Jak prezit samotu a tisen na dusi?

Zatím asi nějak zvládám. Věci je dobré svěřit Bohu, On ví, co je pro nás dobré a co ne. A život není jen vždy náš směr přání a tužeb :) Takže ideální v poslední době říci Ježíši, co mě tíží a zároveň mů důvěřovat, i kdyby to nebylo dle našich představ. Vždyť důležitější je to, co získáme jednou při vzkříšení. A jinak pokud nám je fakt bídně, hledat tu radost v maličkostech, ve věcech, kterých si jinak nevšimneme a nebo i v hezkém lidském slovu povzbuzení :)

anfiss - tak bych řekl, že pokud jde o teorii, je nám většinou všechno jasné do puntíku, horší je to v praxi. A tak tu zkusím sdílet něco, co kdysi předal zase mě jeden moudrý bratr. Tíseň v duši způsobují neodbytné MYŠLENKY různého druhu, jedním z mnoha spouštěčů může být i samota. Ten bratr mi řekl přirovnání: Nemůžeš zabránit ptákům, aby ti nelétali nad hlavou. Můžeš ale zabránit, aby si neudělali hnízdo na tvé hlavě. Ptáci jsou tedy jako myšlenky, které si létají jak jen chtějí, to ovlivnit nemůžeme. A dáme-li jim prostor, neboli necháme je zahnízdit, máme tu hned problém: přemýšlíme o tom zleva doprava a stejně to nebere konce, všechno je vlastně jen horší. Jde tedy o to, NEDAT URČITÝM MYŠLENKÁM PROSTOR. Vědomě, programově, je hned v okamžiku zrodu USTŘIHNOUT. Ano, nějakou dobu trvá, než si to natrénujeme, možná týdny, měsíce - ale z vlastní zkušenosti vím, že to možné je a hlavně - funguje to. Přeji každému hojné využití - smajlík -

Když trápí něco mne, musím si většinou uvědomit jakého je ta trýzeň původu. Pokud se mi melou nepříjemné pocity, musím je rozšifrovat a zpětné se vydat k jádru, odkud pramení, kde klíči. K tomu potom zaujmout nějaký postoj, vypořádat se s tou konkrétní situaci. Nejlépe ji pojmenovat a vyhodnotit. To bývá takový ten souboj myšlenek, nebo jak psal výše Filos, .....Ptáci nad našimi hlavami.
Druhá věc může být vedomy hřích, lítost nad tím, že mi moje cesta a plány nevyšly a opětovné vnímám, že se musím vrátit do Bozi náruče. V tom případě mi pomáhá niterná modlitba s Panem, častokrát provázena uvědoměním si svého duch.stavu a pláčem.....ten doslova osvobozuje. Vybrecet se z toho před Ním.

Z mé životní zkušenosti můžu jen poradit je uzavřít se před světem, před vším špatným a jen snít. Sice občas nevím zda ještě žiji nebo ne, ale spát a snít mi pomáhá a když už jsem nějak vtažen do reality, tak cvičím věnuji fitness a veslování, tak pak všechnu tu bolest a nenávist která je v srdci přenáším do té námahy, do cvičení a ta překřičí tu bolest a únavu ze cvičení a tak člověk zvládne mnohem větší dávky cvičení. Každého nemusí bavit zvedat činky a veslovat na stroji, ale podobně to funguje s každou námahou třeba běh je super. Třeba to chce vyběhnout jako Forrest Gump a běžet a běžet až třeba jednou se to v hlavě přepne z té bolesti někam jinam.

Jen bych ještě dodal, ale že jak ta varianta s tím pohybem a sportem má svá rizika, že se to stane jako jakýsi způsob sebepoškozování. Těžko určit hranici, kdy je to ještě terapie na trápení a kdy už se to stává jako je to možná u mě způsob sebepoškozování. Stejně tak má ráda s tím uzavřením se před světem má jistě i svá negativa. Už pár let žiji mimo reálný svět, nemám přátele kromě psa a rodičů, ven nechodím jen s výjimkou toho, že rodiče přinutím jednou za měsíc je na výlet, ale jinak mezi lidi vůbec nechodím a hodně sním. To snění a takový život člověka naučí přežívat tu největší bolest srdce, ale určitě to není nějak veselý život. Osobně vždycky vše dávám do vztahu, protože jen láska, partner a nebo pak ještě Bůh ti může dát nový impuls dostat těch z toho stavu, kdy člověk nemá chuť žít. Myslím, že i ta partnerská láska v tomhle je lék, ale to hledání to je trnitá cesta plná lidské špíny. Chce to, ale věřit, že někde ten princ či princezna je, která tě vysvobodí a posune tě v životě z té bolesti dál.

jestrab - Teda, překvapil jsi mě svým komentářem - myslím pozitivně.

Myslím,že je to velmi trefně popsané. A osobně bych tento prapodivný stav nepopsala lépe. Proto jsem považovala za vhodné,aby tu příspěvek od Jestřába visel. Bylo by škoda mít ho schovaný ve vzkazech. Ještě jednou díky!

dodal bych, že pokud je stres/úzkost dlouhodobá, může to být součástí psychologického mechanismu (např. tzv. "generalizovaná úzkostná porucha").. chce se to modlit a souhlas s tím co napsal jestrab.

Pacov: ano, v takovém případě je dobře zapojit i církev, na to jednotlivec stačit už nemusí.

Anfiss - Ano, dobře, že jsi sem vložila to, co Ti napsal jestrab. Dobře to vyjádřil. Nepřítel útočí a znám to z vlastní zkušenosti. Chce Tě okrást o pokoj, radost, zmást, vzít důvěru v Boha. Na tyto lži nesmíme přistupovat a odmítnout to ve jménu Ježíše Krista.

Faghira: On to jestřáb naštěstí vložil sám a dobrovolně,jinak bych to z něho musela nějak pokoutně vymlatit..ale přes to sklo by to šlo asi hodně těžko :o) Každopádně je fajn,že nás tak obohatil v což jsem doufala. ;o)

Ano,najit znovu svůj cíl a plán pro svůj život, možná se vrátit zpátky na cestu ze které jsme sešli a proto přišly pochybnosti, nejistota, stres a odešel Boží klid. Každopádně to má nebo může mít nějakou příčinu a důsledek. Vyjma těch duševních onemocnění...dědičných veci nebo i v případě Jobova zkušení. V tomhle si je třeba i uvědomit, což pro některé není úplně příjemné....byt jsou křesťané..... Nežijí již já, ale žije ve mne Kristus. Ve vodním krtu jsme stvrdili smlouvu,ze se zrikame toho starého člověka v nás, se všemi jeho touhami a plány. Když nakonec toto pochopíme, nás doslova VYSVOBODÍ, když se Mu bez otalení a zbytečných řečí vydáme a dovolíme, aby opět převzal vládu nad naším životem. V Něm je totiž ta jedina skrýš, odpočinutí a pomoc.

Lidi, četli jste Bibli ? Nikdo není sám... Mě připadá, že se jedná o frustraci, z nedostatku fyzického kontaktu s osobou opačného pohlaví...tak přestaňte prosím filozofovat. A o to víc se seznamujte !!!

jestrab - Člověk si může vybrat, jestli na věci bude sám, nebo k tomu pustí Boha, aby mu pomohl. Je fakt, že Bůh se vnucovat nebude.

Myslím,že teď se to tu dá hrnout dvěma směry. Buď tím, ze máme málo víry a nepočítáme s Bohem nebo, dovolit si pojmenovat pocity osamění a věci s tím spojené ze je hřích. Osobně si nepřipadám ani na jednu z této strany vrzena. Pocit osameni a uzkost cas od casu proste prijde a priciny i jiste principy jsme popsali výše,coz mi neprijde jako zbytečné tlachani. Jsme lide a zijeme v tele. Troufam si napsat,ze i v tomto jsme kazdy jiny byt nas Buh spojuje. Tim myslim, ze nekdo i kdyz Pana miluje, je vic praktik, jiny se vic řídí emocemi. Tim samozrejme nelze vydedukovat co je lepsi. Neni spravna odpověď. Ta je jen jedna a tu známe, tak jak mluví k nám osobně.

Myslím si že není jednotný recept pro všechny. Ale aspoň něco z mé víry. Podle Písma na tomto světě vládne hřích a kníže zla =satan. Bůh nás chrání před zničující mocí obojího. Náš nebeský Otec je Stvořitel i Spasitel,On zachraňuje skrze víru a to od počátku vzniku hříchu na naší Zemi.
Pokud takto věříme podle Písma, tak východisko je čerpat naději z Písma a na modlitbě. A je to Bůh který v nás činí, se chceme i cítíme, co se Mu líbí.
TTake je důležité požádat o modlitby druhé bratry a sestry. Nezůstat v tom sám a zápasit o víru jednou danou svatým sám.

Mě pomáhá mj. hudba, dobré jídlo a dobré víno... :-D

v písmu Bůh říká,že nás nikdy neopustí a nikdy nenechá,ale je přirozené,že člověk nechce být sám,proto Bůh stvořil Adama a Evu aby Adam nebyl sám,protože samota není dobrá:-) víme,že Pán je stále s námi a že máme i ve shromáždění kam každý chodíme bratry a sestry kteří nás mají rádi,ale toužíme i po protějšku který nás bude milovat a mi jeho :-)

„Velká a silná duše nikdy nepadne za oběť smutku, dokonce ani ve chvíli velkého trápení.“
– Jan XXIII.

„Hymna života Život je šance - využij ji Život je krása - obdivuj ji Život je blaženost - užívej ji Život je sen - uskutečni ho Život je výzva - přijmi ji Život je povinnost - naplň ji Život je hra - hrej ji Život je bohatství - ochraňuj ho Život je láska - potěš se s ní Život je záhada - pronikni ji Život je slib - splň ho Život je smutek - překonej ho Život je hymna - zpívej ji Život je boj - přijmi ho Život je štěstí - zasluž si ho Život je život - žij ho.“
– Matka Tereza

jestrab - tak mám takový dojem, že ty Boha ke svému životu vůbec nepotřebuješ - ty všechno zvládáš sám. Naopak Ti, kteří spoléhají na Boží pomoc, opírají se jen o pouhou virtuální berličku. Jestrab, ty asi moc Bibli nečteš, co? A tento svůj deficit nahrazuješ žonglérstvím s mnoha slovy. Bible přece dobře zná pojem "slabší ve víře", viz např. 1 Kor. 8:7-13, nebo Římanům 14. kapitola, nebo Lukáš 17:5 a další místa. A už vůbec scestná je tvoje úvaha "Pokud má někdo hodně víry a nic se nestane, tak to logicky nakonec vede ke ztrátě důvěry". Víra přece nestojí na tom, zda se tady v mém pozemském životě NĚCO STANE nebo ne. Víra stojí především na tom, ŽE UŽ SE STALO - neboli ev. Jana 3:16. My jako věřící si přece nemůžeme myslet, že nám Bůh splní všechno, co si přejeme - můžeme jen vědět, že pokud ON bude chtít, může nám to naplnit, viz Jakub 4:15 - Bude-li Bůh chtíti, a budeme-li živi, i učiníme toto nebo ono. Ještě k tvému "rysu síly a názorové zralosti" - kdo je to? Ten, kdo dokáže zapřít sám sebe a mít druhé za přednější než sebe, nebo ten, kdo není schopen myslet na nikoho jiného, než na sebe a "názorově se osamostatní"? Ten, kdo dokáže s Boží pomocí odpustit často velmi zlé věci, nebo ten, kdo se zahořklým srdcem se jen stále lituje? Ten, kdo se nezištně vzdá celého svého života, aby pomáhal a sloužil druhým lidem, nebo ten, kdo myslí jen na svůj prospěch?

jestrab - nezlob se, ale k tomu už nemám co říci...

Tak nějak jsem měla za to,tady dát trochu nástin někomu kdo se v téhle oblasti může plácat. Ale to mělnění a filosofování může jednoduše spíš odradit. Teď už jde spíš o slovíčkaření.

jestrab - dobrá, tak ještě jednou: pořádně čti a přemýšlej. Napsal jsem - nemůžeme si myslet, že nám Bůh splní všechno, co si přejeme. Tys to překroutil na - je absurdní tvrdit že nemáme žádat. Já říkám - prosit mohu a mám, ale NEVZNIKÁ MI TÍM NÁROK NA SPLNĚNÍ. Jinými slovy, prosit mám, ale JE NA BOHU, ZDA MI TO SPLNÍ. Tomu se říká pokora.

Jestřáb: Promiň,ale mám dojem,že jsi reagoval na něco co jsem snad ani nepsala.

jestrab - no jasně... pán se urazil. Nikdo tě tu přece nepomlouvá, pomlouvání se děje za zády dotyčného a tady ti to každý říká přímo. Naopak je vidět, že jsi to právě ty, kdo nesnese žádnou kritiku.

jestrab - pohodová diskuse by byla, kdyby s tebou všichni do puntíku souhlasili, o tom jsi nás tu přesvědčil. Ale pokud jde o to, co bylo na popud anfiss zveřejněno, tak to bylo naopak velmi správně, kvůli tomu tě tu jistě nikdo nenazval demagogem. Tvůj pohled na věc v tomto směru vystihuje podstatu věci a myslím, že to může více lidem pomoci se s tím popasovat.

Jestřáb:Nech to být. Však oni si to lidé přeberou. Nemá smysl se tu slovně fackovat. Každý jsme do toho dali kus sebe a to je na tom myslím to o co šlo. To jsou zkušenosti. Každý máme jiné. To je ta různost se kterou se potkáme i ve společenství. Osobně musím přiznat,že i mně je dost. Ale jen díky tomu, ze nemám tolik času se do toho nepouštím. SMAJLÍK

Já myslím, že se tady lidé navzájem nepochopili a vzniklo z toho nedorozumění. Jinak mě osobně štve, že je v církvi takové rozdělení, že každá církev říká něco jiného, jsem z toho hodně zklamaná. Z toho jistě Ježíš žádnou radost nemá. Chtěla bych vidět skutečnou Boží moc, tak, jako za dob apoštolů.

Jestrab: Hezká tečka,alespoň za mne. ;o)

Toto téma je mi velice blízké. Pár názorů jsem si zde přečetl. Není jednotný univerzální lék na bolest v duši. Každý člověk je jiná osobnost. Každopádně nějaké to uzavírání se do sebe, utíkání od problému, nebo házení flinty do žita je nefunkční řešení. V první řadě je určitě dobré upustit přetlak v duši, který nějaká ta tíseň způsobí. Jak? Chlapy se pustí do štípání dříví, běhání, veslování, apod. Ženy si účinně popláčí. Jako druhý bod doporučuji, jak Andrejka píše "Uvědomit si důvod trápení." Pak onu příčinu trápení okamžitě řešit, aby již příště tento problém nevznikl. Třetí bod, který bych nepodceňoval je svěřit svůj problém Ježíši Kristu. On nás zná nejlépe, jen Pán nám může nejlépe pomoci. Když pak ani naše modlitby nepomáhají. Doporučuji se nemodlit sám. Společná modlitba je účinnější, než modlitba jednotlivce. Není špatné osprchovat se studenou vodou. Nic se dobře nevyřeší s horkou hlavou! Dále bych nedoporučoval zůstat se svým problémem uzavřený doma. Nejlepší je vypadnou ven na čerstvý vzduch. Tam jsme blíže k Pánu Bohu. Mě vždy pomohlo vyrazit někam na pole, a tam se vykřičet i vyplakat, a svěřit Pánu Ježíši. Nikdy mě Pán ve štychu nenechal. Dokud se mi na čerstvém vzduchu neudělá lépe, domu se nevracím. Nezatěžujte svého partnera svými problémy víc, než je schopen unést. Najděte si pak nějakou činnost, která Vás od trápení odreaguje(třeba postavte nějaký ten dům, smajlík). Já říkám: "Hlavně se neposr..!"

Já jsem se ještě se samotou příliš nespřátelila. V tomhle obdivuju svou mamku - když jsme bydlely daleko od věřících lidí, stále se držela víry a i přesto, že byla rozvedená, bez přátel a uvázaná k domácnosti, nikdy neztrácela svou víru a dobrou náladu (teda většinou). Za to já jsem při prvním náznaku samoty víru opustila a obklopila se nevěřícími lidmi. Myslím, že pojem "malá víra" je na místě. Naše víra se prohlubuje přece tím, jak máme aktivní vztah s Bohem, kolik s ním trávíme času. Já jsem typický příklad malé víry - je to čtyři roky, co jsem přijala Ježíše za svého spasitele a nechala se pokřtít. Nebyla jsem ale v kontaktu s věřícími a svoje chvilky s Bohem jsem měla jen nárazově. Dodnes se považuju za takového začátečníka a stále hledám někoho, kdo by mě ve víře vedl, protože mám tendence od ní odpadat. A myslím, že to takhle má na začátku každý. Někdo tu říkal, že buď věříš nebo ne. Ale to je podle mě jen začátek. Znám spoustu lidí, kteří tvrdí, že jsou věřící, ale jejich život a názory mají k víře daleko. Koneckonců v Boha věří i ďábel. Víra je, teda alespoň podle mě, o vztahu s Bohem. A hlavně o důvěře. V poslední době mi ale pomáhá zpěv. Pustím si na internetu worship songy, zpívám a smutek je za chvíli pryč :). Takže mi vlastně pomáhá chválit Boha. Nicméně myslím, že emoce nemusí být vždy hříchem. Někdy nás podněcují něco změnit - jako já jsem se třeba nedávno rozhodla hledat věřící přátele a díky tomu jsem teď tady :).

Dany 3
Neberte ten život tak vážně,stejně ho nepřežijete....