Do které skupiny patříte?

Bublinový koncept:
Připodobňuji církev a její denominace k bublině nebo k bublinám. Každá denominace je jako bublina, která žije ve svém vlastním světě. Přitom bubliny vznikají a zanikají a přetvářejí se. Mimo bublinu není spasení. Kdo není v církvi, tedy uvnitř, nemůže být spasen. Tito lidé hlásají: mimo církev není spasení. Nemůžeš být spasen, pokud nebudeš chodit do církve. Velmi podobné je to s katolickou církví, která hlásá, že ona je ta jediná pravá církev a jen v ní je možné dojít spasení. Spasen nemůže být ten, kdo není členem katolické církve. Proto mezi katolíky a protestanty vznikají spory. Ovšem všichni žijí v bublině. Všichni hlásí stejně: mimo bublinu není spasení! Přitom se hádají o to, která bublina je ta pravá. Bublina v Bublinovém konceptu tak představuje iluzi a omyl.
***
Bublinový koncept má ještě svoji analogii, které říkám krabicový koncept, ten více vyjadřuje vztah jednotlivce k církvi. Každá církev, sbor či fara vytváří závislost. Je to druh závislosti, který vás nutí vracet se zpět. Sbor či fara to je krabice, a figurky v ní uložené, to jsou jednotliví věřící, kteří žijí v této krabici. Drží se v tomto světě, který jim pomohl vytvořit jejich duchovní vedoucí. Mohou opustit krabici, to ano, ale vždy se musí vrátit zpět a vždy se také vrací zpět do krabice. Ona závislost spočívá v tom, že kazatel hlásá, není spasení kromě krabice! Pokud zůstaneš mimo krabici, ztratíš se nebo se rozbiješ! Bohužel, smutná je pravda, že úplně stejný druh závislosti vytváří i nekřesťanské sekty jako jsou Svědci Jehovovi. I oni vytváří závislost, která k věřícím přistupuje podobně. Úkolem každého kdo spravuje krabici je, aby se vše vrátilo do krabice. Proto je věřící dokonale zpracovat.
***
Skupinkový koncept - Rodinný koncept - dalším konceptem je skupinkový koncept, ve kterém existují věřící lidé, kteří se scházejí, aby společně studovali bibli, nebo se spolu modlili a uctívali Boha. Tito lidé nejsou závislí na církvi, nepotřebují chodit do církve. Je to svět mimo bublinu. Jejich svět je o něco flexibilnější, protože sami mohou navštěvovat různé denominace nebo se stýkat se členy různých fenominací. Nikdo jim neříká: tohle smíš a tohle nesmíš, tohle je správně a tohle ne. Není tu nikdo kdo by hlídal jejich myšlení nebo je manipuloval. Jejich autoritou je bible a tu pověřují za směrodatný průvodce životem. Nejsou tolik závislí na tendenčních výkladech překladů bible. Uvědomují si možnou lidskou omylnost jak duchovních vůdců tak svou a jejich život je opravdu hledáním cesty. Netvoří při tom umělé bezpečné mantinely jako je tomu u krabicového konceptu. Nehlásí ani, že jejich víra musí být vidět. Jejich víra, správněji řečeno: bible, ovlivnila jejich rozhodování - jak to každodenní, tak i to s celoživotními následky. Typickou potřeba lidí žijících ve skupinkách je potřeba setkávat se se stejně smýšlejícími lidmi, udržovat s nimi živé vztahy. Toto pochopitelně existuje i u těch předchozích konceptů, rozdíl je ale v mantinelech a v tom, že skupinový koncept nevykazuje známky manipulace a vytváření závislostí na jedné církvi, jednom sboru nebo dokonce v případě sekt, na jedné osobě. Tito lidé se vždy mají kam vrátit i když žijí mimo sbor. Druhým názvem, který používám pro tento koncept je Rodinný koncept, protože tito lidé většinou mají vlastní rodinu, která je věřící a svým dětem se také snaží předávat víru, bez toho aniž by je nutili povinně chodit do jakéhokoliv sboru nebo kostela. Rodinný koncept naplní dvě věřící osoby s podobnými hodnotami a názory, kteří si padnou do oka a začnou spolu plánovat rodinu. Dříve nebo později se vezmou a začnou vytvářet ideální domov plný víry a lásky a hledání Boha. Mají se kam vrátit, ví že když přijdou domů, čeká na ně někdo se stejnou vírou.
***
Skupinový koncept zastupují lidé, kteří svou víru mají vždy při sobě přinejmenším v té podobě, že kolem sebe mají vždy někoho stejného smýšlení, kdo věří ve stejnou věc a to jim dodává ten důležitý pocit sounáležitosti, čili že „jdu správným směrem. “. Obvykle ale tento pár není sám a stýká se s dalšími páry nebo rodinami, kteří to mají podobně. Bylo by zcela výjimečné, že by tomu bylo naopak, že by se nepotřebovali s nikým podobným stýkat a současně měli stále přetrvávající víru.
***
Problémem bublinového a krabicového konceptu je ten, že vytváří iluzorní pocit bezpečí a přesvědčení, o pevnosti a jistoty osobní víry, ale přitom není vůbec jasné jak by si jedinec vedl, kdyby měl působit samostatně. Skupinkový koncept je na tom lépe, ale stále vidíme závislost naší víry na někom jiném.
***
Nezávislý koncept: Poslední formou víry už je jen Nezávislý koncept, kdy si jednotlivci či páry dokážou udržet svou víru v Boha bez toho, aniž by se pohybovali mezi věřícími lidmi. Svůj život a víru staví na bibli, která ovlivňuje jejich rozhodování o tom co je správné a co ne. Pravděpodobně se tito budou oddělovat od ostatních jinověrců více či méně, ale nemusí to nutně dávat najevo. Nemají tak silnou potřebu sdružování, čili to nejsou silně společenští jedinci, přestože se v přítomnosti návštěvy nebo na návštěvě budou chovat přátelsky a vlídně, nejsou tak silně společensky založení, aby měli potřebu se pravidelně vídat s kolegy ve víře. Jejich předností je to, že si dokáží stát za svými názory, protože se k nim dopracovali sami, vlastní cestou, než aby jen následovali duchovního vůdce, který jim říká co je správné a co ne.

jestrab 8.6.2017

komentáře: (0)

Uložit