osobní vztah nebo náboženství....

ano, myslim, ze samotne mrtve nabozenstvi a pouhe striktni dodrzovani ruznych ukonu muze vest k tvrdosti a nesnasenlivosti vuci druhym. osobni vztah s Jezisem je vzdy klicovy.

no spousta náboženství, včetně katolictví, má v sobě jako integrální část iracionalitu... jakože se má věřit něčemu co kolikrát nechápeme a naopak jindy racionální úsudek může být >výplodem ďablova pokušení> (neříkám vždy, ale občas se některé věci takto podávají)
... myslím že tohle je VELMI NEBEZPEČNÉ...

Kat: Naprosto souhlasím.

Náboženství je nebezpečné a ubíjející. S Ježíšem jsem se setkala tak jak píšeš.

Mám osobní zkušenost s Bohem a proto vím že je jiný než jak jej a jeho vůli často různé církve popisují a dokonce jiný než jak jej popisují některé pasáže v Bibli.

Pro mě je křesťaství především cesta, asi ta nejschůdnější cesta ze spleti mých pochybností o Bohu i křesťanství samém k - podle mě jedinému kloudnému >závěru>, k němuž já svým mozkem mohu dojít - tomu, že Bůh je tajemství. Nevím, jestli jsem se s Ježíše setkala, kdybych měla říct, kdo to Ježíš je, pokrčila bych rameny, protože to prostě nevím, navzdory všemu, co se o Něm píše v Bibli. Taky si myslím, že to, že je člověk křesťan, neznamená, že se s Ježíšem >setkal>, ale spíš že si sám myslí, že splňuje určitá kritéria pro to, aby se mohl řadit do skupiny lidí, kteří se křesťany nazývají. Důležitý je aktivní (ale stále jaksi >střízlivý>) osobní vztah k Bohu - příliš pohodlné a všední křesťanství může být stejně nebezpečné jako lhostejnost i jako příliš >žhavé> křesťanství, o které se lze lehce spálit, a naneštěstí nejen sám sebe, ale i ostatní. Kristus by podle mě neměl být modlou, ale inspirací.

Ahojky..., myslím, že naboženství, bez osobního vztahu a bez praktické zkušenosti s Bohem, je to pouze divadlo pro lidi okolo. A navíc to pak vrhá špatný stín na křestanství a kvůli tomu spousta lidí nechce mít s náboženstvím a Bohem nic společného. Kdo nemáte osobní vztah s Bohem, tak to zkuste změnit a hledej te Boha.. stojí to za to..!!:-).

můžete tu osobní zkušenost s Bohem popsat? Mně se ještě nikdo v oblačném mraku nebo ohnivém sloupu nezjevil... koneckonců podle bible všichni věřící touží po setkání s Bohem a až se dostanou do nebe, tam se s ním teprve konečně setkají...
tak o čem mluvíte teď? o skvělých vztazích se skvělými lidmi? o momentech porozumění nebo pomoci? to přece není setkání se skutečným Bohem...
nebo o nějakém vnitřním pnutí či pocitu? není to spíš autosugesce?
nejde mi o to prudit, jenom jestli si my křesťané v ustavičné touze a hledání nepleteme pojmy s dojmy, nepojmenováváme obyčejné věci jinými jmény abychom si dokázali že ta naše snaha a oběť pro víru nejsou marné... nazývejme věci pravými jmény...

Perfekní.Já mám taky osobní vztah s Ježíšem a dělá mě to moc šťastným Romanem.

to Uhlobaron: Bible popisuje mnoho osobních setkání s Bohem. Nebo snad podle tebe Ježíš s ním nemluvil tváří v tvář? Nebo Mojžíš a proroci se s ním snad nesetkali? Nikde není psáno že Boha máme poznat až po smrti v nebi, ale naopak jasně stojí psáno že máme Boha hledat již tady a teď. Jaký smysl by asi mělo Ho hledat když by Jej nebylo možné najít?:)

depayns: sem snad prorok nebo Ježíš?:-DDD nehledě na to že právě s prorokama mluvil Bůh skrz ten oblak, nebo eventuelně ve snu...ty mluvíš o hledání, já se ptám na konkrétní setkání, o kerým lide tady tvrdí že ho měli/maj...

Kdo hledá nalezne.

Náboženství mě k Bohu nepřivedlo. Byly to osobní prožitky.

Nebezpečný jsou jak východní náboženství tak naše náboženství. To nebezpečí u našeho náboženství vidím v tom že člověk nemusí poznat Boha v Jeho pravé podobě díky zkreslování a překrucování Slova právě náboženstvím, které vymýšlely různé církve aby si udržely moc, majetek a svoje ovečky.

Pleteš si náboženství s církevními organizacemi. Náboženství je láskyplný vztah člověka s Bohem. Proto žádné náboženství není nebezpečné ani špatné, ať východní nebo západní. Nebezpečné nebo špatné mohou být jen organizace, které se snaží druhé lidi přetvářet podle svých představ, neboť člověk se má měnit podle vůle Boží a ne podle vůle jiného člověka a také každý člověk má výsostné právo na svobodu názorů a toto výsostné právo některé organizace lidem upírají a místo toho jim vnucují šikovným psychickým vydíráním své hodnoty a názory, třeba tak že o svých hodnotách a názorech prohlašují že jsou to hodnoty a názory samotného Boha a že kdo je neposlouchá a neřídí se podle nich bude Bohem zavržen atd.

No, Náboženství které tvrdí, že jen ono jediné je to jediné správné je nebezpečné protože za každou cenu se snaží z lidí udělat kastrované ovce.
Víra v boha (bohy (v bibli je přez 2500 chyb a to i v jednotnem cisle slova buh, které vznikli při překladech ze svitků, přičemž nepočítám svitky, které jsou ve sklepeních Vatikánu a v bibli vůbec nejsou, protože je tehdy místní vůbec nechápali, nebo se jim vůbec nehodily)), tak ta víra v boha je správná. Vše co dokážeme vytvořit, vše má krátkou životnost a je lehce rozbitelné ale příroda..... Tu ničíme, a stále je tu, můžete řezat stromy, stále tu budou, vypalovat trávu, stále tu bude. Víra je dobrá pokuď člověku neradí, ničit, pálit , zabíjet ve jménu čehokoli.
Já osobně mám boha v sobě. Ne že bych se pokládal za boha, ale cýtím ho. Když něco provedu, je mi mizerně (svědomí)(bůh ?) Když udělám něco pěkného, těší mne to... To je můj bůh, možná je i nahoře, ale až bude chtít, jistě se ozve.
Napsal jsem jen svůj názor.

Gabriella už zrušila svůj starý profil a má teď nový....rachellas...děkuji:)

Jsem ráda, že aspoň k tomuhle tématu je hodně příspěvku které jsou fakt zajímavé a přínosné....přesto bych chtěla ještě jednou zdůraznit....že ikdyž náboženství a víra jsou dvě naprosto a dost odlišné věci, od kterých se odvijí vše ostatní....cesta je jediná a jak se tady divám, tak jde po ni většina...občas nějaká výjimka...každopádně Ježíš řekl...>Ja jsem ta pravda, cesta a život...a nikdo nepřichází k otci než skrze mně>....takže žadné východní a další naboženství nemohou spasit a osvobodit...přeju pohodový večer

JO a jinak informuji, že já pod nickem Gabrielle jsem změnila a založila nový profil, najdete mně pod nickem Rachellas...děkuji

Žiju sama s dcerkou ve městě,kde nikoho neznám.Jednou jsem se šla zeptat na práci dobrovolníka do jedné nadace,mluvila jsem s ženou pastora o práci,ale řekla,že nic pro mě teď nemá,že se ozve jak něco bude,po pěti minutách jsem odešla a ta paní se tři měsíce neozvala.jednou,když mi bylo nejhůř,neměla jsem ani na chleba a nevěděla co budu dělat,ozvala se tato paní,že sice pro mě nic nemá,ale že duch svatý ji našeptal,ať mi zavolá a sejde se se mnou.Tak sme se sešli,strašně sme si porozumněli,povídali si,pozvala mě i k sobě a já od ní odcházela s taškou jídla a s obálkou s penězi,to mi doslova vnutila,aniž bych ji pořádně řekla,jak na tom jsem.Věřím,že to byl Bůh,co věděl,jak mi je,co mě trápí a poslal mi do cesty tuhle paní,protože věděl,že mi pomůže...

Ahoj,myslím si,že
náboženství je jen forma.Důležitá je víra.Jakákoliv ideologie může být nebezpečná..Potkala jsem Boha, když mi bylo nejhůř.Vlastně i v době, kdy jsem Ho hledala v buddhismu a podobných věcech..Vím, že mu záleželo na mé osobě i tehdy, když jsem o Něm nejvíc pochybovala.Setkání s Ježíšem skrze lidi, co mi pomáhali aniž bych jim třeba něco víc konkrétního řekla jsem zažívala,i to, že Bůh vyslyšel mé prosby- za uzdravení,ale i za věci normální reality.Věci se někdy dějí díky Bohu i v neřešitelných situacích,kdy nad vyřešením potom rozum zůstává stát.A to i u mých přátel a známých.Bůh je živý!Tabitha

to Rachellas: Jaký je podle Vás rozdíl mezi náboženstvím a vírou, smím-li se zeptat?

Dag: Obrovský. Víra je o srdci, náboženství je o skutcích. Víra je v srdci a nemusí být navenek zjevná. Může ovlivňovat tvé rozhodování i chování. Kdo tě nezná jaký si byl před tím a nemůže srovnat tvou případnou proměnu, nemusí vůbec vědět o tvé víře nebo o tom že u tebe nastala nějaká změna. Náboženství jsou jen vnější projevy víry, co ani tak nemají nic společného se spontánními rozhodnutími, jako spíše s naučenými návyky, často okopírovanými podle nějakého vzoru. Věříš sám pro sebe (kvůli sobě), kdežto náboženství bude spojeno s nějakou skupinou podobně smýšlejících a dělajících podobné věci. Všechny ty věci, které dělají lidi společně, anebo je dělají proto, že jim někdo řekl, že tak se to má dělat. Pak aby ses mohl vytáhnout, že jsi dobrý křesťan a že jsi opravdu křesťan, se můžeš pochlubit tím, co všechno jako křesťan děláš.

Dobře, díky za vysvětlení - takže náboženství je spíše sociologický jev, zatímco víra je otázkou osobního přesvědčení? Nemohu se ale vyhnout dojmu, že zdejší diskutující, a to nejen u tohoto tématu, náboženství přímo démonizují. Myslím, že se to nedá takto redukovat a hned za každým náboženským úkonem vidět snahu předvádět se, to by snad znamenalo přijmout měřítka tohoto světa. Samozřejmě, je možné (a z evangelií plyne, že v Ježíšově době to bylo velmi časté; a určitě i potom v těch dobách, kdy náboženství prostě k slušnému životu patřilo, v dnešní době je to tak vnímáno jen v malých skupinách lidí) se svou zbožností vytahovat (aby všichni věděli, že se postím dvakrát týdně, že přispěji na dobročinnost, že se řádně modlím... a mohli bychom pokračovat až do folklórně-pověrečné sféry všelijakého křižování se, klekání si, uctívání obrázků...). Jinak, víra bez skutků je mrtvá, takže živá víra s sebou zákonitě nese i projevy náboženské. Křesťanství také předpokládá sdružování se jako svou přímo integrální součást, tím se liší od některých jiných ideologií, které mohou být dost dobře prostě osobním přesvědčením a člověk s nimi nikam neleze (tuto úlohu se taky snaží podstrčit sekulární stát náboženstvím, nejzřetelnější je to ve Francii, ve Spojených státech zase pořád posunují hranice toho, co je dostatečně sekulární - teď je třeba už příliš málo sekulární prezidentova přísaha na Bibli při inauguraci, i to je příliš náboženské...).

Sledujeme-li dějiny, je možná kvůli náboženství spousta válek, i události
kolem 11.9.2001 jsou náboženského důvodu, ze strany islamistů tzv. džihád,
a ze strany odpovědi tzv. demokratického světa odplata, neboť stále platí
oko za oko ... že ...

Budu reagovat na nekolik komentaru k >nabozenstvi>. Nabozenstvi je obycejne modlarstvi. Prominte. Neco mi chybi v realnem svete, upnu se na nabozenstvi ( klidne katolicke to je fuk ) zacnu obchazet kostely a modlit se do aleluja. Hlavne casto a ukazovat vsem i sobe, ze jsem verici. Vira je o srdci a skutcich - zde je rozdil oproti castym komentarum v teto sekci. Verici a spravny krestan by za Kristovu pravdu polozil zivot, kdo z nas je toho schopen ??? Pokud bychom byli postaveni pro uceni Krista pod sibenici, popreli bychom jeho uceni ein-zwei. Setkani s Bohem ? Urcite ano, v jedne neprijemne situaci, nevylecitelne nemoci, kdy uz jsem tomu nedaval zadnou nadeji se Buh najednou rozhodl, ze mi da jeste jednu sanci a je na me jak s ni nalozim. Krista jsem volal do sveho zivota a on prisel. No a Duch svaty me privede pokazde na to spravne misto, ve spravny cas a otevre mi oci i usi, abych spravne videl a slysel = duveruji mu ;-)

Náboženství chce ukázat že člověk je neomylný, že pokud se řidí pravidly, tak pak nemůže chybovat.Předepisuje nějaké vnější kritéria, které člověk musí zvládnout jinak prostě lze pochybovat o jeho křestaňství.Náboženství je prostě mrtvé.Víra je něco víc,je to osobní vztah s živým Bohem, který proměňuje, který dává milost a který člověka osvobozuje.Člověk nežije pod zákonem ale milosti.Člověk dokáže pociťovat boží lásku a dokáže ji projevovat v každodenních činnostech.Je to stav, kdy si člověk uvědomuje, že je zavislý na Bohu a že bez něj není nic.Důležité je, že Ježíš přišel kvůli člověka na zem, aby jeho hříchy byly odpuštěny.Co je důležité, tak Pan Bůh miluje hřišníka ale nenavidí hřích.Na závěr jen řeknu, že náboženství je formalita ale víra je životní styl, který neříká musím ale chci.Skrze víru můžeme být požehnání tak abychom mohli být samotným požehnáním pro ostatní.

Záleží na tom, jak je náboženství pojato. On je rozdíl mezi náboženstvím a náboženstvím. I sami farizeové se ukazovali na veřejnosti a hlásali o sobě, jak moc jsou zbožní. Jenže neměli ani kousek citu pro různé lidské slabosti. Až nakonec je musel sám Ježíš >uzemnit> a jejich soudem odsoudit, když jim řekl, jsa vyzván, aby cizoložnou ženu odsoudil: >Kdo jsi bez hříchu, hoď po ní první kamenem.> Na to již farizeové neměli odpověď a s ostudou se rozešli. Nebezpečí netkví v náboženství, ale v náboženském fanatismu. Fanatik se totiž dívá na své okolí jen úzkým průzorem ve hledí >nábožensko-zákonické přilbice>, chtěje vidět >třísku v bratrově oku>, ale nevidí >břevno ve svém oku>.

Tam, kde se vytrácí osobní vztah s Bohem, přichází náboženství. Tam, kde roste osobní vztah s Bohem, přichází zbožnost.

Tato otázka je zavádějící tím,kdo ji vytvořil.Protože žádná církev není především rybářský svaz,ale místo pro unavené a nemocné hříchem,aby si tady mohli při Božím Slově a Ježíši Kristu tom vstalém z mrtvých... odpočinout a léčit svou DUši!>.......
Proto nemocnice!> With Greeting Jesus Lives! beetle Dinny

Myslím, že náboženství jako hromada lidmi utvořených zákonů a pravidel není dobré, především tam není život. Každý se odvolává na Boha, ale v Bibli je taky verš:> ... což jsme ve tvém jménu neprorokovali a nevyháněli démony? A tehdy jim Hospodin odpoví: Neznám vás, jděte ode mě vy, kdo pácháte nepravosti.> Proto je dobré rozsuzovat i to, co slyšíme v církvích a ne jen to slepě přijímat a přikyvovat se slovy >haleluja> před koncem věty. Další dobrý poznatek je: Po ovoci bývá strom poznán. - Když něco nenese dobré ovoce, asi tam osobní vztah s Bohem chybí, z vlastní síly se duchovní věci prostě nedají vyhrát.

Z vlastní zkušenosti vím, že když chybí vztah s Bohem, je to špatné. Poslední dobou se mi zdá, že čím dál tím víc lidí se modlí a chodí do kostela za zvyklosti. Farnosti se hroutí, chybí kněží, řeholníci a posvěcení. Myslím, že je to hlavně tím, že chybí vztah s Bohem. Nesmí být fanatický. POtom je nebezpečný. Ale pokud opravdu s Bohem žiji, ať už jsem jakéhokoliv vyznání, musím sním mít vztah.pokud ne, má moje víra smysl? Nejde věřit a žít podle něčeho, k čemu si nevytvoříme vztah. Osobní vztah s Bohem je jedna z nejdůležitějších věcí v žití víry. Jinak je to jen zvyklost.