ale ještě ho sem dám znovu, protože si myslím, že je tam spousta věcí popsaných velmi dobře a biblicky. Třeba to někomu pomůže. http://www.biblickaknihovna.cz/knihy/proc-dobry-buh-pripousti-utrpeni

Jaksi se zapomíná na to, že je tady ta druhá strana a pak je ze všeho špatného neprávem obviněn Bůh. Přitom lidi, i křesťané, jsou neposlušní, žijí v hříchu, nejdou po té úzké cestě, ale široké, která vede do záhuby a pak se diví jako divizny.

Je mi jedno, co by na mně přišlo, prostě se modlím, trpělivě čekám a vím, že mě z toho Ježíš dostane. Protože je gentleman, který drží sliby. Nejlepší přítel i učitel. Říká: ,,Neboj se, já jsem pořád s Tebou a nikdy Tě neopustím. Jen věř, drž se mě za ruku a provedu Tě temnotou k vítězství!> Je to jen o tom, jestli Mu důvěřujete. Tak jak to máte, věříte Mu???

No ... myslím, že to by bylo opravdu příliš jednoduché. Učitel také nevodí žáka za ruku pořád, někdy je výchovně prospěšné, aby něco ten žák prošel sám. Nevzpomínám si na moc situací, kdy bych opravdu zřetelně slyšel Boží hlas, ale ta jedna, kterou si pamatuji nejvíc, se váže právě k tomuto. Bylo to velmi jednoduché >Ale to je na Tobě>. Bůh nás vede, a pomáhá nám, aby zátěž na nás byla snesitelná ale některé kroky za nás neudělá ani On. Musíme je udělat sami Míšo. Souhlasíš?

Souhlasím. Taky znám, co jsi napsal. Ale jako bychom řekli v těžké chvíli člověku příteli: prosím, drž mě za ruku. Tak to můžeme říci i Jemu. Je to přece osobní vztah Boha a každého křesťana zvlášť. Každý takový vztah je tedy individuální, musí se budovat. A důvěra tam nesmí chybět.

Zcela souhlasím, že je to o vztahu s Bohem a důvěře. Na druhé straně není pravda, že je to tak jednoduché a už vůbec bych si netroufala tvrdit, že je mi jedno, co na mě přijde. Na taková prohlášení si už po svých zkušenostech dávám velký pozor. Ono je jednoduché věřit, když jde o >malé> věci, těžší, když začíná jít do tuhého a těžké, když je to hoooooooooodně špatné a Bůh mlčí. A to teď například mluvím o smrti dítěte, nebo více členů rodiny a podobných věcech. Ani Jób, přestože prohlásil: >Bůh dal, Bůh vzal, buď požehnané jméno Páně> to nebral nijak jednoduše, neřekl - v pohodě, Bůh to jistě myslí dobře.....Učedníci byli s Ježíšem přímo na lodi, když v bouři spal, a přesto se báli o svůj život a byli vyděšení. Ano, zůstane jen čistá víra, že v tom všem Bůh někde nějak je, a že každá noc má své ráno.

Abby - nemyslela jsem to tak, že je to jako pohoda, cokoliv na mě přijde, a že toho fakt nebylo málo. Takže pohoda to určitě nebyla. Naopak to byly moooc těžké osobní zápasy. Ale bez spolehnutí se na Boha a důvěry k Němu už bych tady asi nebyla. I spolehnutí se na Boží slovo, když jsem zrovna neslyšela Boží hlas. To už by bylo na další diskuzi, proč lidé neslyší Boží hlas. Mimo jiné i proto, že těch hlasů je víc a který je pak ten pravý? Jeden můj kamarád mi říkal, že slyší několik hlasů, Ježíš č.1., Ježíš č.2.....To je jaksi mimo. Může to být hlas našeho já, našeho ega, také často hlas nepřítele, aby nás mátl. A tak je na nás,, abychom budovali ten čistý důvěrný vztah s Bohem a učili se naslouchat jen Jemu. To je ta proměna k Božímu obrazu a není to ze dne na den. I Ježíšovi učedníci, jak jsi zmínila, prošli postupnou proměnou.

Jakub 1:13-14 - Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž také on koho pokouší. Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván. Amos 3:6 Zdaliž když se troubí trubou v městě, lid s strachem se nezbíhá? Zdaž když se má státi v městě co zlého, Hospodin toho [známa] nečiní?

vesmirek: Ježíš mu řekl: Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. Marek 10,18

Zcela souhlasím - Bůh je dobrý - na tom se dá stavět ... a pokud se nám v daném okamžiku zdá, že není, tak se díváme na věc my špatně.

Pán Bůh má ve své moci i zlo. Satan nemůže udělat nic, co by mu Bůh nedovolil. To proč Bůh na někom dopustí zlo (např. nemoc), tím myslím, že bychom se ani tak neměli zabývat, je to prostě všechno na Něm, on nás zná nejlíp a i tím zlem nás chce něco naučit nebo k sobě přiblížit. Třeba mě k němu přiblížilo to, že jsem dostala boreliozu. V ten moment jsem to viděla jako něco hrozného, ale po čase jsem za to byla ráda, protože jsem se k Němu zpátky navrátila a ještě jsem za to byla vděčná.

Nemoc je skutečně vždy takové více či méně nakopnutí, upozornění, že něco děláme špatně. A tu nemoc můžeme >schytat> i za někoho blízkého (hříchy otců budu trestat do ...x-tého kolene). A pokud někdo na jemné upozornění nedbává, dostane terminální upozornění.

Nejde ani tak o nemoc samotnou, jako o to, co s člověkem udělá, jestli ho přiblíží k Bohu nebo naopak.