Je dogma o nepravdivosti reinkarnace opravnene?
0)At se to ma jakkoliv, hrabani se v minulych zivotech rozhodne neni vhodne, nebot zpravidla jde o bozi tajemstvi.
1)Ocistec: muze mit ruzne formy-nejen duchovni ale i fyzickou-coz znamena opakovane vteleni. Az na vypusteni jednoho dogmatu není reinkarnace prilis v konfliktu s katolickou naukou.
2)Nespravedlnost a dopousteni zla: Proc se někdo narodi slepy ci nechteny? Teologicky se to vysvetluje jako „Bozi tajemstvi“. Kde mame jistotu, ze v tom není Bozi spravedlnost vyjadrena karmou?
3)Nejde o obhajobu Platonskeho ci hinduistickeho modelu. Nejde o zdokonalovani se vlastni silou. Stejne jako v ocistci i v novem tele duse odcinuje sve dluhy, zpracovava sve chyby a hrichy. To i skrze potykani se s novymi ne vždy prijemnymi zkusenostmi. Mnohe je však z duse snato pusobenim Bozi milosti a mnohe dobre skutky toho člověka byvaji často dusledkem milosti posvecujici.
4)Jedno telo-jedna duse platim v tom smyslu, ze clovek z pohledu pozemskeho vnimani skutecne zije jeden život. Tedy Zidum 9.27 v tomto smyslu není v konfliktu s reinkarnací. Reinkarnace znamena ze duse(nikoliv clovek) muze projit vice pozemskymi zivoty. Ty mohou zustavat v pameti duse ci jejim podvedomi. Podvedomi duse o tom je však během zivota člověka v urovni nevedomi, tedy si nic z toho nepamatuje.
5)Talenty a zajmy: Zkusenosti minulych zivotu jsou však v dusi vtistene a projevuji se v talentech, zajmech a inklinacich toho cloveka, které mnohdy prijdou aniz by k nim byl jakkoliv veden. Dogmatik namítne: samozrejme nejde o nahodu, ale Bozi plan pro tuto dusi. Ovsem ten Bozi plan stejne musí souviset s nejakym dokonalym radem. Napadne nejaka koncepce takoveho radu, která by byla dokonalejsi nez kauzalita minulych zivotu?
6)Vztahy: nekteri lide si okamzite padnou do oka. Nepochybuji ze Buh to tak asi chtel. Jenze na pozadi toho Boziho chteni muze byt fakt, ze duse spolu mají velmi pozitivni zkusenosti z minula.
Nekteri lide se naopak od pocatku nesnaseji, aniz by si stihli nejak ublizit. Existuje totiž neodpusteni z minulych zivotu a proto se tyto duse karmicky opet potkaji a mají sanci nalezt lepsi reseni vztahu. Mnozi lide totiž umiraji uvnitr plni neodpusteni(i když navenek se tvari a snad i tomu veri, ze vse maji vyreseno) a to jim brani jit do nebe.
7)Zazracna uzdraveni: V mnoha pripadech modlitba za uzdraveni s nemoci nepohne a jindy ano. Existuje andel-strazce karmy, který svou pritomnosti blokuje moznost vysvobozeni od ducha nemoci. Modlitba za uzdraveji je prosbou o Bozi milost pro nemocneho. Bozi milost spolu s jistou mirou predchoziho odcineni v podobe utrpeni muze vyvazit dluhy duse a tim padem andel karmy poodstoupi pripadne odejde. Vlivem toho v prubehu zivota projevy nekterych „nevylecitelnych“ postizeni mohou zeslabnout i nahle zazracne zmizet, casto prave po modlitbe od lidi s darem uzdravovat.
Napriklad Tardiff miva před modlitbou videni, kteří lide dnes budou uzdraveni (Buh mu ukaze u koho karma dozrala a skrze jeho modlitbu pak necha odejit duchy nemoci. Tardiff sam nepotrebuje vedet ani uznavat ze existuje nejaka reikarnace ci karma).
8)Hrich dedicny: i vsechny geneticke nemoce souvisi s karmou. Je mozne namitnout, ze dedicna choroba je zkratka rodova zalezitost a zadna karma. Jenze duse je zamerne vtelena, aby se narodila do takoveho rodu, jehož minulost a soucasnost odpovida dluhum z jeji minulosti. Ty si muze timto zpusobem doresit.
9)Hrich prvotni: biblicky popis vlastne symbolicky zobrazuje jak se duse při svém prvnim vteleni dopustila chyb a vznikla ji karma vedouci k hrichu dedicnemu.
10)Proc si clovek nepamatuje minule zivoty sve duse? Jednak je uplne jinym clovekem, nez bylo minule vteleni, navíc by tihu těchto vedomosti nemusel unest a stahlo by ho to do cynickych a zlych vzorcu jednani. Stejne jako když clovek zacne zit hrisnym zivotem, tak vedomi o tom co uz stihl spachat ho vetsinou stahuje stále hloubeji a stále dale od Boha.
11)Nikam nevedouci opakovani cyklu prevtelovani? Spis si to ale predstavujme jako sroubovici s vyvojem. Prirozeny jev, který vidime vsude kolem sebe: treba rocni doby se stridaji a pritom klima dlouhodobe podleha zmenam.
12)Nektere namitky byly namirene proti ocistci a katolicke nauce jako takove. V těchto pripadech vhodne uvest do zavorky třeba „protestant“
13)existenci reinkarnace pripousti mnoho kultur. Pokud k ni nedochazi, vycucali si to z prstu nebo dostali od od zleho ducha?
14)casta reakce byla: „vzdyt je to jedno se tim zabyvat, zda na pozadi je nejaka karma“. V podstate bych s tim souhlasil. Jenze prilis mnoho krestanu automaticky ideologicky zastava tezi o nesmyslnosti reinkarnace, protože jim to nejake autority takto naockovaly. Pritom poradne nevedi v cem reinkarnace spociva.
15) Jan 9.2. „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“
1)Ocistec: muze mit ruzne formy-nejen duchovni ale i fyzickou-coz znamena opakovane vteleni. Az na vypusteni jednoho dogmatu není reinkarnace prilis v konfliktu s katolickou naukou.
2)Nespravedlnost a dopousteni zla: Proc se někdo narodi slepy ci nechteny? Teologicky se to vysvetluje jako „Bozi tajemstvi“. Kde mame jistotu, ze v tom není Bozi spravedlnost vyjadrena karmou?
3)Nejde o obhajobu Platonskeho ci hinduistickeho modelu. Nejde o zdokonalovani se vlastni silou. Stejne jako v ocistci i v novem tele duse odcinuje sve dluhy, zpracovava sve chyby a hrichy. To i skrze potykani se s novymi ne vždy prijemnymi zkusenostmi. Mnohe je však z duse snato pusobenim Bozi milosti a mnohe dobre skutky toho člověka byvaji často dusledkem milosti posvecujici.
4)Jedno telo-jedna duse platim v tom smyslu, ze clovek z pohledu pozemskeho vnimani skutecne zije jeden život. Tedy Zidum 9.27 v tomto smyslu není v konfliktu s reinkarnací. Reinkarnace znamena ze duse(nikoliv clovek) muze projit vice pozemskymi zivoty. Ty mohou zustavat v pameti duse ci jejim podvedomi. Podvedomi duse o tom je však během zivota člověka v urovni nevedomi, tedy si nic z toho nepamatuje.
5)Talenty a zajmy: Zkusenosti minulych zivotu jsou však v dusi vtistene a projevuji se v talentech, zajmech a inklinacich toho cloveka, které mnohdy prijdou aniz by k nim byl jakkoliv veden. Dogmatik namítne: samozrejme nejde o nahodu, ale Bozi plan pro tuto dusi. Ovsem ten Bozi plan stejne musí souviset s nejakym dokonalym radem. Napadne nejaka koncepce takoveho radu, která by byla dokonalejsi nez kauzalita minulych zivotu?
6)Vztahy: nekteri lide si okamzite padnou do oka. Nepochybuji ze Buh to tak asi chtel. Jenze na pozadi toho Boziho chteni muze byt fakt, ze duse spolu mají velmi pozitivni zkusenosti z minula.
Nekteri lide se naopak od pocatku nesnaseji, aniz by si stihli nejak ublizit. Existuje totiž neodpusteni z minulych zivotu a proto se tyto duse karmicky opet potkaji a mají sanci nalezt lepsi reseni vztahu. Mnozi lide totiž umiraji uvnitr plni neodpusteni(i když navenek se tvari a snad i tomu veri, ze vse maji vyreseno) a to jim brani jit do nebe.
7)Zazracna uzdraveni: V mnoha pripadech modlitba za uzdraveni s nemoci nepohne a jindy ano. Existuje andel-strazce karmy, který svou pritomnosti blokuje moznost vysvobozeni od ducha nemoci. Modlitba za uzdraveji je prosbou o Bozi milost pro nemocneho. Bozi milost spolu s jistou mirou predchoziho odcineni v podobe utrpeni muze vyvazit dluhy duse a tim padem andel karmy poodstoupi pripadne odejde. Vlivem toho v prubehu zivota projevy nekterych „nevylecitelnych“ postizeni mohou zeslabnout i nahle zazracne zmizet, casto prave po modlitbe od lidi s darem uzdravovat.
Napriklad Tardiff miva před modlitbou videni, kteří lide dnes budou uzdraveni (Buh mu ukaze u koho karma dozrala a skrze jeho modlitbu pak necha odejit duchy nemoci. Tardiff sam nepotrebuje vedet ani uznavat ze existuje nejaka reikarnace ci karma).
8)Hrich dedicny: i vsechny geneticke nemoce souvisi s karmou. Je mozne namitnout, ze dedicna choroba je zkratka rodova zalezitost a zadna karma. Jenze duse je zamerne vtelena, aby se narodila do takoveho rodu, jehož minulost a soucasnost odpovida dluhum z jeji minulosti. Ty si muze timto zpusobem doresit.
9)Hrich prvotni: biblicky popis vlastne symbolicky zobrazuje jak se duse při svém prvnim vteleni dopustila chyb a vznikla ji karma vedouci k hrichu dedicnemu.
10)Proc si clovek nepamatuje minule zivoty sve duse? Jednak je uplne jinym clovekem, nez bylo minule vteleni, navíc by tihu těchto vedomosti nemusel unest a stahlo by ho to do cynickych a zlych vzorcu jednani. Stejne jako když clovek zacne zit hrisnym zivotem, tak vedomi o tom co uz stihl spachat ho vetsinou stahuje stále hloubeji a stále dale od Boha.
11)Nikam nevedouci opakovani cyklu prevtelovani? Spis si to ale predstavujme jako sroubovici s vyvojem. Prirozeny jev, který vidime vsude kolem sebe: treba rocni doby se stridaji a pritom klima dlouhodobe podleha zmenam.
12)Nektere namitky byly namirene proti ocistci a katolicke nauce jako takove. V těchto pripadech vhodne uvest do zavorky třeba „protestant“
13)existenci reinkarnace pripousti mnoho kultur. Pokud k ni nedochazi, vycucali si to z prstu nebo dostali od od zleho ducha?
14)casta reakce byla: „vzdyt je to jedno se tim zabyvat, zda na pozadi je nejaka karma“. V podstate bych s tim souhlasil. Jenze prilis mnoho krestanu automaticky ideologicky zastava tezi o nesmyslnosti reinkarnace, protože jim to nejake autority takto naockovaly. Pritom poradne nevedi v cem reinkarnace spociva.
15) Jan 9.2. „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“
A Bůh by nebyl spravedlivý!, kdyby jednoho narodil do příkladně svaté křesťanské rodiny, druhého do rodiny gangsterů a třetího nechal zemřít v 10 letech při zemětřesení! Každý by měl mnohem jiné výchozí podmínky pro získání statusu spasení skrze příkladný život, a to by nebylo spravedlivé. To už je spravedlivější české soudnictví :)
Reinkarnace je rozšířená ve světě, v křesťanském světě není proto, že byla 2. církevním koncilem zakázána. Protože prvotní křesťané ideu reinkarnace znali, neměli tedy tolik strach ze smrti, a nebylo je možné ovládat hrozbou smrti. Tehdejší vládcové si s tím nevěděli rady, nepomáhalo zakazování křesťanství, smrt ani mučení.
Nakonec to vyřešili tak, že Nový Zákon "očesali" od těchto osvobozujících informací, a toto nové křesťanství stanovili jako nové hlavní náboženství. Noví křesťané postupně zapomněli na tyto ideje, a byli už ovladatelní skrze strach ze smrti a z nekonečného zatracení bez možnosti reparátu.
V indii kvůli méně hmotařskému životu (jsou chudí) není až tak neobvyklé, že mají lidé spontání vzpomínky na své minulé životy, že to ani neberou jako něco vyjímečného.
Nedávno prošla médii zpráva o chlaci, co byl v deseti letech zavražděn, brzy na to se narodil a v 6 letech šel ukázat příbuzným a policii místo, kde je tajně zakopáno jeho minulé tělo, našel ho najisto ve vesnici 50 km od jeho nového bydliště, v místě kde nikdy nebyl a nemá tam současné příbuzné.
Ale samozřejmě mohla to být novinářská kachna.
Podle indických véd (indická obdoba Starého Zákona, napsáno před x tisíc lety) si projde člověk zhruba 1.000.000 životů v těle člověka či člověku tělesně nebo duševně podobných bytostí, než se duchovně propracuje ze stavu zvířete do stavu schopného pro žití ve vyšších světech (andělských a vyšších). Rozdílu odžitých životů koreluje s pojmy jako karmické stáří, mladé a staré duše. Tak jak se lidší povahově mlaďoch a stařec, tak se liší povahově i člověk s řádově 200.000 a 800.000 životy.
A to, že "nové duše" chrlí vesmír neustále a ne v jednom okamžiku, to vysvětluje, proč třeba zemi v jednom okamžiku žijí lidé, kteří mají hlubokou touhu po Duchu a lidé, kteří vypadají způsobem žití spíše jako zvěř.