Může člověk za to, jaké má srdce?

v jádru každého člověka se skrývá dobro. Člověk byl stvořen jako dokonalý, ale svou hříšností to nabouráváme...

Vypadlí z hořících hnízd / nazí tlučem křídly o zem / pozvedáme hlavy vzhůru a… ?! / ... v tu ránu nás do očí / bijí ty podivné, ale přesto stálé / střípky vlastních duší // Hledíme za Domovinou / škvírkou bolestných pohledů / a rukou vztaženou… / ...tou, která si k srdci cestu klestí / saháme do větru, doufajíc / že zachytíme šlahoun Víry / té, která v Domovinu míří // Doufajíc, že teplo lásky zavane / injekcí prázdných slov / kolemjdoucích člověčenstev / do žil sotva sílu dostanem // Či si ji dáme sami? // Jak dalece kdo půjdete / pro trochu potěšení? / Pro trochu Živé vody… zkalené? // Jak dalece? / Kroků nespočet… / … a jen Luna stromy probleskuje / na své pouti věčné // Luno, ty chladné světlo nebe hvězdného / Tebe potkáváme na prahu noci / Narůstáš / a náš nepokoj s Tebou… ------- Většina z nás touží po dobru – to nás spojuje, ale odlišuje nás, jak k němu dospíváme, jaké volíme prostředky. Volbu provádíme nejen srdcem, ale i rozumem, k nímž promlouvá svědomí – Boží hlas v nás! Srdce je tedy důležité, ale tvarovalo ho dětství, prostředí domova i školství, přátelé i vzory! Je tedy zranitelné a ovlivnitelné city, emocemi – proto máme rozum, který se srdcem zpracovává zpětnou vazbu - svědomí. Asi tak…

Podle mě je to hlavně o tom, jak moc dotyčnýho/dotyčnou známe. A taky na tom, jak jsme schopmi být objektivní. Zpravidla u blízkých přátel a rodiny omlouváme jejich chyby, takže pak nechápeme, jak můžou někomu připadat zlí a naopak, nechápeme, jak někdo může označit za dobrýho člověka někoho, kdo je nám silně nesympatický. Pochopitelně se tihle všichni chovají podle stejného principu jinka ke svým blízkým a jinka k těm >vzáleným>. Takže je to spíš otázka do psychologie. Nicméně, každý je za své jednání odpovědný a pokud se člověk s >dobrým srdcem>, byť jen k jednomu člověku, zachová nějak nepěkně, měl by počítat s tím, že ten jeden má právo označit ho za zlého.

Ty kdo jsi bez viny hoď první kamenem...

Tisíce věcí má vliv na to kdo je jaký..... chcete-li kdo má jaké srdce. Nikdo se zlým srdcem se nikdy nenarodil, protože všichni pocházíme od Boha a už na prvních stranách Bible se píše.... Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. Bůh viděl, že všechno, co učinil, je VELMI DOBRÉ. :o)

Srdcem je myšlen vlastně charakter. Ten je z velké části tvarovaný v dětství - můžete si sami přebrat, jaké děti jsou z rodin zdravých a jaké z nezdravých, nebo rozbitých... Co ale podstatné je - můžeme to ovlivnit. Obvykle tím, když se člověk pozastaví nad svým životem a opravdu ho chce změnit. Takže vlastně překope svůj žebříček hodnot a pokud to myslí vážně, začne se podle toho i chovat. Určitě ne ze dne na den, ale... Také velká, často témeřsmrtelná nemoc člověka promění... Nicméně jak my víme, je tady ještě jedna, nejcennější cesta. Dát se do rukou mistra v oboru - Ježíše - a nechat Ho na nás pracovat. Ale to by bylo na dlouhé povídání, jak sami víte... Takže to shrnu jedním veršem: Ezechiel 36:26  Dám vám nové srdce a nového ducha dám do vašeho nitra. Odstraním srdce kamenné z vašeho těla a dám vám srdce masité.