Fórum
na základě čeho věříte..?
vloženo: 7/15/2009 11:49:59 PM
Ježíš však vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, o kterých není řeč v této knize. Tyhle jsem však zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste vírou měli život v jeho jménu. (ev.Jana20.30-1) xxx Část křesťanů věří na základě takové výchovy, jiní zřejmě, dle textu zde, na podkladě záznamu o zázracích, někdo třeba na nějaké nevšední zkušenosti. A jak to máte vy? Jak byste charakterizovali sílu vaší víry? Co ji posiluje a co oslabuje? Existuje něco, co by ji mohlo zničit?
devil napiš kometář Jak to hodnotíš? 34 2
devil : verim ze buh ma vice zpusobui, kterymi muze promlouvat k lidem. Tak tedy jestlize jsem si dany clanek neprecetl, protoze je mi blbe ze zprusobu jakym se autor vyjadruje, bud si muze pouzit jinou cestou kterou ke me promluvi. Stejne je tomu tak i s temi, kteri odmitaji cist bibli, protoze tam jsou veci ktere jim prijdou smesne. Vpripade ze to tu bude po me cist nejaky cestinar, tak sorry ale nechce se mi opravovat bily text na žlutem pozadi, ktery neni videt...
ďěti jsou k víře většinou nuceni, dospělí se obrací k bohu (Henrymu) protože je jim zle, nedaří se jim, a farář jim to tak řekl. Já věřím že něco je. Co to je vám nepovím, je to něco co má společného jmenovatele a tím je svědomí. Bůh taky se oběví, když se na člověka usměje štěstí (většinou chvilkové), to se to pak děkuje bohu (bohům) Já v tom mám guláš, který schválně nadělali církve "nesvaté", ale jedno vím jistě. Jestli bůh (bozi) je (jsou), a chováš li se dobře, dle svého svědomí, má (mají) tě jistě rád (rádi).
Radim: Omlouvám se za pozdní reakci, nějak jsem to nezaregistroval... Jinak sorry ale z toho článku je mi na blití, takže ho číst nebudu... = MARIE: (dlaněmi si zakryje uši a začne nervózně přecházet sem a tam) Neslyším to, (zpívá) la la la, lalala, lalala..... - děkuji za reakci, nemyslím si, že by článek měl emetické účinky, spíše jde o schopnost naslouchat.. je tam docela vtipně podán problém, který je zřejmě stěžejním, co se biblické víry týče a křesťan, pokud chce přesvědčit zbloudilé ovce, neměl by mít tento zamítavý přístup.. Podobně někdo argumentuje, že bibli nebude číst, protože jsou tam blbosti např. stvoření světa v řádu dní - ano, někdy vytržený kontext může se jevit hloupě, ale v kontextu by se mohl ospravedlnit, resp. být pochopen.. pokud si tedy text nepřečteš, přiřadíš se k takovým. Upozorňuji, že líbání prdele není jádrem článku, je to jen alternativa k zamyšlení nad principem, jež podobný jest víře v knihu.
K tomu odkazu... K větě "Katolíci tvrdí, že Bůh existuje, i když ho nikdo se zdravým rozumem neviděl. " No oni si mnozí katolíci myslí, že ho viděli... respektive mariánská zjevení je povzbuzují k tomu, aby věřili... ale jestli v Boha, tak to nevím. Marii považují jako jakéhosi Božího posla (snad to říkám správně). Tak možná chtěl autor říct, že ti co viděli (nějaký druh Mariánského zjevení) nejsou duševně zdraví? Jinak sorry ale z toho článku je mi na blití, takže ho číst nebudu...
devil: přijde mi, že víra je součástí vědění, tj. že pokud někdo něco skutečně ví (ne se pouze domnívá), jaksi druhoplánovitě tomu i věří. Když se někdo něco jen domnívá (tj. neví to jistě), pak je pro něj "věření", doufání, že se věci mají tak, jak si myslí, že se mají, enormně důležité a hodnotnější než ono domnívání se, protože dává větší jistotu. Vědění dává jen jistotu jakožto jistotu (bez definic), a tak zahrnuje i její menší stupně, čili i věření a domnívání se. Vědění je nejabstraktnější způsob poznání a zahrnuje poznávaný objekt v CELÉM jeho rozsahu - kdyby tam bylo možné objektivně ještě něco přidat, už by vědění bylo nedokonalé, protože by nezahrnovalo celý rozsah věděného. Tím, že člověk o Bohu (nebo o něčem, co nese označení Bůh) ví a přidává k tomu navíc "víru", si situaci trochu ulehčuje (bojí se absolutního nekonečna a potřebuje najít něco, co je mu bližší, podobnější), podtrhuje ve věděném menší části, k nimž se může obracet vírou. Věděné tak jaksi "oklešťuje" a činí ho sobě bližším a sobě podobnějším, zároveň však napadnutelnějším, a to tím víc, čím víc ono "okleštění" provede.
dePayns: Nedovedeš na to odpovědět, ale možná tě chápu, je to něco jako erotický pocit, zatímco ti bez Boha jsou frigidní? To se taky těžko vysvětluje asi. Nicméně pochop, že pokud se bavíme slovy, ne tedy pocity, měli bychom se snažit domluvit slovy, a ne odkazovat na pocity.
devil: To je zcela zbytečné vysvětlovat slovy, člověk musí prožít a pak ví, dokud neprožije je veškeré vysvětlování k ničemu. Příměrem: můžu ti ukázat směr kam máš kráčet, ale nemůžu tam za tebe dojít. Chceš-li své odpovědi pak hledej Boha a nalezneš i odpovědi. Pokud nechceš Boha pak odpověď nechceš, protože si myslíš že ji už máš, a názor druhého chceš vědět jen proto aby jsi mu mohl odporovat tím svým. Kdo skutečně hledá pravdu hledá ji jedině tam kde je. Stojí psáno že Bůh je pravda. Tedy není možné poznat pravdu bez Boha. Kdo má žízeň ten bude hledat vodu a napije se. Nebude nečinně sedět a ztrácet čas diskusí o vodě. Tím svou žízeň nezažene. Tu může zahnat jedině tím že se napije. Pokud neví kde voda je zeptá se někoho kdo ví kde se voda nachází a půjde tam kam jej pošlou. A stejně tak kdo hledá pravdu ten nebude ztrácet čas diskusí o pravdě, ale půjde ji hledat. Když neví kde hledat zeptá se těch co to ví a ti mu poradí kde ji nalezne. Řeknou mu že jedině v Bohu.
no, já bych řekla, že ani tak v Boha nevěřím, jako spíš vím, že Bůh nějakým způsobem JE. Což mi stačí k tomu, abych Ho mohla hledat cestu k Němu. Když člověk něco ví, už v to pak nemusí věřit, ne? Věřit lze něčemu, co může i nebýt, ale skutečně vědět lze jen to, co nemůže být jinak, než jak to vím. Třeba můžu věřit, že mě autobus doveze tam, kam potřebuju, ale už to nemůžu vědět, cestou se může stát cokoli. A Bůh podle mě nemůže nebýt - o čem (nebo o kom) bych teď tady psala, o čem by ateisté tvrdili, že to není nebo že v to nevěří? Nelze přece negovat něco, co člověk nezná. Taky mi přijde, že Kristus je záležitostí křesťanů (jistě, každý Ho může přijmout za svého spasitele, ale zrovna tím se stane křesťanem), ale Bůh je "všech", Boha si nikdo nemůže přisvojit... v Krista taky můžeme věřit, ale nemůžeme nikdy doopravdy vědět, jak se s Ním věci mají... čili se orientuju hlavně na Boha a Krista beru spíše jako skvělou inspiraci pro svůj vztah k Bohu...
Na základě osobní zkušenosti, prožitku, věřím už od dětství, byť mí rodiče a i děda s babičkou byli ateisté a k ateismu mě chtěli vychovat, ale já Boha cítil všude kolem sebe, a tento pocit mi dával víru, a později jsem hledal víc, stále hlubší prožitek, začal jsem hledat vědomě a nacházel stále více a to co jsem nacházel mne začalo formovat v to co jsem teď. Myslím že každé dítě Boha cítí ale výchovou a tím že se stále rozptyluje jinými věcmi, na něj zapomene a přestane si jej uvědomovat. Prostě svůj prožitek překryje jinými dojmy a tím Bůh zmizí z jeho života, neboť to co si neuvědomujeme je stejné jako by to neexistovalo. Příklad: žebrák může mít v kapse třeba šek na milon korun, ale pokud o něm neví, tak zůstává stále jen žebrákem a raduje se z každé koruny kterou vyžebrá. Teprve pokud si uvědomí že má v papse takový šek a zajde si jej vybrat do banky změní jeho žebrácký úděl a učiní z něj jiného člověka. Stejně tak dokud si člověk neuvědomí Boha je jen takovým žebrákem vydaným na milost či nemilost jiným, ale okamžikem kdy si člověk uvědomí Boha se pro něj vše mění a už není závislý na nikom jiném než jen na Bohu.