Postřehy nováčka

Zdravím všechny. Jsem tu nový, čtu toto pár hodin a nestačím se divit.
Budu tu označen za falešného proroka, za démona či ještě za někoho horšího... ale říct to musím.
Zdá se mi, že jsou tu lidé, kteří si hodně zakládají na svém spasení, správné víře, na správném a jedině platném výkladu písma... atd... atd... atd...
Jsem na křesťanské seznamce a budu se snažit to respektovat. Přišel jsem poznat nové lidi - křesťany, protože křesťané by mohli být zárukou hodnot, pevných zásad, morálky nebo tak nějak. No a vidím tu osočování z neznabožství bludařství a já nevím co ještě. Připadám si jako ve středověku a ne v 21. století.
Tak předně můj názor jaká víra je ta pravá je jednoznačný:
V tomto soudit co nejopatrněji protože kvůli náboženským věroukám bylo prolito tolik krve, že bychom jen těžko počítali oběti, které to stálo.
Toto se týká každé nauky a každého náboženství co jich jen bylo, aspoň pokud jsem měl možnost pročíst něco o vývoji těch největších - křesťanství, judaismus, islám, buddhismus a hinduismus.
Našel jsem to i u zoroastriánů, starověkých kultů ale také u novodobých ideologií, které se snažily náboženský život zničit ve jménu nejrůznějších konceptů společnosti, komunisté, nacisté, fanatičtí nevěřící a tak podobně.
Domnívám se totiž, že je třeba velmi ostře oddělit nauku jako učení zapsané ve svatých písmech, předávané tradicí a vykládané během času na straně jedné a na straně druhé praxi jednotlivých učení a nauk. Jen jednu faktickou poznámku:
Jsem moc rád, že lidé s podobným přístupem a viděním světa jako Pokus nemají zákonodárnou ani žádnou jinou moc, docela bych se začal bát.

Bůh je jen jeden aspoň takto tomu věřím a kdo a jak k němu dospěl ať jakýmkoli způsobem toto není mou věcí, ale pouze jde o vztah mezi tím, kdo Boha hledá nebo hledal a Bohem samým.

A prosil bych neomezovat Boha na křesťanský, židovský nebo jinak teistický koncept. Tím vůbec nechci popírat křesťanské pravdy, ale koho Bůh spasí a koho nikoli, na to se cítím málo moudrým a "Boha znalým".
Abych předešel případné smršti biblických veršů a výkladů tak rovnou a jasně říkám, že výkladů a interpretací bible je mnoho a jak je vidět i na tomto prostoru tak jsou někdy v tak vzájemném rozporu, že kdybych měl soudit jen podle toho co čtu, tak bych musel Bibli - Písmo Svaté hodit do ohně, jako knihu, podněcující k nesnášenlivosti mezi lidmi.
Já však takto Bibli ani nečtu, ani nechápu. Nejsem teolog, ani odborník na Bibli, to mnozí z vás budou mnohem znalejší než já. Přesto se domnívám, že Bible jako slovo Boží má mnoho významů a mnoho úrovní jak ji lze číst a porozumět.
Navíc věřím, že rozhodně není jedinou knihou vypovídající o Božím zjevení a jeho působení na světě.
Odmítám představu, že všichni nekřesťané bez ohledu z jaké jiné krabičky pocházejí nebo nevěřící jsou odsouzeni k zatracení jen proto, že "neuvěřili".
Pán je větší než jakákoli kniha a z ní plynoucí nauka. Může spasit koho chce a klidně připustím, že v Bibli je přímá a pravdivá cesta jak dojít ke spasení. Avšak odmítám představu, že ostatní náboženství nebo i lidé bez víry jsou odsouzeni, pokud se "neobrátí" a nestanou se křesťany a že takoví lidé nemají přístup k Bohu.

Těm, kteří by se zde snad chtěli považovat za strážce a obhájce Boží Pravdy říkám pouze toto: Bůh může tyto kameny proměnit v děti Abrahamovi a se svou milostí může přijít ke každému tajemným a pro nás neuchopitelným způsobem.
Já se nemodlím za jakési náboženské sjednocení nebo obrácení všech lidí na jedno náboženství. Já se modlím k Bohu za to, aby se dal poznat každému, kdo je toho v jeho očích hoden a aby ho všichni poznali takovým způsobem, který si On uzná za nejlepší, i kdyby to mělo být prostřednictvím jiných než křesťanských tradic a církví.
Neodvažuji se prohlásit sama sebe za křesťana, protože hříchů mám hodně a snažím se něco s nimi dělat, přesto však cítím ve svém srdci, že víc než Pravda je milosrdenství. Víc než trest byť i zasloužený je odpuštění a víc než všechna lidská pochybení, výc než pýcha, pocit jedinečnosti či jakákoli jiná forma zjevného či skrytého sobectví je láska.
Láska, která nezávidí, která vše odpouští a vše přijímá. Láska, která není naivní ani bezbranná právě proto, že je tak pravdivá a čistá, až je téměř k nesnesení pro toho, kdo nechce být Bohu blíž.
Já mám přátele mezi křesťany, nevěřícími, mezi buddhisty, lidmi praktikujícími jógu i pár muslimů a podle mne velmi dobrých a poctivých lidí jsem znal.

Proto pro mne je boží náruč mnohem širší, než jak se obvykle zdá i podle mnohých výkladů svatých knih Bible není výjimkou.

Nehodlám tu však nijak podrívat aspoň doufám autoritu křesťanství, jen se mi nelíbí dogmatismus a vzájemná nesnášenlivost jednotlivých náboženských skupin, církví a společenství zaštiťovaná Biblí.

A na závěr pokud jde o polemiky o bludařství či úchylkám protestantů či satanské povaze katolické církve, toto považuji za tak náročné téma, že málokdo má dost znalostí a rozhledu na to, aby to podle mne mohl aspoň trochu objektivně posoudit a že jsem toto studoval mnoho let jako historik a amatérský zájemce. Církev katolická měla a má mnoho chyb, ale církve reformované nejsou žádnou výjimkou z tohoto pravidla a sektářské praktiky se v nich najdou zcela tak jako v katolické církvi a mám s tím osobní zkušenost bohužel.

Loučím se s vámi a těším se na to, že zde poznám nové lidi, nové názory a pohledy na věc. Jen dopředu říkám, že na diskuze a výměny názorů jsem zvyklí a ač jsem nevidomý a mé možnosti studovat mnohé prameny a jazyky nejsou takové jako u lidí vidomých, tak se nenechám odsuzovat jako bludař, kacíř či něco podobného.
S tím si prosím nedělejte škodu. Třeba tu někdy v budoucnu i najdu protějšek, který se nebude bát setkat se se mnou a zjistit, jestli bychom toho v životě nemohli mít společného více než pár písmenek po internetu. Proto jsem sem ale hlavně nepřišel, to je věc Boha co ve své moudrosti dá či nedá.

Jen cítím potřebu setkávat se s křesťany a lidmi, kterří mají záem o věci víry.
S úctou Palama.