Satan a jeho férovost

Zaujalo mě, jak nejenže křesťané vše svádí na Satana, ale navíc jej mají za nejvyčůranějšího "tvora", na jehož svody musejí doplácet. Ráda bych napsala svůj pohled na věc, pokusila se více rozebrat, jak to vidím já.

Je těžké se shodnout už jen na tom, co si kdo pod tím slovem představujeme, ale zkusme se nyní od toho oprostit, počítejme s tím, že je tu zkrátka jakýsi element, který nás táhne na tu opačnou stranu, tedy od zdroje a s tím i od osobního Boha, ať už si jej kdo představujeme jakkoli. Jak se chová a jak na nás působí a nakolik jsme sami zodpovědní?

Dle mě - zodpovědní jsme vždy! Jsme to vždy my, kdo se rozhodneme konat či nekonat. Ale míra této naší zodpovědnosti a s tím související míra "hříchu" a následného "postihu" za něj, ta se diametrálně liší, v závislosti na úrovni našeho vědomí. Tedy, jako vždy, čím více jsme si něčeho vědomi, tím větší zodpovědnost neseme. Vezměme si např. takového zašlápnutého broučka. Možná jsme si ho vůbec nevšimli, byl v trávě a my jí jen prošli, ani netušíme, že jsme ho zašlápli. Možná jsme ho zašlápli záměrně, s vědomím, že je to škůdce a my tak chráníme svoje plodiny. A možná jsme taky nic nechránili a náramně si užili tu moc, když jsme jej mohli rozšlápnout. Snad netřeba
vysvětlovat, jak se tyto případy liší a že si stejný karmický zápis jen těžko odnesou.

Dá se tedy očekávat, že je-li cílem Satana táhnout nás od Boha pryč, bude se muset hodně ohánět v případě víceméně nevědomého konání, ale mnohem lákavějším soustem pro něj bude právě konání vědomé. Čím vědomější, tím lépe. Pointa toho všeho je, že kde jsme vědomější my, tam je vědomější i on, protože jsme oba blíže zdroji, oba blíže Bohu. A protože jsme blíže zdroji a jsme vědomější, jsme zákonitě i rovnější, a to oba. Oba jsme více na světle a oba více vidíme. (Vycházím tu opět z toho, že dostáváme právě takové zkoušky, jaké máme, které nám přicházejí na míru, dle naše aktuálního "levelu". Tudíž, s daným levelem vyfasujeme i příšlušného Satánka.)

Takže co se oněch svodů týče, kdy nás může někdo k něčemu svádět? Když víme, že nás svádí, když cítíme, že nás pokouší k něčemu, co není tak úplně dobré. Kdy na to můžeme více doplatit? Když je to fakt hodně nedobré, tedy když naše konání či nekonání bude maximálně vědomé. A kdy bude maximálně vědomé v případě onoho pokoušení? Když s nama bude onen Satan jednat narovinu. Čím rovnější Satan, tím zrádnější situace. Čím křivější Satan, tím menší přečin.

Tzn. že v závislosti natom, jak blízko Bohu jsme, získáváme i odlišné zkušenosti s opačnou stranou a čím blíže k Bohu přicházíme, měli bychom se setkávat se Satanem rovnějším a rovnějším, i on by se měl více a více Bohu blížit, jen s tím rozdílem, že nás touží vést opačným směrem.