Fyzická láska o svatební noci je moderní vymoženost

ahojky, na tom něco bude.Lidi se můžou odcizit jeden druhému právě tím, kolik mají možností..Ale záleží to na tom ,kterým směrem se díváme.Kdyby byla jen nějaká osada, týpí a jediná možnost obživy něco vypěstovat a ulovit, určitě by ti dva věci mohli vidět jasněji.Rozhodně by odpadaly debaty typu Co si koupíme, kam pojedeme.Civilizace vznikla díky tomu, že si lidé chtěli život ulehčit.Ale je to trochu bumerang, ten pokrok.Zas si ale myslím, že když člověk vědomě se stále usměrňuje k Bohu a i ti dva navzájem tak by to mělo fungovat jako duchovní maják.I když nežijeme v drsných podmínkách.Prostě duch materialismu se bude snažit vždycky.A reklamy budou víc vymakané..Ale je důležité, s kým na té cestě životem půjdem.S někým třeba fakt by se v tom týpí přežít dalo.S někým to prostě má smysl vždycky.V dobrým i zlým.Tabitha

Tak to je hnus, já bych se neženil s nikým s kým bych nemohl mít soukromí. Ale zvířata také spolu žijí ve skupinách a nevadí jim to, že..

De Payns:No jo, ale ti lidi byli prostě v takových podmínkách, že si vybírat nemohli.A pochybuju, že někde nemůžou na statku najít soukromí na věci nejsoukromější.Prostě neměli možnosti, žít ve svém.Tak bych opravdu lidi k zvířatům nepřirovnávala,navíc v naší době a zemi si to neumíme představit..!Narodit se někde na chalupě, nemoct mít vzdělání třeba..

Myslim že to není o komfortu..Dřívější svadby byly jiné..Žena se vdávala do domu muže.Muž byl pánem domu..Někde byly grunty bohatší a někde se těsnaly v jednej světnici..Manželství bylo spíše ekonomické a hospodářské.Čím víc dětí..tím lépe..byla to levná pracovní síla na statku.Láska?Jak kde..Většina lidí se brala bez lásky..důléžitější bylo jak spojit a profitovat grunty do hromady..Moje teta říkavala že manželé na chebsku se nikdy z lásky nebrali.Manželství dohazovali pantátové mezi sebou..aby to bylo výhodné pro obě strany.tvrdilo se že mladí si na sebe zvyknou..Žena se nemohla rozvést ani když jí muž bil..Rozvodem by se totiž společensky znemožnila..ukazovala by si na ní celá vesnice..Pro její rodinu by to byla hanba ,která někdy končívala i zřeknutím se dcery..
Na druhej straně sedlácí nebyly žádný paka,Jejich zemědělské znalosti by pravděpodobně dnes převýšily kdejakého profesora vysoké zemědělské kterej to zná z knížek a teorie.Uvědomte si moji přátelé že žena se vdávala v 15 letech.V naší době to jsou ještě pobertální děti..Žena po dvacítce již byla stará panna vo kterou již nebyl zájem.Vosm dětí bylo dříve úplně normální standart.Ještě že nežijem vtej době a můžem si dnes vybrat podle srdce.

Reakce na výrok >žena se vdávala v 15 letech.V naší době to jsou ještě pobertální děti..Žena po dvacítce již byla stará panna>
Chtěla bych jen upozornit na to, že tento výrok je tak trochu mýtus a někdy soudíme jen podle pamětí našich (pra)babiček - samozřejmě tahle diskuse se týká nějaké doby, ale z dlouhodobějšího pohledu se ty věkové hranice a počty dětí dost lišily. Nejvíce údajů máme až od 16. stol., ale průměrný věk sňatků se pohyboval v této době okolo 24 let. Resp. existuje něco, čemu se říká Hajnalova linie: na západě byl věk novomanželů průměrně 24 let u žen – 26 u mužů a přes 10% lidí neuzavíralo manželství, na východě pak pod 22 let u žen, 24 u mužů a 5% lidí nevstupovalo do manželství. V Rakousku a Čechách byl průměrný věk novomanželů nad 23-24 let, ale v Uhrách 20-21.
Ve středověku byl průměrný věk novomanželů nižší – u nevěst 17-21 let (podle údajů z Itálie v 15. stol.). V Evropě byly dívky ve věku 14-18 let často provdávány za muže o 6-10 let starší.
Věci se trošku těžko zobecňují, v knize >Nejšťastnější lidé na zemi> jsou nevěsty ve věku 13-16 let na přelomu 19/20 stol. Ve středověku byla taková dětská úmrtnost, že rodiny mnohdy více než 4 dospělé děti nemívaly. V 19. stol. se výrazně zvýšila životní úroveň a začala se prodlužovat délka života (v předchozích staletích to bylo 30-40 let), před 1. sv. válkou 50. Současně s tím se ale začala rozšiřovat kontrola porodnosti. To, že naši prarodiče byly třeba z osmi žijícíh dětí je záležitost kratšího období, kdy se střetla zvýšená životní úroveň s tím, že ještě nebyla tak rozšířená kontrola porodnosti. Já jen aby nebyla na základě Romea a Julie a vyprávění babiček představa, že se 1000 let nazpět lidé brali v 15 a měli 15 dětí. I když mám dojem, že Wesley nebo někdo z těhle kazatelů byl snad z 15ti sourozenců, takže neříkám, že vůbec ne.. nejsem znalec demografie, jen jsem četla nedávno mimo jiné knihu >Populace v evropské historii> a dost mě to zaujalo, protože jsem v tohle ohledu měla dost zkreslené představy.

to je velmi zajímavá diskuze, také jsem si myslela, že věk byl vždy nižší moje obě babičky se vdávali kolem 16roku, moje babička ročník 1909 měla jdenáct porodů a devět dětí přežilo do dospělosti má matka je nejmladší, ale obě rodiny byli z velmi chudých poměrů, slyšela jsem jen, že za první republiky byla plnoletost u dívek 15let, už nevím kde. Babička žila úplně na východě slovenska, jedli jen brambory a chodila za školu, protože neměla ani na nějakou tabulku. děda byl o celkem dost starší a byl syn majitele polí, kulaka a babičku si vyhlídl, říkala, že se jí líbila jeho kamizola a tak se vzali a děda sourozencům babičky pomohl na studiích. druhá babička ta 1909 si musela vzít učedníka svého otce ševce, nic moc k němu asi necítila, říkala a pořád jen rodila děti, myslím, že žily bez lásky, těžko si to dnes představit, o čem se bavili a tak, museli hodně makat:))jo co člověk to příběh