Jak prezit samotu a tisen na dusi?

Máte nějaké praktické tipy, jak zvladate, když jednoduse nezvladate? Pan nás stvoril s emocemi, které nás čas od času dostanou kazdeho, bez rozdilu- muže i ženu. Život přináší různé těžkosti. Podél se prosim,jak to ustavas sám, sama se sebou prave ty...Věřím, že se tu najdou i zkroucené duše, které právě tvůj příběh či rada osloví, potěší. Však je psáno: Plačte s placicimi, radujte se s radujícími nebo Jedni druhých břemena neste, tak naplnite zákon Kristův.

Anfiss 9.7.2016

komentáře: (57)

Flanker 10.7.2016

Zatím asi nějak zvládám. Věci je dobré svěřit Bohu, On ví, co je pro nás dobré a co ne. A život není jen vždy náš směr přání a tužeb :) Takže ideální v poslední době říci Ježíši, co mě tíží a zároveň mů důvěřovat, i kdyby to nebylo dle našich představ. Vždyť důležitější je to, co získáme jednou při vzkříšení. A jinak pokud nám je fakt bídně, hledat tu radost v maličkostech, ve věcech, kterých si jinak nevšimneme a nebo i v hezkém lidském slovu povzbuzení :)

filos12 10.7.2016

anfiss - tak bych řekl, že pokud jde o teorii, je nám většinou všechno jasné do puntíku, horší je to v praxi. A tak tu zkusím sdílet něco, co kdysi předal zase mě jeden moudrý bratr. Tíseň v duši způsobují neodbytné MYŠLENKY různého druhu, jedním z mnoha spouštěčů může být i samota. Ten bratr mi řekl přirovnání: Nemůžeš zabránit ptákům, aby ti nelétali nad hlavou. Můžeš ale zabránit, aby si neudělali hnízdo na tvé hlavě. Ptáci jsou tedy jako myšlenky, které si létají jak jen chtějí, to ovlivnit nemůžeme. A dáme-li jim prostor, neboli necháme je zahnízdit, máme tu hned problém: přemýšlíme o tom zleva doprava a stejně to nebere konce, všechno je vlastně jen horší. Jde tedy o to, NEDAT URČITÝM MYŠLENKÁM PROSTOR. Vědomě, programově, je hned v okamžiku zrodu USTŘIHNOUT. Ano, nějakou dobu trvá, než si to natrénujeme, možná týdny, měsíce - ale z vlastní zkušenosti vím, že to možné je a hlavně - funguje to. Přeji každému hojné využití - smajlík -

Anfiss 10.7.2016

Když trápí něco mne, musím si většinou uvědomit jakého je ta trýzeň původu. Pokud se mi melou nepříjemné pocity, musím je rozšifrovat a zpětné se vydat k jádru, odkud pramení, kde klíči. K tomu potom zaujmout nějaký postoj, vypořádat se s tou konkrétní situaci. Nejlépe ji pojmenovat a vyhodnotit. To bývá takový ten souboj myšlenek, nebo jak psal výše Filos, .....Ptáci nad našimi hlavami.
Druhá věc může být vedomy hřích, lítost nad tím, že mi moje cesta a plány nevyšly a opětovné vnímám, že se musím vrátit do Bozi náruče. V tom případě mi pomáhá niterná modlitba s Panem, častokrát provázena uvědoměním si svého duch.stavu a pláčem.....ten doslova osvobozuje. Vybrecet se z toho před Ním.

teofilix 12.7.2016

Z mé životní zkušenosti můžu jen poradit je uzavřít se před světem, před vším špatným a jen snít. Sice občas nevím zda ještě žiji nebo ne, ale spát a snít mi pomáhá a když už jsem nějak vtažen do reality, tak cvičím věnuji fitness a veslování, tak pak všechnu tu bolest a nenávist která je v srdci přenáším do té námahy, do cvičení a ta překřičí tu bolest a únavu ze cvičení a tak člověk zvládne mnohem větší dávky cvičení. Každého nemusí bavit zvedat činky a veslovat na stroji, ale podobně to funguje s každou námahou třeba běh je super. Třeba to chce vyběhnout jako Forrest Gump a běžet a běžet až třeba jednou se to v hlavě přepne z té bolesti někam jinam.

teofilix 12.7.2016

Jen bych ještě dodal, ale že jak ta varianta s tím pohybem a sportem má svá rizika, že se to stane jako jakýsi způsob sebepoškozování. Těžko určit hranici, kdy je to ještě terapie na trápení a kdy už se to stává jako je to možná u mě způsob sebepoškozování. Stejně tak má ráda s tím uzavřením se před světem má jistě i svá negativa. Už pár let žiji mimo reálný svět, nemám přátele kromě psa a rodičů, ven nechodím jen s výjimkou toho, že rodiče přinutím jednou za měsíc je na výlet, ale jinak mezi lidi vůbec nechodím a hodně sním. To snění a takový život člověka naučí přežívat tu největší bolest srdce, ale určitě to není nějak veselý život. Osobně vždycky vše dávám do vztahu, protože jen láska, partner a nebo pak ještě Bůh ti může dát nový impuls dostat těch z toho stavu, kdy člověk nemá chuť žít. Myslím, že i ta partnerská láska v tomhle je lék, ale to hledání to je trnitá cesta plná lidské špíny. Chce to, ale věřit, že někde ten princ či princezna je, která tě vysvobodí a posune tě v životě z té bolesti dál.

jestrab 12.7.2016

Samotu zvládám dobře a čím jsem starší tak mi taky víc vyhovuje. Samota == víc času sám na sebe, víc klidu, víc času, víc práce...

jestrab 24.7.2016

Na žádost Anfiss zveřejňuji... Smutek je jen chvilkový jev. Řeknu si, že není čas na smutek, protože mám před sebou určitý cíl, ktérmu se chci věnovat, obvykle je to práce. Nemám čas na negativní pocity jako smutek a tíseň, které by mě obírali o energii. Pokud je to vážnější, je to asi duchovní problém. Je třeba k tomu zaujmout správný duchovní postoj. Stav na slovu - Zítřek má dost svých vlastních starostí. Stát se to samozřejmě může třeba ve stresu a každý má jinou schopnost snášet stres. Ale pokud je to dlouhodobější i bez zjevného stresu, asi to chce duchovně řešit. Taková tíseň je spíš duchovní útok, něco co nepochází z tebe a je třeba to odmítnout ve jménu Ježíše. Je třeba spoléhat na Boží moc tě ochránit a spasit, takže nějaká tíseň ,která nepochází z tebe tě nemůže sejmout a nemá co pohledávat ve tvém životě. Prostě si najdi jiný cíl, nezaměřuj se na sebe ale na to co děláš, to za čím jdeš.

faghira 24.7.2016

jestrab - Teda, překvapil jsi mě svým komentářem - myslím pozitivně.

jestrab 25.7.2016

Byl to původně soukromý vztaz, takové věci obvykle nepíšu naveřejnost, nedal bych to sem kdyby neřekla

Anfiss 26.7.2016

Myslím,že je to velmi trefně popsané. A osobně bych tento prapodivný stav nepopsala lépe. Proto jsem považovala za vhodné,aby tu příspěvek od Jestřába visel. Bylo by škoda mít ho schovaný ve vzkazech. Ještě jednou díky!

palcov 26.7.2016

dodal bych, že pokud je stres/úzkost dlouhodobá, může to být součástí psychologického mechanismu (např. tzv. >generalizovaná úzkostná porucha>).. chce se to modlit a souhlas s tím co napsal jestrab.

Anfiss 27.7.2016

Pacov: ano, v takovém případě je dobře zapojit i církev, na to jednotlivec stačit už nemusí.

faghira 27.7.2016

Anfiss - Ano, dobře, že jsi sem vložila to, co Ti napsal jestrab. Dobře to vyjádřil. Nepřítel útočí a znám to z vlastní zkušenosti. Chce Tě okrást o pokoj, radost, zmást, vzít důvěru v Boha. Na tyto lži nesmíme přistupovat a odmítnout to ve jménu Ježíše Krista.

Anfiss 27.7.2016

Faghira: On to jestřáb naštěstí vložil sám a dobrovolně,jinak bych to z něho musela nějak pokoutně vymlatit..ale přes to sklo by to šlo asi hodně těžko :o) Každopádně je fajn,že nás tak obohatil v což jsem doufala. ;o)

jestrab 28.7.2016

On to tu vlastně už napsal filos12, ale pro muže v jeho věku to může být jednodušší než pro ženu ve věku 28 nebo 32, která cítí, že ji tikají biologické hodiny a na obzoru stále není žádný chlap. Z toho lze tedy dedukovat, že tíseň na duši může být spojená s životními plány a očekáváními které máš a která se nechtějí naplnit. Jak jsem napsal je třeba odvést pozornost k jinému cíli, to ale v podstatě znamená vzdát se určitého očekávání a zaměřit svou pozornost na to jak mohu využít svůj čas tady a teď a najít si náhradní plán. Nestačí jen to že nedáš prostor určitým myšlenkám. Ty ten prázdný prostor musíš něčím zaplnit. Někdo ho vyplňuje tím že chodí často do církve a tam se zapojí do více aktivit. Někdo se může rozhodnout zrealizovat si svůj sen a na tom pracuje a to ho pak uspokojuje. Kdo ale prázdný prostor nezaplní tak třeba odejde z církve a zaplní ho alkoholem, drogama nebo tzv. léky, které simulují pocit štěstí, klidu a pohody. V prvním případě jde o nahrazení prázdnoty smysluplnou aktivitou či koníčkem a v tom druhém jen o změnu pocitů bez reálného řešení kořene problému.

Anfiss 28.7.2016

Ano,najit znovu svůj cíl a plán pro svůj život, možná se vrátit zpátky na cestu ze které jsme sešli a proto přišly pochybnosti, nejistota, stres a odešel Boží klid. Každopádně to má nebo může mít nějakou příčinu a důsledek. Vyjma těch duševních onemocnění...dědičných veci nebo i v případě Jobova zkušení. V tomhle si je třeba i uvědomit, což pro některé není úplně příjemné....byt jsou křesťané..... Nežijí již já, ale žije ve mne Kristus. Ve vodním krtu jsme stvrdili smlouvu,ze se zrikame toho starého člověka v nás, se všemi jeho touhami a plány. Když nakonec toto pochopíme, nás doslova VYSVOBODÍ, když se Mu bez otalení a zbytečných řečí vydáme a dovolíme, aby opět převzal vládu nad naším životem. V Něm je totiž ta jedina skrýš, odpočinutí a pomoc.

jestrab 29.7.2016

Ona taky může být chyba že v církvi často slýcháte že Bůh má pro vás plán. Protože pokud budete čekat na zjevení Božího plánu z nebes tak budete jen chodit kolem dokola a bloumat, jaký že ten plán vlastně je. Místo toho je na vás co si vyberete. Jako malých se nás často dospělí ptali, co bychom si přáli. Měla si nějaké přání když si byla malá? Kluci často něco chtěli mít, třeba auto holky zas něco jiného. Naše představy se časem mění. A jak jsme vyrůstali měnily se i naše sny. Co by sis koupila kdyby si na to měla apod. Další chybou může být domnívat se že úzkost a stres jsou automaticky špatné. Není tomu tak. Úzkost či stres by měli být brány jako varovný signál, že se něco změnilo a musíme na to reagovat. Pokud na to zareaguješ tím že se opiješ nebo se uklidníš lékama může to potlačit správnou reakci. Například ti přijde účtenka na zaplacení částky na kterou nemáš a ty místo aby ses správně s čistou hlavou rozhodla co budeš dělat budeš ignorovat neklid v duši tím že ho odstraníš. Tím pádem získáš falešný klid a nebudeš věc řešit nebo na ni zapomeneš. Ale problém tě vždy znovu dostihne až budeš střízlivá, jen situace bude horší... Stres tě nutí k uvažování o problému a k akci. Některé ženské nejsou schopny si sami pomoct a potřebují chlapa nebo někoho co je k akci nakopne, když se tak neděje tak se začnou opíjet nebo skončí v léčebně jako duševní trosky. Přitom stačí tak málo, mít koníček nebo cíl a může to být klidně i sledování oblíbeného seriálu pokud ti to pomůže utéct od sebezničujících myšlenek.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Co se týče nejistoty a pochybností to je jiná kapitola. Záleží na tom o čem pochybuješ, o sobě nebo o názorech které ti někdo podsunul? Pokud o sobě, doporučil bych ti smířit se s realitou. Nemá smysl si podsouvat abych věřil něčemu co není pravda i když se ti to někdo snaží vnutit na základě víry. Každý člověk je takový jaký je a žije v jiné situaci, proto situace která platí pro jiného nebude sedět pro mě. Nelze očekávat, že to druzí pochopí. Lidi obvykle uvažují tak, že co funguje pro ně se snaží podsunouvat tobě a ignorují přitom fakt, že každý jsme jiný. Každý jsme stvořený k jinému účelu.

Jonh 31.7.2016

Lidi, četli jste Bibli ? Nikdo není sám... Mě připadá, že se jedná o frustraci, z nedostatku fyzického kontaktu s osobou opačného pohlaví...tak přestaňte prosím filozofovat. A o to víc se seznamujte !!!

jestrab 1.8.2016

Tvoje tvrzení že nikdo není sám si odporuje právě s první kapitolou bible (Genesis), kterou argumentuješ. A právě že moje rada se týkala toho jak se zbavit té frustrace.

jestrab 1.8.2016

simone, první kapitola Genesis pojednává o Adamově samotě. Ne celá, ale její část. Bůh se rozhodl stvořit ženu, aby Adam nebyl sám. Pozn. adam = člověk. Jak mohl být Adam či-li člověk sám, vždyť ještě nezhřešil? Takže i když Adam byl v ráji, cítil se sám, i když tam byl s Bohem... Adam sice měl kolem sebe zvířátka, ale potřeboval někoho sobě rovného nebo sobě podobného. Je sice pěkné, že byl stvořený k obrazu Božímu, ale to samo o sobě ho nezbavilo samoty. Takže Bůh viděl jeho samotu a rozhodl se mu stvořit ženu a dát mu nový cíl pro který může žít. Těžko říct jestli verš popisující stvoření ženy znamená, že lidské pokolení bylo pouze mužské, v tomhle ohledu bych byl skeptický. Jsem spíš toho názoru, že lidské pokolení tou dobou už existovalo a musela existovat i žena, jen zde popisovaná konkrétní osoba, byla sama. Bylo by dost zvláštní, kdyby Bůh stvořil veškeré pozemní tvory a řekl jim, ploďte se a množte se a přitom by opomněl člověka a ten by se množit nemohl. Takže bych to viděl spíš jako popis člověka, který se cítil sám a nalezl ženu.

jestrab 2.8.2016

simone, my dva se tak necítíme, takže můžeme pokračovat v diskusi. Mě právě příjde vytržené z kontextu Jonhovo tvrzení že nikdo není sám na základě toho že jsme četli bibli. Vytržené z kontextu to je protože z bible si můžeš vybrat co chceš. Můžeš si z toho vytáhnout že člověk není nikdy sám i když nevím o jaké verše se teď momentálně opírá a můžeš si z nich také vytáhnout, že člověk bez ženy je na všechno sám. Prostě záleží na tom jak to kdo bere. Nechci to zjednodušovat až tak že budu tvrdit, Bůh je tu se mnou vždycky, protože pro mě tato inforamce není až tak podstatná, podstatné pro mě je že realitě musím čelit sám a ne spoléhat při tom na Boha. Jsem realista ne utopista. Ale chápu, že většina věřících má na to jiný názor.

faghira 2.8.2016

jestrab - Člověk si může vybrat, jestli na věci bude sám, nebo k tomu pustí Boha, aby mu pomohl. Je fakt, že Bůh se vnucovat nebude.

Anfiss 2.8.2016

Myslím,že teď se to tu dá hrnout dvěma směry. Buď tím, ze máme málo víry a nepočítáme s Bohem nebo, dovolit si pojmenovat pocity osamění a věci s tím spojené ze je hřích. Osobně si nepřipadám ani na jednu z této strany vrzena. Pocit osameni a uzkost cas od casu proste prijde a priciny i jiste principy jsme popsali výše,coz mi neprijde jako zbytečné tlachani. Jsme lide a zijeme v tele. Troufam si napsat,ze i v tomto jsme kazdy jiny byt nas Buh spojuje. Tim myslim, ze nekdo i kdyz Pana miluje, je vic praktik, jiny se vic řídí emocemi. Tim samozrejme nelze vydedukovat co je lepsi. Neni spravna odpověď. Ta je jen jedna a tu známe, tak jak mluví k nám osobně.

martinbrno 2.8.2016

Myslím si že není jednotný recept pro všechny. Ale aspoň něco z mé víry. Podle Písma na tomto světě vládne hřích a kníže zla =satan. Bůh nás chrání před zničující mocí obojího. Náš nebeský Otec je Stvořitel i Spasitel,On zachraňuje skrze víru a to od počátku vzniku hříchu na naší Zemi.
Pokud takto věříme podle Písma, tak východisko je čerpat naději z Písma a na modlitbě. A je to Bůh který v nás činí, se chceme i cítíme, co se Mu líbí.
TTake je důležité požádat o modlitby druhé bratry a sestry. Nezůstat v tom sám a zápasit o víru jednou danou svatým sám.

Dan78 2.8.2016

Mě pomáhá mj. hudba, dobré jídlo a dobré víno... :-D

Evka44 2.8.2016

v písmu Bůh říká,že nás nikdy neopustí a nikdy nenechá,ale je přirozené,že člověk nechce být sám,proto Bůh stvořil Adama a Evu aby Adam nebyl sám,protože samota není dobrá:-) víme,že Pán je stále s námi a že máme i ve shromáždění kam každý chodíme bratry a sestry kteří nás mají rádi,ale toužíme i po protějšku který nás bude milovat a mi jeho :-)

Jonh 2.8.2016

„Velká a silná duše nikdy nepadne za oběť smutku, dokonce ani ve chvíli velkého trápení.“
– Jan XXIII.

Jonh 2.8.2016

„Hymna života Život je šance - využij ji Život je krása - obdivuj ji Život je blaženost - užívej ji Život je sen - uskutečni ho Život je výzva - přijmi ji Život je povinnost - naplň ji Život je hra - hrej ji Život je bohatství - ochraňuj ho Život je láska - potěš se s ní Život je záhada - pronikni ji Život je slib - splň ho Život je smutek - překonej ho Život je hymna - zpívej ji Život je boj - přijmi ho Život je štěstí - zasluž si ho Život je život - žij ho.“
– Matka Tereza

jestrab 3.8.2016

faghira - ta pomoc o které mluvíš, to je jen berlička pro ty co to nedokážou zvládnout sami. Tvůj pojem že se nebude vnucovat - to je celé jinak. Nejdříve je víra, pak je život podle víry, pak je retrospekce a vyhodnocení. Když 1-1 se ukáže být 0, pak nemá smysl dále předstírat že je 1-1 je 2. Podívej, jsou lidi co mají těžší životní podmínky než jiní, narodí se do jiné životní situace. Někdo se narodí do křesťanské rodiny nic jiného v životě nezná takže si ani neumí představit něco jiného. Pro něj je přirozené že tráví v církvi minimálně 2 dny v týdnu a cítí že jeho život je naplněn Boží přítomností ale je to tím, že od malička se zná s těmi všemi z jednoho společenství takže mají blízké vztahy a hustě propletené. Na druhou stranu, někdo kdo je na tom stejně, jen třeba je introvert, to nebude cítit tak intenzivně a třeba i tam se bude cítit sám. Pak někdo jiný od malička žije mimo církev, uvěří později až jako dospělý a má možnost poznat ty lidi v církvi. Ten ale má širší rozhled a nejde moc skloubit to co se očekává uvnitř církve s jejich náboženskými pohledy a očekáváními s realitou. Nějakou dobu se snaží s těma lidma sblížit a poznat jejich postoje atd. ale pak se ukáže že to nefunguje a nikdy fungovat nebude, proto radši odejde a náhle se ukáže že ono to funguje lépe než v té církvi. Takže nevím o jaké Boží pomoci to tady mluvíš.

jestrab 3.8.2016

Anfiss - v křesťanské víře přece nejde o to kolik máš víry. Buď věříš nebo ne. Nejde o to jak moc. Buď si spasená nebo ne. Jak jsem napsal v minulém příspěvku, míra víry v tom nehraje roli. Pokud má někdo hodně víry a nic se nestane, tak to logicky nakonec vede ke ztrátě důvěry nebo pochybám a výsledek je tedy málo víry. Ale nelze nic vyčítat že dotyčný měl málo víry a proto se rozhodl žít sám potažmo jít vlastní cestou. Naopak! To že tak učinil vyžaduje daleko víc víry než u těch co zůstali v církvi. Kdybych přece nevěřil, že to zvládnu, tak zůstanu tam. To že někdo odejde tedy neznamená, že má méně víry. Smůla je že takto se na to běžně pohlíží. Ale zase lidi mimo církev to vidí přesně naopak. Za rys síly a názorové zralosti právě vidí ten odchod. Názorové osamostatnění je důležité. Kdo nemá vlastní názor a nestojí si pevně za svým přesvědčením, nechá sebou v životě vláčet jako listí ve větru. Ještě by bylo víc co říct k tvým slovům, ale nechci aby to bylo dlouhé.

filos12 3.8.2016

jestrab - tak mám takový dojem, že ty Boha ke svému životu vůbec nepotřebuješ - ty všechno zvládáš sám. Naopak Ti, kteří spoléhají na Boží pomoc, opírají se jen o pouhou virtuální berličku. Jestrab, ty asi moc Bibli nečteš, co? A tento svůj deficit nahrazuješ žonglérstvím s mnoha slovy. Bible přece dobře zná pojem >slabší ve víře>, viz např. 1 Kor. 8:7-13, nebo Římanům 14. kapitola, nebo Lukáš 17:5 a další místa. A už vůbec scestná je tvoje úvaha >Pokud má někdo hodně víry a nic se nestane, tak to logicky nakonec vede ke ztrátě důvěry>. Víra přece nestojí na tom, zda se tady v mém pozemském životě NĚCO STANE nebo ne. Víra stojí především na tom, ŽE UŽ SE STALO - neboli ev. Jana 3:16. My jako věřící si přece nemůžeme myslet, že nám Bůh splní všechno, co si přejeme - můžeme jen vědět, že pokud ON bude chtít, může nám to naplnit, viz Jakub 4:15 - Bude-li Bůh chtíti, a budeme-li živi, i učiníme toto nebo ono. Ještě k tvému >rysu síly a názorové zralosti> - kdo je to? Ten, kdo dokáže zapřít sám sebe a mít druhé za přednější než sebe, nebo ten, kdo není schopen myslet na nikoho jiného, než na sebe a >názorově se osamostatní>? Ten, kdo dokáže s Boží pomocí odpustit často velmi zlé věci, nebo ten, kdo se zahořklým srdcem se jen stále lituje? Ten, kdo se nezištně vzdá celého svého života, aby pomáhal a sloužil druhým lidem, nebo ten, kdo myslí jen na svůj prospěch?

jestrab 3.8.2016

filos12 - uvědomuješ si že první křesťané neměli bibli? Křesťanství se šířilo především výkladem, mnoho věřících stejně neumělo číst. Tak nechápu jakou hraje roli jestli čtu bibli moc nebo málo. I když ji budeš číst moc, teologa to z tebe stejně neudělá. Budeš stále mít jen ten svůj subjektivní výklad, vytržený z historicko-kulturního kontextu (protože nikdo z nás nežije v době kdy se to vše odehrálo a nikdo z nás není ani žid, ani nemluví plynule hebrejsky či alespoň starověkou řečtinou). Čtení bible není ke spasení třeba. Moje úvaha o víře není ani tak úvaha jako fakt vycházející z životní zkušenosti. Tvoje tvrzení, že víra vychází z toho že už se stalo zase není přesné. Asi si chtěl napsat, víra vychází z přesvědčení že už se stalo, ale to teda mluvíš o konkrétních věcech které se odehrály v minulosti, kdežto já mluvil o věcech které se odehrávají v současnosti a mají se odehrát v budoucnosti. Mluvím o něčem jiném než ty. Pak píšeš - My jako věřící si přece nemůžeme myslet, že nám Bůh splní všechno, co si přejeme - a zase protimluv a rozpor s mnoha dalšími verši z bible. Tak např. Mt 7:11  Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím více váš Otec, který je v nebesích, dá dobré věci těm, kdo ho prosí? ... Dle tvé logiky tedy nesplní nic z našich modliteb a my si to pak ospravedlníme tím že - nemůžeme si přece myslet, že nám Bůh splní všechno. Prostě výmluvu si vždycky najdete jen aby jste mohli svou víru udržet. V první řadě je třeba myslet na své blaho protože nikdo kdo nemiluje sebe nemůže milovat ani druhé. Vždyť první přikázání zní miluj bližního svého jako sám sebe. Pokud však nenávidíš sám sebe ale nenávidíš svůj život, povedeto třeba k fanatické radikalizace a chuti zabíjet nevinné... Což je důkazem toho, že nějaká elementární sobeckost je nutná, je třeba mít meze, jinak by člověk zničil sám sebe.

filos12 3.8.2016

jestrab - nezlob se, ale k tomu už nemám co říci...

Anfiss 3.8.2016

Tak nějak jsem měla za to,tady dát trochu nástin někomu kdo se v téhle oblasti může plácat. Ale to mělnění a filosofování může jednoduše spíš odradit. Teď už jde spíš o slovíčkaření.

jestrab 3.8.2016

simone: to tedy nevím v čem, říkám jen fakta a jak to vidím. filos12: ještě jsem si vzpomněl - nevidím nic špatného chtít po Bohu např. uzdravení. Co je na tom špatného mi řekni. Takových žádostí by mohlo být více. V bibli to je, že máme žádat a tlouci, takže je absurdní tvrdit že nemáme žádat Takže to máme dobré prosby a není na nich nic špatného. Takže tvoje tvrzení o tom že je to sobeckost to je teda úlet.

jestrab 3.8.2016

Mě vůbec přijde dost nevhodné uvádět takové extrémní případy... jak psal filos: Ten, kdo dokáže zapřít sám sebe a mít druhé za přednější než sebe, nebo ten, kdo není schopen myslet na nikoho jiného, než na sebe ... co je to za demagogické kecy? Hraješ si na spasitele nebo co? Petr 3x zapřel Ježíše a mezi námi není nikdo takový že by měl na hlavě svatozář. A jestli ji máš, tak předpokládám že nemáš žádný majetek protože si už všechno rozdal chudým.

filos12 3.8.2016

jestrab - dobrá, tak ještě jednou: pořádně čti a přemýšlej. Napsal jsem - nemůžeme si myslet, že nám Bůh splní všechno, co si přejeme. Tys to překroutil na - je absurdní tvrdit že nemáme žádat. Já říkám - prosit mohu a mám, ale NEVZNIKÁ MI TÍM NÁROK NA SPLNĚNÍ. Jinými slovy, prosit mám, ale JE NA BOHU, ZDA MI TO SPLNÍ. Tomu se říká pokora.

Anfiss 3.8.2016

Jestřáb: Promiň,ale mám dojem,že jsi reagoval na něco co jsem snad ani nepsala.

jestrab 3.8.2016

Anfiss - reagoval jsem na tvoje: Myslím,že teď se to tu dá hrnout dvěma směry. Buď tím, ze máme málo víry a nepočítáme s Bohem nebo ... Reagoval jsem prostě na to jestli je míra víry důležitá. A opět je to extrémní případ. Pokud je někdo věřící neprohlásíš o něm že s Bohem nepočítá. Napiš spoléhá více na sebe než na Boha a bude to OK. Jako řekneš že je to slovíčkaření, ale to se může dotknout. To je jako říct, že nevěří v Boha. Já tu vidím dvě roviny víry nebo tři. Někdo chodí do sboru protože od malička je k tomu vedený a žije v tom prostředí. Je tak s tím srostlý že mu to přijde přirozené jako to že každý rok slavíš Vánoce, Velikonoce aj. svátky. Někdo jiný pak přijde do sboru později a zůstává hlavně proto že ho obohacují vztahy s lidma (hádám že takový člověk je spíš společensky orientovaný). Takže i když se mu jeho modlitby neplní, řekne si: nic se neděje budu věřit dál protože mám tu lidi, které mám rád, oni mají rádi mě, prostě to klape a je to fajn. Za třetí je situace, kdy člověk přijde do církve a nemá dost dobré vztahy, třeba je to samotář nebo nekolektivní typ což je dáno od narození protože tohle závisí na psychologických rysech toho člověka a nejde to moc ovlivnit. Takového člověka ve sboru nic nedrží a je tedy přirozené když se rozhodne jít vlastní cestou. Rozhodně bych to ale nenazýval že uvozovky ze máme málo víry a nepočítáme s Bohem /konec uvozovek. Chápej: v tom posledním případě se jedná o racionální zhodnocení situace a nemá nic společného s vírou. Je to prostě rozhodnutí. Jenže někdo to bude považovat za nedostatek víry, hold smůla - předpojatostí trpíme všichni.

jestrab 3.8.2016

filos12 - OK, nic se neděje. V kontextu o kterém jsem psal já - tvoje věta - nemůžeme si myslet, že nám Bůh splní všechno, co si přejeme - zní jako odmítnutí toho o čem jsem psal já. A jelikož nevíš co konkrétního jsem měl namysli znělo to jako apriori odmítnutí něčeho o čem nic nevím. Prostě kde bereš jistotu, že to za co se ve sboru modlíme (nebo doma, to je jedno) nějakým způsobem závadné, že by to Bůh nechtěl splnit? Prostě dle mého názoru je to o tom, že když se nesplní valná většina těch podstatných věcí za které se modlíme pak to zpochybňuje smysluplnost toho co děláme a to už vlastně takhle platí v životě ve všem, že po čase musíš vidět výsledky. Zpětně tedy to vede ke ztrátě důvěry o které jsem psal 3.8. a je zde souvislost s tím co psala faghira 27.7. - cituji - Nepřítel útočí a znám to z vlastní zkušenosti. Chce Tě okrást o ... zmást, vzít důvěru v Boha. ... A já to pak vysvětloval jak to vidím já... Pokud má někdo hodně víry a nic se nestane, tak to logicky nakonec vede ke ztrátě důvěry nebo pochybám a výsledek je tedy málo víry. .... Tzn. člověk přestane věřit ve smysluplnost toho co dělá a logicky pak dojde k závěru že je čas na změnu a začít spoléhat na sebe sama více než na Boha. A to právě považuju za správné, byť asi ne dvakrát v souladu s křesťanskou dogmatikou. ... Závěr: žádná demagogie ale prostě osobní zkušenost. Jsem realista, nikoliv utopista. Na začátku, člověk začáná věřit s tím že to zkusí a uvidí, křesťané naslibují hory doly, a pak se ukáže realita. Takže pak je třeba se probrat a jednat a ne pokračovat v něčem co mě nenaplňuje. Nejsem sám kdo si to myslí, ale momentálně asi jediný na tomto foru. Tak jsem to napsal, jen abych to tu vyjasnil jak to chodí.

jestrab 4.8.2016

Přestaň mě očerňovat a pomlouvat. Snaha obhájit a vysvětlit své přesvědčení a víru není demagogie. Překrucuješ co jsem řekl. Neřekl jsem křesťanská víra, ale DOGMATIKA a tu má každá církev jinou, protože je tolik doktrín či dogmat jako je církví a křesťanských společenství na světě. Ale tak to přece v životě je. Každý má jen tu pravdu, kterou si sám prožije a nalezne, té věří a tu obhajuje. A mýlit se může každý. Pokud je pro tebe každý kdo vyjádří svůj názor na internetovém foru demagog, tak příště prosím tě na žádné forum nepiš.

filos12 4.8.2016

jestrab - no jasně... pán se urazil. Nikdo tě tu přece nepomlouvá, pomlouvání se děje za zády dotyčného a tady ti to každý říká přímo. Naopak je vidět, že jsi to právě ty, kdo nesnese žádnou kritiku.

jestrab 4.8.2016

filos12 - Měl jsem za to že toto je pohodová diskuse, kde si vyměňujeme názory, ale simone sem začala vnášet konflikt. Demagogie je manipulace za účelem získání moci. Mým záměrem není tady s nikým manipulovat jen si vyměňovat názory. Takže kritika se mi zdá neoprávněná a lživá se záměrem mě očernit.

jestrab 4.8.2016

Byla chyba že jsem sem vůbec začal psát. Je to jako házet perly ... Škoda, Anfiss, víckrát mě už prosím nepřesvědčuj abych dával veřejně co píšu soukromě. Stejně to nepochopí jak jsem to myslel.

filos12 4.8.2016

jestrab - pohodová diskuse by byla, kdyby s tebou všichni do puntíku souhlasili, o tom jsi nás tu přesvědčil. Ale pokud jde o to, co bylo na popud anfiss zveřejněno, tak to bylo naopak velmi správně, kvůli tomu tě tu jistě nikdo nenazval demagogem. Tvůj pohled na věc v tomto směru vystihuje podstatu věci a myslím, že to může více lidem pomoci se s tím popasovat.

jestrab 4.8.2016

Chcete pohodovou diskusi, dobrá tedy, když to jinak nejde žádám správce aby smazal všechny mé příspěvky v této diskusi a to s jednou podmínkou, že budou smazány opravdu všechny včetně 24.7.2016. Promiň Anfiss nemá to s váma smysl, i když pár světlých vyjímek snad existuje, tohle nemám zapotřebí. Radši si své názory nechám pro sebe, jak to Ježíš chtěl!

Anfiss 4.8.2016

Jestřáb:Nech to být. Však oni si to lidé přeberou. Nemá smysl se tu slovně fackovat. Každý jsme do toho dali kus sebe a to je na tom myslím to o co šlo. To jsou zkušenosti. Každý máme jiné. To je ta různost se kterou se potkáme i ve společenství. Osobně musím přiznat,že i mně je dost. Ale jen díky tomu, ze nemám tolik času se do toho nepouštím. SMAJLÍK

faghira 4.8.2016

Já myslím, že se tady lidé navzájem nepochopili a vzniklo z toho nedorozumění. Jinak mě osobně štve, že je v církvi takové rozdělení, že každá církev říká něco jiného, jsem z toho hodně zklamaná. Z toho jistě Ježíš žádnou radost nemá. Chtěla bych vidět skutečnou Boží moc, tak, jako za dob apoštolů.

jestrab 7.8.2016

Zpět k tématu. Receptů na samotu se najde více. Někdo poradí třeba jít do společnosti, ale i mezi lidma se člověk může cítit sám. Třeba když nenachází nikoho kdo by mu rozuměl nebo nikoho komu by se mohl svěřit. Už slyším ty hlasy říkající, máš přece Boha... avšak to máme všichni, takže pak by se vyskytla otázka proč by zakladatelka diskuse kladla tuto otázku... Předpokládám, že máte chvíle kdy se cítíte sami a máte pocit že Bůh s vámi není. Prostě krize. Jinak kdyby to bylo naopak tak byste se necítili sami. Ne? Jistý biskup mi na toto téma kdysi řekl, že i Abram či Abraham to měl stejně. On sice uvěřil, ale Bůh se mu v životě dal poznat jen několikrát. Bylo to jen několik krátkých okamžiků, o kterých píše jako o setkání s Bohem. Přiznal se mi že i on to má stejně. Není to tedy tak, že by Bůh s vámi byl pořád nebo jste mohli pořád slyšet jeho hlas jako to měli třeba proroci. Možná mezi vámi je pár svatých co to tak má, ale většina asi ne. Váš život stojí na víře, ale pokud jste většinu času sami jako nezadaní a přitom sami myslím tak že Bůh k vám zrovna nemluví, pak nemáte opravdovou jistotu Boží přítomnosti. Je snadné věřit pokud nepřichází žádné problémy a těžkosti, když máš vše co potřebuješ a všechno je v cajku. Ale ve chvílích stresu a tísně zažíváš to co Ježíš v Getseman/ech. Prostě nevidíš Boha a říkáš si Bože proč si mě opustil. Ježíš v tu chvíli rozhodně nebyl sám, byl obklopen učedníky, ale všichni spali a nevěděli co se chystá. Občas se cítíme stejně, že se sype půda pod nohama a nevíš co bude. V takové situaci bych určitě neradil to co na začátku diskuse, stanovit si cíl a za tím pevně jít. To nejde. V takových chvílích zase člověk spoléhá na Boha jak to celé dopadne a odevzdává svůj život do rukou osudu nebo Boha, každému dle jeho víry. Řeším to takto, že si řeknu že nejsem nic víc než prach. Na tento svět jsem přišel s prázdnou a až budu odcházet tak také s prázdnou. Tohle pak není o posilování svého sebevědomí jako o posilování víry. A pak je to taky otázka toho do jaké míry zvládáš nebo nezvládáš tuto situaci. Jak moc to že nezvládáš nabourává tvůj chod a tvůj profesionální nebo partnerský život... Snad se shodneme na tom že pokud to nabourává jedno z těch dvou věcí chce to už pomoc odborníka a v tomto případě bych nehledal pastora či kněze, který se za mě pouze pomodlí, spíš psychologa nebo i psychiatra, který může předepsat léky. Neříkám lékům ne, když je to nutné a ty to nezvládáš ani s Bohem ani bez něj. Pokud léky dokáží zmírnit tu situaci že se zklidní tvoje emoce a ty se dokážeš postavit na nohy aby si zase fungovala v normálním režimu tak to ber.

Anfiss 7.8.2016

Jestrab: Hezká tečka,alespoň za mne. ;o)

DOSA 4.10.2016

Toto téma je mi velice blízké. Pár názorů jsem si zde přečetl. Není jednotný univerzální lék na bolest v duši. Každý člověk je jiná osobnost. Každopádně nějaké to uzavírání se do sebe, utíkání od problému, nebo házení flinty do žita je nefunkční řešení. V první řadě je určitě dobré upustit přetlak v duši, který nějaká ta tíseň způsobí. Jak? Chlapy se pustí do štípání dříví, běhání, veslování, apod. Ženy si účinně popláčí. Jako druhý bod doporučuji, jak Andrejka píše >Uvědomit si důvod trápení.> Pak onu příčinu trápení okamžitě řešit, aby již příště tento problém nevznikl. Třetí bod, který bych nepodceňoval je svěřit svůj problém Ježíši Kristu. On nás zná nejlépe, jen Pán nám může nejlépe pomoci. Když pak ani naše modlitby nepomáhají. Doporučuji se nemodlit sám. Společná modlitba je účinnější, než modlitba jednotlivce. Není špatné osprchovat se studenou vodou. Nic se dobře nevyřeší s horkou hlavou! Dále bych nedoporučoval zůstat se svým problémem uzavřený doma. Nejlepší je vypadnou ven na čerstvý vzduch. Tam jsme blíže k Pánu Bohu. Mě vždy pomohlo vyrazit někam na pole, a tam se vykřičet i vyplakat, a svěřit Pánu Ježíši. Nikdy mě Pán ve štychu nenechal. Dokud se mi na čerstvém vzduchu neudělá lépe, domu se nevracím. Nezatěžujte svého partnera svými problémy víc, než je schopen unést. Najděte si pak nějakou činnost, která Vás od trápení odreaguje(třeba postavte nějaký ten dům, smajlík). Já říkám: >Hlavně se neposr..!>

Dooory 21.2.2017

Já jsem se ještě se samotou příliš nespřátelila. V tomhle obdivuju svou mamku - když jsme bydlely daleko od věřících lidí, stále se držela víry a i přesto, že byla rozvedená, bez přátel a uvázaná k domácnosti, nikdy neztrácela svou víru a dobrou náladu (teda většinou). Za to já jsem při prvním náznaku samoty víru opustila a obklopila se nevěřícími lidmi. Myslím, že pojem >malá víra> je na místě. Naše víra se prohlubuje přece tím, jak máme aktivní vztah s Bohem, kolik s ním trávíme času. Já jsem typický příklad malé víry - je to čtyři roky, co jsem přijala Ježíše za svého spasitele a nechala se pokřtít. Nebyla jsem ale v kontaktu s věřícími a svoje chvilky s Bohem jsem měla jen nárazově. Dodnes se považuju za takového začátečníka a stále hledám někoho, kdo by mě ve víře vedl, protože mám tendence od ní odpadat. A myslím, že to takhle má na začátku každý. Někdo tu říkal, že buď věříš nebo ne. Ale to je podle mě jen začátek. Znám spoustu lidí, kteří tvrdí, že jsou věřící, ale jejich život a názory mají k víře daleko. Koneckonců v Boha věří i ďábel. Víra je, teda alespoň podle mě, o vztahu s Bohem. A hlavně o důvěře. V poslední době mi ale pomáhá zpěv. Pustím si na internetu worship songy, zpívám a smutek je za chvíli pryč :). Takže mi vlastně pomáhá chválit Boha. Nicméně myslím, že emoce nemusí být vždy hříchem. Někdy nás podněcují něco změnit - jako já jsem se třeba nedávno rozhodla hledat věřící přátele a díky tomu jsem teď tady :).

vesmirek 21.2.2017

Pokud má člověk rodiče, se kterými si rozumí, dobrou práci a má co dělat, nerad se nudí a má i hodně zálib, rád cestuje, dosti blízkých i vzdálenějších přátel, tak se dá samota docela dobře vytrpět a přežít, ne nadarmo se říká, že život se má užívat a ne přežívat. Život není žádný med. Víra a vztah s Bohem toto může jen posilnit a upevnit. Ale zase spoléhat jen výhradně ve všem na něj je nesmysl. Každý musí začít hlavně sám u sebe.

Dany3 8.8.2017

Dany 3
Neberte ten život tak vážně,stejně ho nepřežijete....

Uložit