Křesťan a gothic

Asi záleží na tom co ten gothic vyznává. Jakou myšlenku.

Můj syn tvrdí, že gothic je dnešní emo, ale myslím že to tak není.Vizuálně se mi to celkem líbí, ale na to se neptáš, že.Asi každý člověk to pojímá po svém, pokud ten dotyčný miluje Krista a chce žít podle Něj, tak určitě Bůh mu ukáže, co je dobré a co nevede k životu, ale ke smrti.Mně se třeba líbí punk, a někdy mám chuť si třeba dát do nosu náušnici, už jsem ji kdysi nosila.A zajímalo by mě, co v tomhle státečku může křesťan nosit, aby nebudil ono v Bibli zmiňované pohoršení..

Taky jsem to hodně dřív řešila, jestli můžu mít nějaký styl, který je výraznější a tak může hlavně třeba starší lidi s církve pohoršovat.. Pak jsem se vykašlala na to, co si myslí lidi a zaměřila se jen na Boha, který mi vidí do srdce a neodsuzuje za barevný vlasy nebo tetování.. Něco mi přijde ok a něco už ne, ale na to mám svoje svědomí.. Nedělám nic v čem bych neměla pokoj..

Zdravím vás. Souhlasím s radimem, záleží na myšlence jakou hudební styl, včetně gothicu, vyznává. Velice dobře chápu tuto rubriku, jsem posluchačem metalu, hardcore a podobného stylu ale samozřejmě se v mém případě jedná o kapely vyznávající a chválící Pána, kdy většina těchto > bandů > je z USA. Mě se také mnoho lidí ptá, jak můžeš poslouchat tuto hudbu ( často ji nazvou satanistickou ) a zároveň věřit? Odpovídám: zjisti o čem zpívají a pochopíš, trošku s tím mezi známými bojuji. Občas si z některých dělám srandu když se zaposlouchají do > mé > muziky a řeknou, že se jim to líbí a ptají se na detaily kapely atd., tak jim řeknu, > no vidíš, právě jsi přijal Krista >...... ( smajlík - nevím jak se dělá.... )

Nevíte, s čím si zahráváte. Na satanových základech nelze postavit Boží dům - o tom by mnozí mohli vyprávět. Ale na to si bohužel musí přijít každý sám, jak moc ho to brzdí v cestě za Bohem - nějaké přesvědčování má totiž často opačný účinek, ale takoví už my lidé jsme... A proto to tady ani rozebírat nebudu. Úvodní přirovnání - vůbec nejde jen o slova (dům), už samotná hudba má duchovní podtext (základ)

Dřív se říkalo, že rocková hudba je špatná. Teď ovšem pastor má rád Pink Floyd a poslouchá kde co a ve sboru nikdo ani necekne. Nebo v Americe. Studenti biblických škol musí chodit v obleku, kravata. Neprošly by ani dlouhé vlasy, nemluvím o tetování či piercingu. Pak přijde takový Todd Bentley, co se nechá už jako >obrácený> potetotvat od hlavy až k patě a taky propíchnutí. U něj to ovšem nevadí, protože to je velký Boží muž. I když se pak provalí aféra, kde je nevěrný ženě, tak sice někteří od něja dají ruce pryč, jiní ale řeknou, že udělal sice chybu, ale už provedl nápravu a ten člověk dál slouží. Zkrátka to funguje tak, že co si může někdo dovolit, tak jiný ne. Mně to z Bible spíš připadá, že to bylo opačně. Ježíš byl absolutní vzor, šlo jej následovat ve všem. A učedníci měli být prvně příkladem a pak teprv až vyžadovat něco po druhých. Jsem fascinován, jak někdy tatáž věc, jednou je nesmírně důležitá, vedoucí na ní bazíruje. Pak se to prohlásí za něco bezvýznamného a kdo by klad otázku, tak narazí. Jak říkal jeden bratr, v církvi je hodně totality. A nemyslel tím ani tak katolíky, kde papež rozhoduje o všem.

jestrab: Myslím, že neměli bychom hřešit. Ježíš říkal, že kdo ho bude milovat, tak bude zachovávat jeho přikázání - což znamená, že nebude hřešit. Plnit přikázání a hřešit jsou dvě opačné věci. Jan píše v epištole, (nepřesná citace): Milovaní, píšu vám, abyste nehřešili. Pak ovšem dodává, že když zhřešíme, máme přímluvce, máme vyznávat hříchy atd. S hříchem se počítá, člověk díky lidské slabosti podlehne hříchu, i když by neměl. V tomhle je asi shoda a nejen mezi náma dvěma, to snad uzná každý. Ale vadí mi spíš ten styl, že si jeden může něco dovolit a druhý je za to peskován. Může být přísný kazatel, napomene každou sestru kvůli oblékání. Pak ovšem jeho dcery dosáhnou určitého věku a krátká sukně je v pořádku. Kdo se jen zmíní, tak se se zlou potáže a je vyhodnocen jako rebel. Zkrátka pravidla se nastaví tak, že kazatel plní některé biblické požadavky, tak zde pak po členech sboru to tvrdě vyžaduje. Jinde je jeho přístup k požadavkům Písma velmi laxní a pokud by to někdo chtěl připomenout, tak se se zlou potáže. Pak je atmosféra, že kazatel je nekritizovatelný, dělá si, co uzná za vhodné. Kritizovatelní jsou ovšem členové sboru a dojem z tokového napomínání pak je, že než o bratrské napomenutí jde o obyčejné buzerování lidí. Pády pastorů, o nich se ví častěji v USA, ty dokazují, že přísný kazatel žil fakticky zcela jinak. Pastor velkého sboru, který založil stanovil přísná pravidla pro sexuální morálku (sám pamatuji v Čechách, když spolu dva chodí, tak než svatba, povinné chození aspoň rok, povinný dotazník vč. sex. minulosti, to se pak nahlásí pastorovi ..., zákaz návštěvy v bytě - co takový Eliáš, který u single ženy/vdovy bydlel a byl na stravu, nesmí jít na neveřejná místa, např. sami spolu v lese - co taková Rut a Boaz, když spala blízko něj) a pak se ukázalo, že sám tu velmi hřešil. Tvrdil, že neměl homoxeuální styk, jenže jestli si nechal dávat od homo prostituta masáž - nechal se jím masturbovat, tak mi to připadne stejné, jak kdyby s ním měl styk. Odvolán, založil si další sbor, ale dle dalších zpráv se opět choval nepatřičně, před nějakým mladíkem, když byli sami masturboval. Ženatý člověk s rodinou ...
Neočekávám svaté duchovní vedoucí, ale spíš s určitou pokorou. Dále, my máme následovat i lidi - zbožné, řídit se jejich příkladem, pochopitelně mimo jejich slabiny. A taky, pohoršení u vedoucích v církvi skutečně devastuje církev a hubí ovce. Hrubý pastor hulvát, kvůli kterému odejde ze sboru řada lidí a nebo on je vyhodí. To není příklad z Ameriky, ale z Čech. Hřích pastora může vést k pohoršení řadu věřících, řeknou si, to není tak zlé si zahřešit. Nemluvím o selhání, kde toho člověk lituje, ale spíš o věcech, kde to dotyčný dělá a kdo by to zmínil, tak se ze zlou potáže. Nejsem katolík, mám tu vážné výhrady. Ale poslední papež se mi líbí, snaha o skromný život mi přijde opravdová. Snaží se něco žít a vůči podřízeným si přitom nepočíná nějak tvrdě, ale spíš se shovívavostí.