Boh a beznadej ludi

lucia31 - těmito místy je Bible doslova protkána, a to již od Starého zákona. Pokusím se uvést JEN NĚKOLIK přímých, ale je jich ještě celá řada nepřímých, jako např. řeč o pastýřích v Izaiáši nebo také podobenství Pána Ježíše. Ve Starém zákoně šlo zejména o tyto skupiny lidí: vdovy a sirotci, staří, cizinci (gér), které bychom dnes označili spíše za uprchlíky vyhnané z vlasti - dále drobní rolníci, kteří se v důsledku zadlužení mohli ocitnout v silné existenční nouzi, a ještě také nádeníci, kteří nevlastnili skutečně nic a žili jen ze dne na den. Označit za nejstarší biblický sociální zákon můžeme např. text v Exodus 22:20-26. Potom jsou tu tzv přikázání lásky, kde se také myslí na uvedené skupiny chudých - Leviticus 19:9-18. Nebo např. Deuteronomium 10:17-19; Dále je tu tzv. zákon milostivého léta, neboli Každý sedmý rok má být půda ponechána ladem a co na ní vyroste, je určeno chudým. Každý 50. rok se odpouštějí různé dluhy, odpadá povinnost daně - Leviticus 25. Nepřímý odkaz je také v Jeremiáši 22,15-16 - když se král zastával utištěného a ubožáka, tehdy bývalo dobře. Dále Přísloví 19,17 říká: Hospodinu půjčuje, kdo se nad nuzným smilovává, ON mu odplatí jeho dobročinnost. Dalších míst je opravdu celá řada. Nový zákon tento trend jen rozvíjí - hned v ev. Lukáše 4:18 čteme: ...proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst. Pak jsou tu známá podobenství, jako např. o hostině, kdy bohatí pozvaní se vymlouvali, a tak byli pozváni chudí bezdomovci - srovnej také Lukáš 14:13-14. A ještě dvě místa závěrem za všechny ostatní - Žalm 41:2: Blaze tomu, kdo má pochopení pro nuzného, Hospodin ho ve zlý den zachrání. Přísloví 14:31: Kdo utiskuje nuzného, tupí toho, kdo jej učinil, kdežto ctí ho ten, kdo se nad ubožákem slitovává.