Ateista a křesťan

V břiše jedné těhotné ženy byla dvojčata. Jedno bylo ateista a druhé křesťan. Několik hodin před porodem se mezi nimi odehrál zajímavý rozhovor.
Ateista:„Řekni mi, křesťane, opravdu věříš na život po porodu?“
Křesťan: „Ano, jistě!“
Ateista: „Taková hloupost! Žádný život po porodu není! To přece dokazuje skutečnost, že se z toho života „po porodu“ ještě nikdo
zpět nevrátil!“
Křesťan: „Co tomá být za důkaz?! Za prvé se sem nikdo ze života „po porodu“ vrátit nemůže a za druhé to nikdo ani nechce!“
Ateista: „Proč nechce nikdo zpátky? Co budeš v tom životě „po porodu“dělat?“
Křesťan: „Ha ha, budu dělat spoustu věcí! Budu se procházet krásnou přírodou, budu se kochat nádherou barev listů a květů, budu jíst Pizzu svými ústy…“
Ateista: „Taková blbost! Je přece vědecky dokázáno, že jsme vyživováni naší pupeční šňůrou – a koukni se, jak je krátká – kam bys ní chtěl běhat?! Nehledě na to, že není nic k vidění! Všechno je černé! Nebo mi snad můžeš dokázat rozdíl mezi zelenou a černou?“
Křesťan: „Tady v mámině břiše jsme ještě slepá miminka, ale až budeme venku v opravdovém životě,tak svýma vlastníma očima uvidíš, že to tak je! Že věda dokázala… Dobře, tady se živíme pupeční šňůrou, ale ten život tam venku bude úplně jiný! Bude tak nádherně jiný, že si to ani nedovedeš představit!“
Ateista: „Teda, já věřím jenom tomu, co vidím a tady nevidím nic! Ale zeptám se tě na něco jiného: věříš snad taky tomu, že existuje máma?!“
Křesťan: „Jistěže věřím tomu, že existuje naše máma!“
Ateista: „Takový nesmysl! Kde tady je prosím tě ta tvá máma? Já tu tvou mámu nějak nevidím!“
Křesťan: „Naše máma je všude! Je kolem nás a my jsme v ní, žijeme z ní a bez naší mámy bychom nebyli ani my! Miluje nás a nemůže se dočkat, až nás oba vezme do náruče!“
Ateista: „Takže ona nás miluje?! Proč teda musíme sedět v téhle tmě a proč musíme tak brzy umřít?“
Křesťan: „Brzy přijde den narození a ne smrti!“
Ateista: „Jsi fanatik! To nemáš žádný strach ze smrti?!“
Křesťan: „Ne,jsme na nejlepší cestě,abychom přešli do nového, pravého života! Smysl našeho pobytu na tomto místě je ten, abychom byli připraveni na ten opravdový život tam venku!“
Ateista: „Ne! Smysl života spočívá v tom, udržet se tady tak dlouho a tak dobře, jak jen to bude možné. Jezme a pijme,vždyť zítra zemřeme!“
Křesťan: „Ne, nezemřeme! Za chvíli se narodíme a ten den si pak budeme připomínat a slavit ho po celý náš život!… Mám za to, že bolesti už jsou tady! Už to přichází! Brzy budeme v tom pravém životě!“
Ateista: „Ne! Já nechci umřít!!!“
Křesťan: „To je neuvěřitelné, že tu pravdu nechceš uznat! … Každopádně se na to těším i když to teď bude drsné! Ale to trápení tady se nedá srovnat s nádherou života s naší mámou, která na nás tam venku čeká! Mami, už jdu!“

erik83 31.1.2014

komentáře: (8)

Tvůj komentář: Uložit