Absolutni nebo relativni pravda?
Ahoj, chtěla bych se zeptat, co si myslíte o pravdě. Poslední dobou se tím hodně zabývám, lež už nějak přestává existovat a kdekdo se ohání relativní pravdou. Docela mě to znechucuje. Chápu, že se někdy pohledy liší, a je to dobře, ale v těch zásadních věcech je to tragédie, co myslíte?
http://www.youtube.com/watch?v=J4YLsDc73MI
komentáře: (14)
Určitě je nejdůležitější láska! Nech druhým jejich pravdu, protože oni o jinou nestojí. Víš, jak dopadl Ježíš. A přitom On je Pravda. Obohacujme se pravdou navzájem. Když se pohledy lidí liší - považujme druhé za důstojnější sebe sama. Svět je krásný a přesahuje nás. V dějinách i dnes nevlastní lidé plné poznání-věděl Mojžíš o Ježíši? Dokážeme jako děti přijímat Boží lásku?
Čau Devi, Ježíš je Pravda, protože On je bytí samo. Jestliže my dospějeme k nejzazšímu poznání, je to: Bůh nás miluje, jsme jím Stvořeni a dále drženi, máme jej milovat, máme se milovat navzájem. Sám Bůj je příčinou toho všeho, a tedy je nejzazší Pravdou všeho. Skrze Ježíše je vše stvořeno A STÁLE TVOŘENO. Zlo může být chápáno pouze jako nedostatek dobra, lež jako nedostatek pravdy.
Já si myslím,že nejdůležitější je být sám v sobě a k sobě upřímný. Myslím, že to není vůbec jednoduché, sám o sobě si nic nenalhávat. Pak je teprve možné svou upřímnost nabídnout druhým. To by mne mrzelo a také mne to mrzí, že ne vždy jsem upřímný k sobě a k druhým. Ale snažím se, a zklamání nad sebou samým je asi smutnější, než-li to, že Ti druzí jsou neupřímní. S nimi nic udělat nemůžeme. Se sebou ANO. Náš příklad je přesvědčí.Nebo napoví.
Pravda je trojjediný Bůh a my se můžem otevřít a jím nechat prostoupit.
Pravdivá je zkušenost s živým Bohem,s Bohem který v našem životě jedná.Bůh to není jen nějaký náš názor.On je totiž živý,přesahuje naše chápání,jeho cesty nebývají vždy totožné s naší představou.
Nejdříve jsem chtěl říct, že je to pěkná písnička, ale opravdu je hodně pesimistická. Ať se ti to líbí nebo ne pokud jde o relativitu pravdy, dost je na tom pravdy. Pravda je sice jen jedna, ale to neznamená, že ji každý nemůže vidět jinak. Záleží na tom jaké má brýle... Platí třeba to, že často vznikají mezi lidmi hádky a neporozumění z naprosto nesmyslných důvodů, jenom proto, že někdo nesprávně pochopil co někdo řekl nebo udělal. Protože nevidí celou pravdu, má pocit, že nevidí pravdu. A pak pravda a spravedlnost není jedno a to samý. Někdy je lepší milosrdná lež než krutá pravda.
Dneska jsem psal příspěvek do diskuse Evangelíci X Katolíci a jelikož je to o relativitě pravdy, vkládám to i sem. Pdpověď původně pro JiriSestak. <<<<< Jenže pravda je něco co poznáváš celý život a člověku nezbývá nic jiného než vlastní názor na to co je pravda a co pravda není*. Každý máme svou vlastní pravdu, protože každý si myslíme, že něco jiného je pravda. K této pravdě totiž docházíme odlišnými zkušenostmi. Ty se navíc za život mění, takže na začátku děláme věci, o kterých si myslíme, že jsou správné a nakonec zjišťujeme, že správné nebyly, ale že jsme se jim stejně nemohli vyhnout, protože jsme 1) neznali pravdu 2) nemohli jsme ji znát bez zkušenosti 3) jsme tuto zkušenost potřebovali, abychom ji mohli předat dál. Z toho vyplývá, že za život se člověk učí a opravuje své názory, smýšlení i jednání. Není žádná absolutní poznaná pravda, jak si to představuješ ty. Není možné se přidržovat něčeho o čem jsem poznal, že to byl omyl a že věci se mají poněkud jinak než jak se zdáli na začátku. I když mi asi budeš argumentovat Duchem svatým a jeho vedením, musím ještě zdůraznit, že máme posuzovat co je skutečně od DS a co je pouze výplod naší fantazie a našich tužeb. A teď se vracím k té větě na začátku, kde je hvězdička *. <<<<< Ještě jednou tě prosím, najdi mi odkud vyplývá ta „povinnost“ hledat pravdu. Dále, odkud plyne povinnost, že „Jejímu uplatňování se nesmí bránit.“. Proč nesmí a kdo to určuje a kde pro to bereš argument? A když jsem ti teďka řekl jak je pravda z našeho pohledu relativní, tak kdo tedy zná tu pravdu s takovou jistotou, aby mi určoval čemu mám věřit a čím se mám řídit? I bible a Bůh potřebuje lidi na to, aby ji vykládali. Ti jsou ovlivněni mnoha kulturními vlivy, mnoha filosofickými směry, společenskými a zažitými představami, tím co si nastudovali v knihách, co jim napovídali ve škole, co slyšeli od jiných lidí - ale to vše je jen relativní pravda, tedy lidská nespolehlivá pravda, to že někdo něco vidí tak a jiný to vidí zase jinak. Křesťanský svět je proklán různými protichůdnými směry už od samého počátku. Každý jeden bude tvrdit, že ta jeho pravda pochází od Boha, že je to výsledek jeho dlouhodobého hledání Boha a náboženské zkušenosti. Přesto se ale nedokáží dohodnout. A propast mezi nimi zůstává tak velká jako je propast mezi protestanskou církví a katolickou církví. Opět tedy, člověku nezbývá nic jiného než vlastní pohled, úsudek a svědomí o tom, co je správné a co je pravda.
Určitě existuje absolutní pravda daná nám od Boha.A to že se lidé snaží pravdu relativizovat je vážný problém.Ale není to jen problém dnešní doby.Vždyť už i prvotní hřích v Edenu byl příkladem relativizace Boží pravdy.Myslím že musíme být stále modlitbou napojeni na Pána Boha abychom se drželi jeho pravdy.
Dobry den, jsem tu novy, ale pokusim se prispet. Diskutoval jsem o pravde s jednim clovekem a napsal mi toto:
>Ja myslim, ze Buh nam nedal sve prikazy proto, aby nas >umucily> pochybnostma, ale aby nas vysvobodily...tak se kazdy venujme tomu, co citime jako vysvobozeni a je to>
Ahoj lidi, já to vidím tak, že pravda musí být řečená s láskou. Stejně jako láska bez pravdy nemá smysl.Musí být obě spolu, jinak to nemůže působit dobře.Tohle platí ve výchově.V obecných věcech je to o svědomí každého z nás.
Reaguje na Franta1234. >Určitě existuje absolutní pravda daná nám od Boha. A to že se lidé snaží pravdu relativizovat je vážný problém.> Nic ve zlém. Ukaž mi tu absolutní pravdu, chtěl bych ji vidět, když tvrdíš že existuje.
reaguji na morpheus: >tak se kazdy venujme tomu, co citime jako vysvobozeni a je to>... Hm. Tohle tvrzení by mohlo být nebezpečné. Někdo by mohl drogy považovat za vysvobození z problémů, protože se při tom >cítí tak osvobozeně>. Někdo by mohl považovat za osvobozující, když vulgárně až plna hrdla vynadá svému šéfovy, učitelce, prodavačce (dosaďte si dle libosti)... protože se mu přeci tak uleví a má tak osvobozující pocit! Manželka, která už nemůže vystát svého manžela ho zavraždí, aby nabila ztracenou svobodu... Tak to je jen několik příkladů aplikace v praxi.