Evangelíci X Katolíci

evangelíci nejsou tak pruderní... asi proto že prostestantství vzniklo jako racionální reakce na vychylování katolicismu od původních záměrů...

skoda jen, ze i ti se zacali ubirat jinam nez k Bibli. Schvalovat a tolerovat svevolnost a humanismus

moc nechapu otazku :) jake jsou ty dva brehy ?

Co myslíš tím břehem řeky? Jestli si katolík a nelíbí se ti jak oni smyšlí, klidně můžeš přejít k evangelíkům, je to tvá volba a ty nejsi loutka aby ti někdo říkal že katolíci sou ti nej a že musíš se jich držet. kdykoliv můžeš přejít na druhý břeh řeky, když se ti ten první nelíbí. Bůh není loutkař a ty máš možnost volby

re filip: To není tak jednoduché. Právě se snažím vymanit z členství v katolické církvi, které jsem si nezvolila a zjišťuju, že je to problém. Prostě pokud odejdu, tak jedině jako odpadlík...jáj, ještě, že odpadlík pro ŘKC není odpadlík pro Boha.

Ahoj. Zajímavé téma. A také velmi složité. Co například se myslí pojmem evangelík? Kdybyste například konzervativnímu luteránovi řekli, že je evangelík, asi by s vámi minimálně nesouhlasil. Ještě dál k evangelictví, i protestantství jako celku, mají dnešní nové evangelikalní a jiné církve. Takže tímto bych se také chtěl UHLOBARONA zeptat co myslí tím, že evangelíci nejsou tak prudérní?! Má namysli pojetí morálně-etických otázek v katolické církvi oproti jejich pojetí například v CCE? Ti jsou skutečně liberálnější než katolíci, ale myslel-li evangelíky ve smyslu protestanti a protestanti ve smyslu všechny nekatolické a nepravoslavné církve, pak srovnává nesrovnatelné, protože mnohé a zvláště letniční církve zastávají v morálně-etických otázkách často přísnější stanoviska než sám papež :-)

To OVECKA20: Každá církev na tebe bude pohlížet jako na odpadlíka pokud se s ní rozejdeš. To už je taková nepěkná křesťanská vlastnost vycházející z přesvědčení o vlastní výlučnosti. Aby k tomu nedošlo je potřeba vstřícnosti na obou stranách. Znám například člověka, kterého si velmi vážím. Jmenuje se Olin Kadlec a v současnosti působí jako kazatel v nějaké charismatické církvi. Tento člověk když odcházel s katolické církve, zašel za svým biskupem, vysvětli mu, že je mu bližší evangelické společenství a inklinuje spíše k evangelické nauce a rád by k nim přešel. Protože ten biskup (mám pocit, že to byl kardinál Tomášek) byl jeho přítelem, tak mu k tomuto odchodu ještě požehnal. Neříkám abys chodila přímo za svým biskupem, klidně stačí jít za svým knězem. Nejdůležitější je však přátelsky mu vše vylíčit a třeba ho i poprosit aby ti s tímto krokem nějak pomohl. Věřím, že když se člověk bude chovat přátelsky a transparentně nebude s přechodem žádný problém. To znamená přesně vysvětlit své důvody. Ale pozor důvody nejsou >katolické modlářství>, identifikace církve s >nevěstkou babylonskou> apd. To by se pak nemohl člověk divit odmítnutí. Důvody je potřeba formulovat jako své přesvědčení o jiné než katolické pravdě. Například takto: Došel(a) jsem k přesvědčení, že se musíme řídit zásadou Sola scriptura a proto se domnívám, že nemohu již pokračovat ve víře katolické církve, která tuto zásadu odmítá...

Ahojky

Jsem přesvědčená o tom že rozlišování křesťanů na katolíky či evangelíky,je něco druhořadého.Bůh se dívá na srdce člověka a na aplikování božího slova v našich životech(tudíž v tom jak jednáme).Všechno je o osobním vztahu s Ježíšem, který člověka proměňuje na každý den.Církev tvoří pouze společenství pro člověka a je samozřejmostí, že v církvi by se měl člověk cítit dobře.Je důležité také rozlišovat mezi náboženstvím a živém vztahu s Bohem.Mezi tím je obrovský rozdíl...!!!!!:)

re. Gabriella: Ano i já si to myslím. Důležitý je vztah k Bohu.

Reakce na Arese: Sola scriptura? Bible nespadla s nebe! Vyšla z tradice prvních křesťanů a z ůstního podání. Nejprve je tu živá církev, pak je tu nutně i tradice Písma, učení, liturgie a stylu života... Kde furt berete, že katolíci nežijí podle Písma? Z čeho asi tak vychází katolický katechismus a teologie? Otázka Kdo je lepší oslepila již apoštoly a jestli teda Sola scriptura, pak jistě znáš, milý Aresi, co na to Pán řekl? Postavil mezi ně malé dítě, aby je zahanbil a ukázal na důvěru. Tak věř.

Zdravím bratři a sestry, jsem měsíc po křtu, tedy takové křesťanské miminko, katolické. Ale nedá mi to abych nepoložil otázku. Jak se shoduje tohle stálé hašteření evangelíci x katolíci se slovy našeho Pána: Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte ..... a potom následuje myšlenka o třísce v mém oku a trámu v oku bratrově. ? Tak se připojuji k myšlence sestry Gabrielly z února tohoto roku, přestaňme už konečně pokukovat a poukazovat že oni evangelíci tohle a katolíci tamto a soustřeďme se na svůj živý vztah K Bohu. Ale nevim, jak říkám jsem v těhle věcech ještě dost >miminoů :-)

PS: oprava, jedná se samozřejmě o trámu v mém oku a třísku v oku bratrově :-)

to ThinThar: Možná, že nám nepřísluší někoho soudit, čímž je myšleno především odsuzovat, ale musíme Boha přijmout a jeho učení a to v co nejlepší podobě - tedy naše víra, kterou jsme přijali je - dle našeho přesvědčení - tou nejlepší alternativou. Z toho ale vyplývá, že jiné učení je mylnější, ne-li úplně scestné. Proto je důležité se podívat i na jiné a říci třeba: tak tohle opravdu ne; ale v případě, že tomu tak je, třeba i uznat vlastní omyl. A myslím, že nechávat někoho žít v bludu je hanebné a v nesouladu s křesťanskou víru. J 8:32: >Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.> Proč ji někomu odpírat?
Nadměrná >tolerance> je spíše pokrytectví, neboť jak má člověk tolerovat to, že si jeho bližní škodí a nepomoci mu? Není to projevem nelásky k bližnímu?

To je to co mě u katolíků možná i nejvíce mrzí. Ale myslím si, že je to hlavně o lidech, o jejich pocitu vylučnosti, ne o konkrétní církvi, ale v tomto směru jsou evangelíci otevřenější. I přesto že nikde v Bibli není zmínka, která církev je považována za tu >nejsprávnější> cestu k Bohu, tak nechápu lidi, jak můžou považovat svou nauku za neomylnou a jedinou, která by měla být. Každý má právo na svůj názor, i na svou víru, která je nejvíce přibližuje k Bohu. To je podle mě nejdůležitější.

Presbyter: Z čeho vychází katolická teologie? No mě přijde že tam je hodně věcí, které v bibli nevyčteš, a že si je prostě museli vymyslet, jako například očistec.

Církevní otcové jako dobří pastýři církve hledali v Písmu, zda není něco, co by potvrdilo možnost další očisty, jakési pokračování pokání i po smrti pro ty, kteří sice pokání začali, ale nedokončili.

Já jsem vždy viděl za základní biblický text pro očistec: >Nikdo nemůže položit jiný základ než ten, který je již položen - a tím je Ježíš Kristus. Ale když někdo dále staví na tom základě ze zlata, stříbra a drahého kamení, a nebo staví ze dříví, sena či slámy, bude u každého jasné, co je to za dílo. Onen den to ukáže, protože se zjeví v ohni, a právě oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když něčí dílo, které tak nadstavil, přetrvá, dostane svou odměnu. Když však někomu jeho dílo shoří, utrpí sice škodu, ale sám se zachrání, ovšem tak, jako z ohně> (1 Kor 3,11-15).
Dále viz. modlitba za zemřelé, Starý zákon, 2. Makabejská 12,32-46 (2.Makabejská je biblická kniha, uvedená v Septuaqintě - musíte mít ale kompletní vydání Bible kralické nebo katolickou Bibli, neboť protestanti některé knihy Starého zákona prostě vypouští.) První otcové nacházejí opěrný bod v horském kázání v Mt 5,25-26: >Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím ti: nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního haléře>. Řecké slovo označující >žalář> (filaké) označovalo také Hádes, říši zemřelých.
Během pronásledování v prvních křesťanských dobách někteří křesťané zapřeli svou víru v Krista, ale později se chtěli navrátit do církevního společenství a tak prosili o smíření s Církví. Těmto lidem bylo uloženo dlouhé pokání, často až do konce života. Mnozí uložené pokání vykonali a byli opět přijati do plného církevního společenství. Tato praxe byla počátkem toho, co dnes známe jako svátost smíření. Mnozí však, ještě než vykonali uložené pokání, během této doby zemřeli. V této situaci začínají církevní pastýři hledat různá řešení a možnosti, které by potvrdily, že kajícníci mohou své pokání dokončit i po fyzické smrti, protože tito zemřelí křesťané chtěli mít účast na životě Kristově, v něhož věřili, přestože ho dříve ze slabosti zapřeli. Našli je v dokončení pokání po smrti.

Nejvyšší pravdou je láska.

Náboženství je manipulace s lidma. Jediná pravda, láska a pravá cesta je JEŽÍŠ!!!!!

Jednou se takhle hádali jezuité a dominikáni, co je pravda. Hádali se, hádali se a hádali, hodinu, dvě, den, dva , roky, staletí. Po třista letech hádek se zjevil Bůh a řekl: Všichni máte pravdu, protože se snažíte v lidech probouzet dobro a hlásat Boha. Jak to, divili se jedni i druzí. A papež zrovna v oné době slavnostně vyhlásil názor hájený jednou ze stran. Vždyť právě teď papež potvrdil naši pravdu, mohli se ohánět druzí. Co je pravda? Pravda je teologicky láska k lidem a k Bohu, Broučci... Jiří

Sinéad O'Connor (* 8. prosince 1966 Dublin), je irská zpěvačka.

Její projevy na veřejnosti jsou vnímány velmi kontroverzně, například veřejně obhajovala teroristickou organizaci IRA, velmi angažovaně vystupuje proti katolické cirkvi, což vyvrcholilo veřejným roztržením fotografie papeže Jana Pavla II.. Protestovala tím zejména proti pohlavnímu zneužívání dětí představiteli církve a zakrývání této zkušenosti jejími vyššími představiteli. V roce 2005 v rozhovoru pro časopis Interview své poslání popsala slovy „zachránit boha před náboženstvím“.

Tak nějak to vydím i já.

ja si myslim že je jedno kam patřítě hlavni je to že vjeříte v boha a myslim si že by jsme se jako křestěne beměli mezi sebou hadat naopak si pomahat je tu uplně jedno ktery smět křestanství ma výc lidi jestli katolici nebo evangelici nebo něco jineho duležite je jit spolu proti zlu

Vazeni a mili.Zajimava diskuse. Domnivam se ze jako krestane verime v posledni soud. Tam nam nebude nic platna prislusnost ke katolikum, babtistum
nebo ja nevim ke komu. Tam budes stat jen ty sam a pomuze ti jedine tvuj osobni vztah k Jezisi. On je tva jedina sance jen on te muze obhajit a ukazat sve ptobodnute dlane. Nase kniha zivota je plna hrichu. Zel nemuzeme
to moc zmenit. Jsme vsichni prirozene hrisni a tudiz smrtelni. Jen nase osobni prijeti Jezise do naseho srdce nas muze zachranit. Paul.

Ahojky lidi!Souhlasím s Paulem, nejdůležitější je vztah s Ježíšem.Aby neřekl Neznám vás, ať už jste v mém jménu dělali cokoli..Jen láska má smysl, ta všechno spojuje..Tabitha

Já osobně mám pocit, že ekumena funguje spíš mezi evangelikálními církvemi, katolíci s evangelíky se tváří na veřejných fórech, že to funguje také, ale pak katolík neváhá říct, že pro rodinný život je lepší konstelace katolík + nevěřící, než katolík+evangelík!

Reaguji na Ovecka20 >Prostě pokud odejdu, tak jedině jako odpadlík> - Katolická církev považuje za odpadlíky všechny kdo nejsou jejími členy, takže se smiř (hádám, že už ses s tím smířila, když to bylo před rokem a jedním měsícem) s tím, že pro katoliky budeš odpadlík. Pro katolíky jsme prostě zbloudilé ovce, a to jestli hledáme Boha, studujeme bibli, modlíme se, postíme se, se jaksi nepočítá. Prostě neřídíš se katolickými zásadami, tak jsi odpadlík. Neklaníš se mrtvým a neuctíváš ostatky mrtvých, tak si odpadlík...

Ještě okomentuju Gabriellu, když tu na ní byli ty reakce. Ona to sice je pravda, co tvrdí, jenže problém je v tom, co vyučuje katolická církev a že vlastně manipuluje s lidmi, když tvrdí, že jsou odpadlíci, protože se neřídí určitými věcmi, které katolická církev nařizuje. Dle mého názoru manipulace snadno vzniká, když se někdo ocitne ve skupině lidí, kteří svou většinou vykazují znaky odlišných názorů a odlišného chování. Tak například nějaký >katolík>, který sympatizuje s myšlenkami protestanství, prostě proto, že jsou podloženy biblí a zdravým rozumem, ba i zkušeností z historie katolické církve, je obviněn z odpadlictví, protože se nedrží toho co káže katolická církev. Přitom se podle své čisté víry drží jen toho, co mu káže bible. A i když by tento jedinec chtěl zůstat v katolické církvi, protože tam vyrostl, protože má kolem sebe spoustu známých a příbuzných z této církve, je na něj vytvářen většinový tlak. Buď mu tedy někdo naznačuje, že jeho smýšlení není správné a snaží se ho třeba slovně někam tlačit opravovat a tak, nebo už tím, že jako jedinec cítí svou odlišnost a cítí se nepřijatý a odmítnutý pro odlišnost těch věcí, ve které věří. Podobná situace samozřejmě může nastávat i v protestantském prostředí. Takže si troufnu tvrdit, že manipulace tam existuje. A proč mluvím o manipulaci, protože Gabriella tvrdí, že >rozlišování křesťanů na katolíky či evangelíky, je něco druhořadého. Bůh se dívá na srdce člověka...> - jenže katolická církev si to nemyslí, ale dělá v tom zásadní rozdíl, ROZDÍL, KTERÝ ROZHODUJE O TOM ZDA JSI SPASEN NEBO NE. Pro Gabriellu to tedy druhořadé je, ale pro katolíky ne, a tím pádem v souvislosti s tím co jsem tu napsal o nátlaku většiny, je jasné, že pro někoho tu církev hraje roli primární. Někteří lidé vidí církev jako vychovatelku a jak jsem se doslechl, někteří ji berou dokonce jako >nevěstu>. Prý někteří lidé věří tomu, že vztah mezi církví a jejími členy má být jako manželský vztah, tedy i co se týče odpovědnosti a závazku vůči církvi. Tedy jedna (institucionální) církev, které jsi a zůstáváš věrný celý život a až do své smrti.

Když dám Ježíši život a žiju podle Bible,a najdu si církev, nemusí to přece být na celý život.Je snad někde v Bibli napsané, že musím setrvat v jednom církevním společenství?Když to v Bibli takto řečeno není, nikdo mi nemůže vnutit nějaký názor o tom, že když opustím tuto církev, nebudu spasená.Také jsem původně chodila do jiné protestantské církve a pak jsem se podívala na shromáždění Jednoty Bratrské ve vedlejším městě,když budu konkrétní, a najednou jsem věděla -tady se cítím doma.Tak jsem ale nepřerušila vztahy s přáteli z církve první.Je fakt, že jsem předtím nebyla členem té předešlé církve.Manipulace bude existovat, člověk ale musí vědět, co mu říká živý Ježíš, přece nebudeme se nechat vláčet lidmi..Ahoj Tab

PAVEL: >Já jsem přece připravil Vaše zasnoubení jedinému muži a musím Vás představit Kristu jako čistou pannu> (2. list Korintským 11, 2). Tolik k Radimově neznalosti Písma (viz. též níže k diskusi o očistci). Vyznání luteránská, kalvinistická aj. uváděla: papež je >Antikrist> a církev katolická je >Něvěstka Babylónská>(viz. protestanská vyznání víry 15. a 16. stol.). Stínání katolíků a upalování čarodejnic protestanty oněch a následujících století nelze než srovnávat s katolickou či světskou (španělskou) inkvizicí. Opusťme tuto rétoriku a přečtěme si oficiální dokument II. všeobeného vatikánského koncilu katolické církve: >V tom se zjevila Boží láska k nám, že jednorozený Boží Syn byl poslán na svět, aby se stal člověkem a vykoupením dal nový život celému lidstvu a shromáždil ho vjedno (Jan 11,52). Dříve než se obětoval jako neposkvrněná oběť na oltáři kříže, prosil Otce za věřící slovy: „Ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou jedno v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal“ (Jan 17,21) a ustanovil ve své církvi podivuhodnou svátost eucharistie, která značí a vytváří jednotu církve. Dal svým učedníkům nové přikázání vzájemné lásky (Jan 13,34).Když byl Pán Ježíš povýšen na kříži a oslaven, seslal přislíbeného Ducha a jeho prostřednictvím povolal a shromáždil lid Nové úmluvy, kterým je církev, v jednotu víry, naděje a lásky, jak učí apoštol: „Jen jedno je ono tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest“ (Ef 4,4-5). Neboť „vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista... Všichni jste jeden v Kristu Ježíši“ (Gal 3,27-28). Duch svatý, který sídlí ve věřících a naplňuje i řídí celou církev, vytváří ono podivuhodné společenství věřících a tak hluboce všechny v Kristu spojuje, že je zdrojem jednoty církve. On sám rozděluje milosti a služby (1 Kor 12,4-11).V této jedné a jediné Boží církvi už od samého začátku vznikaly určité roztržky( 1 Kor 11,18-19; Gal 1,6-9; 1 Jan 2,18-19), které apoštol ostře kárá a odsuzuje (1 Kor 1,11nn; 11,22). V pozdějších stoletích však vznikly rozsáhlejší rozpory a nemalé společnosti se odloučily od plného společenství katolické církve, leckdy ne bez viny lidí z obou stran. Ti však, kdo se nyní rodí v takových společnostech a dosahují v nich víry v Krista, nemohou být viněni z hříchu odloučení a katolická církev k nim přistupuje s bratrskou úctou a láskou. Neboť ti, kdo věří v Krista a řádně přijali křest, jsou v určitém společenství s katolickou církví, i když ne dokonalém. Jsou vírou ve křtu ospravedlněni a přivtěleni ke Kristu. Proto jim právem náleží čestné označení křesťanů a synové katolické církve je oprávněně uznávají za bratry v Pánu (vybráno z >Unitatis redintegratio>). Hloupé poznámky Radima nechci číst. Jiří

JiriSestak:
A teď nevím k čemu se vyjadřuješ, >Já jsem přece připravil Vaše zasnoubení jedinému muži a musím Vás představit Kristu jako čistou pannu> (2. list Korintským 11, 2) . Mluvil jsem o manželství s církví, ne s Kristem.

Mluvil jsem o tom, že pokud někdo mluví o církvi jako nevěstě, má dle věroučných dokumentů na mysli vztah církve a Krista. Pokud máš k věroučným otázkám katolické církve nějakou poznámku jakéhokoliv typu, založenou na: >tento katolík si představuje ... či někteří katolíci si dokonce představují> ..., a nečerpáš myšlenky oficiální nauky, dané např. dokumenty II. vatikánského koncilu (o těch diskutujme, až se s nimi seznámíš), pak je to spíše výrok typu >jedna paní (pán) povídala>. Pak z něj plynou chybné argumenty: někteří Němci jsou fašisti - TAKŽE všichni NĚMCI jsou fašisti> nebo všichni Angličané jsou hooligans ( či rowdies - fanatičtí ničiví fanoušci), všichni Italové jsou mafiáni atd. O oficiální nauce církve se bavme, ale na úrovni, poté, co se s ní seznámíme. Pomlouvat umí každý. Jiří

Tak to se omlouvám, ale dovětek, který jsem napsal, se netýkal katolické církve. Nejsem katolík a šlo o moje prostředí. Neřekl jsem to jasně. >Někteří lidé vidí církev jako vychovatelku a jak jsem se doslechl, někteří ji berou dokonce jako >nevěstu>. Prý někteří lidé věří tomu, že vztah mezi církví a jejími členy má být jako manželský vztah...> Nemluvil jsem o vztahu Kristus a jeho nevěsta (církev). Ale o tom že si někdo představuje svůj vztah k církvi jako vztah k manželce. Proto tvůj citát byl zbytečný. K tomu co jsi napsal naposled: je otázka, proč by se měl nějaký katolík držet striktně oficiální věrouky církve, to nemá právo posoudit (rozsoudit), co dle svého zdravého rozumu a nejčistšího svědomí považuje za správné a co nikoliv? Když říkáš, tento >katolík si představuje..., a nečerpáš myšlenky oficiální nauky> tak to zní jako že vlastně nemá právo na nějaký svobodný úsudek. O tom se tu přece bavíme, jestli ho vyloučí za to, že má na něco jiný pohled, a ne o tom, jak zní oficiální stanovisko katolické církve. Ale pokud to bereš celé tak, že katolík, který se striktně nedrží oficiálního stanoviska katolické církve vlastně není katolík, pak se nemáme o čem bavit, protože platí že katolík nemá právo na svobodný úsudek.

K otázce lidské svobody svědomí a vlastní cesty každého jedince ke spáse viz. List Římanům 1 - 7. kap.:>Když totiž pohané, kteří Zákon nemají, z vnitřního popudu dělají to, co zákon nařizuje, jsou sami sobě zákonem, ačkoli Zákon nemají. Tím jen ukazují, že obsah zákona mají vepsaný ve svém srdci.> Řídí se totiž svým svědomí, které je jednou obviňuje, jindy chválí.
Konstituce Gaudium et spes: Proto posvátný sněm hlásá vznešené povolání člověka, uznává v něm jakýsi božský zárodek a nabízí všem lidem upřímnou spolupráci církve k ustavení všeobecného bratrství, které by bylo s tímto povoláním ve shodě. Církev není vedena žádným pozemským zájmem, ale snaží se jen o jedno: pod vedením Ducha utěšitele pokračuje v díle Krista, jenž přišel na svět, aby vydal svědectví pravdě (Srov. Jan 18,37.) aby spasil, ne soudil, aby sloužil, ne aby si nechal sloužit (Srov. Jan 3,17; Mt 20,28; Mk 10,45).
Katolická církev nesoudí ani lidi mimo církev, natož ty, kdo s Kristem kráčejí stejným směrem, jako církev. Ať již jsou katolíci, hledající katolíci, pochybující katolíci, katolícineschopní přijmout to či ono, ať již jsou jejich bratry v Kristu, žijícími v baptistické, adventistické, evangelické či jiné církvi, a dobře rozumí tomu, že patří k církvi každý nepokřtěný, který ke křtu směřuje, či se řídí svým svědomím, totiž následuje hlas svého srdce, který do něj vložil Bůh, a které také Duch svatý povzbuzuje k dobrému, neboť Duch Svatý vane kam chce, není ničím ohraničen a spolupracuje s každým člověkem dobré vůle.
O svobodě svědomí II. vatikánský koncil v >Dignitatis Humanae> říká v části I. Obecná nauka o náboženské svobodě:> Tento vatikánský sněm prohlašuje, že lidská osoba má právo na náboženskou svobodu. Tato svoboda záleží v tom, že všichni lidé musí být prosti nátlaku jak ze strany jednotlivců, tak ze strany společenských skupin a jakékoli lidské moci, takže nikdo ani nesmí být donucován jednat v oblasti náboženství proti svému svědomí, ani mu nesmí být zabraňováno jednat podle svého svědomí soukromě i veřejně, buď sám nebo spolu s jinými, v náležitých mezích. Mimoto koncil prohlašuje, že právo na náboženskou svobodu je skutečně založeno na důstojnosti lidské osoby, jak nám ji dává poznat i zjevené Boží slovo i sám rozum. Všichni lidé, protože jsou osoby – jsou totiž obdařeni rozumem a svobodnou vůlí, a proto mají osobní odpovědnost –, jsou v souladu se svou důstojností pobádáni vlastní přirozeností a zároveň i mravně zavázáni hledat pravdu, především náboženskou. Jsou též zavázáni přidržet se poznané pravdy, a podle jejích požadavků zařídit celý svůj život. Právo na náboženskou svobodu tedy nevyplývá ze subjektivní dispozice osoby, nýbrž ze samé její přirozenosti. Proto právo na tuto svobodu patří i těm, kdo neplní povinnost hledat pravdu a přidržet se jí. Jejímu uplatňování se nesmí bránit, pokud se zachovává spravedlivý veřejný řád. Nejvyšším pravidlem pro lidský život je sám Boží zákon, věčný, objektivní a všeobecný, kterým Bůh podle záměrů své moudrosti a lásky pořádá, řídí a spravuje celý svět a cesty lidské společnosti. Bůh dává člověku účast na tomto svém zákoně, takže člověk může pod jemným vedením Boží prozřetelnosti stále více poznávat neměnnou pravdu. Proto má každý povinnost, a tedy i právo hledat náboženskou pravdu, aby si s použitím vhodných prostředků rozvážlivě utvořil správné a pravdivé úsudky svědomí. Pravdu je však třeba hledat způsobem přiměřeným důstojnosti lidské osoby a její společenské povaze, totiž svobodným bádáním, za pomoci vyučování či vzdělávání, výměny myšlenek a dialogu. Takto jedni druhým vykládají pravdu, kterou našli, nebo o které se domnívají, že ji našli, aby si při jejím hledání navzájem pomáhali. K poznané pravdě se však musí pevně přimknout osobním souhlasem. Příkazy Božího zákona vnímá a poznává člověk prostřednictvím svého svědomí. Jím se má věrně řídit při všem svém počínání, aby dospěl k Bohu, svému cíli. Nesmí tedy být nucen, aby jednal proti svému svědomí. Nesmí se mu však ani zabraňovat, aby jednal podle svého svědomí, především ve věcech náboženských. Náboženský život totiž záleží svou podstatou především ve vnitřních dobrovolných a svobodných úkonech, jimiž se člověk přímo zaměřuje k Bohu. Takové skutky nesmí moc pouze lidská ani nařizovat, ani zakazovat. Společenská povaha člověka však vyžaduje, aby člověk vnitřní náboženské úkony projevoval navenek, aby měl s jinými společenství ve věcech náboženských, aby své náboženství vyznával ve společenství.> Jiří

Tak zase rozeberu tvůj příspěvek. To co jsi citoval z Řím. o svědomí pohanů, to je můj oblíbený verš a taky jsem ho dříve používal. Dále. Boží zárodek v člověku - ano, vždyť byl člověk stvořen k obrazu Božímu. Ale zároveň byl také hodně pokažen a ovlivněn tím zlým. O větě „Církev není vedena žádným pozemským zájmem“ lze spekulovat a myslím, že ji lze solidně zpochybnit. Jistě se najdou místa, kde to s upřímným svědomím tvrdit lze. Ale jakmile si vzpomeneme na hříchy církve, ať už z historie - inkvizice, nebo ze současnosti - homosexualita a pedofile kněží v katolické církvi - pak už nejde o zájem Boží, ale lidský, pozemský. Někteří se opravdu snaží naplňovat ten Boží záměr, ale jiní se tváří jako svatí Boží služebníci, ale ve skrytu se dopustili takových odsouzeníhodných hříchů. Dále říkáš: „Katolická církev nesoudí ani lidi mimo církev, natož ty, kdo s Kristem kráčejí stejným směrem, jako církev.“ Koho teď myslíš tou katolickou církví - oficiální znění doktríny, které neodsuzuje, nebo katolíky v praxi. Právě že jsem se setkal s docela dost katolíkama tradičního ražení (já jim říkám ultra-katolíci) a ti odsuzovali hodně. V tomto ohledu to vidím tak, že se církev snaží uzavírat do sebe a chce se izolovat od okolního světa. Možná ne církev jako oficiální doktrína, možná ne církev jako celá církev, ale ta část církve, která prezentuje právě tu ultrakatolickou část. Ta izolace se mimo jiné nápadně projevuje třeba v diskusi a ve způsobu šíření informací - v totální cenzuře všeho, co se jen náznakem neslučuje s oficiální věroukou katolické církve - jakýkoliv jiný názor - jakýkoliv jiný přístup je znakem odpadlictví a kacířství. Pokud se zavést řeč na téma takových věcí jako právo na potrat, kdy a v jakých situacích by žena měla mít právo, nebo zda by se to mělo trestat, bav se s nima o tom jestli používání antikoncepce nebo některých druhů antikoncepce je hřích… Bav se o tom, jestli je hřích nepřijít v neděli do kostela na mši, atd. A církev se v tu chvíli začne dělit na dva tábory, které já nazývám tradiční katolíci a umírnění katolíci. No a v jiných církvích je to podobné. Dál se dnes už nedostanu, tak zase někdy jindy.

Celý náboženství je v podstatě podvod na lidi. ONE WAY JESUS!

Tak jsem se vrátil abych dočetl tvůj příspěvek. <<<<< Takže větě „Jsou … mravně zavázáni hledat pravdu, především náboženskou,“ nerozumím. Odkud plyne tento závazek? Proč zrovna náboženskou? To je zas nějaký výmysl. <<<<< Další taková rozporuplná věta „Jsou též zavázáni přidržet se poznané pravdy, a podle jejích požadavků zařídit celý svůj život“ Jenže pravda je něco co poznáváš celý život a člověku nezbývá nic jiného než vlastní názor na to co je pravda a co pravda není*. Každý máme svou vlastní pravdu, protože každý si myslíme, že něco jiného je pravda. K této pravdě totiž docházíme odlišnými zkušenostmi. Ty se navíc za život mění, takže na začátku děláme věci, o kterých si myslíme, že jsou správné a nakonec zjišťujeme, že správné nebyly, ale že jsme se jim stejně nemohli vyhnout, protože jsme 1) neznali pravdu 2) nemohli jsme ji znát bez zkušenosti 3) jsme tuto zkušenost potřebovali, abychom ji mohli předat dál. Z toho vyplývá, že za život se člověk učí a opravuje své názory, smýšlení i jednání. Není žádná absolutní poznaná pravda, jak si to představuješ ty. Není možné se přidržovat něčeho o čem jsem poznal, že to byl omyl a že věci se mají poněkud jinak než jak se zdáli na začátku. I když mi asi budeš argumentovat Duchem svatým a jeho vedením, musím ještě zdůraznit, že máme posuzovat co je skutečně od DS a co je pouze výplod naší fantazie a našich tužeb. A teď se vracím k té větě na začátku, kde je hvězdička *. <<<<< Ještě jednou tě prosím, najdi mi odkud vyplývá ta „povinnost“ hledat pravdu. Dále, odkud plyne povinnost, že „Jejímu uplatňování se nesmí bránit.“. Proč nesmí a kdo to určuje a kde pro to bereš argument? A když jsem ti teďka řekl jak je pravda z našeho pohledu relativní, tak kdo tedy zná tu pravdu s takovou jistotou, aby mi určoval čemu mám věřit a čím se mám řídit? I bible a Bůh potřebuje lidi na to, aby ji vykládali. Ti jsou ovlivněni mnoha kulturními vlivy, mnoha filosofickými směry, společenskými a zažitými představami, tím co si nastudovali v knihách, co jim napovídali ve škole, co slyšeli od jiných lidí - ale to vše je jen relativní pravda, tedy lidská nespolehlivá pravda, to že někdo něco vidí tak a jiný to vidí zase jinak. Křesťanský svět je proklán různými protichůdnými směry už od samého počátku. Každý jeden bude tvrdit, že ta jeho pravda pochází od Boha, že je to výsledek jeho dlouhodobého hledání Boha a náboženské zkušenosti. Přesto se ale nedokáží dohodnout. A propast mezi nimi zůstává tak velká jako je propast mezi protestanskou církví a katolickou církví. Opět tedy, člověku nezbývá nic jiného než vlastní pohled, úsudek a svědomí o tom, co je správné a co je pravda.

Tabitha 04/02 - v Bibli se vůbec o možnostech přestupu mezi denominacemi nepíše, protože taková možnost vůbec nepřipadala v úvahu (šlo přestoupit určitě mezi >církvemi> ve významu sborů). Sice máme náznak o nějakých denominujících snahách, tuším v listu do Korintu, kde jsou zmíněni Pavlovi, Apolovi a Kristovi (to je asi vše z tam uvedené nabídky), ale úkolem křesťana nemá být vyžívat se v těchto směrech, tehdy ještě v rámci jedné denominace, ale hledat pravdu a k té se dá dojít diskusí (diskuse ale není hlasování, takže může být velmi dlouhodobá) mezi těmito směry a ne zřeknutím se těch, kdo jsou v jiném proudu. Pokud něčemu věřím, mám pro to snad důvod a mohu o něm diskutovat s jinými. Potom se ukáže, zda tato domněnka byla pravdivá čili nic.
A o rozdílech mezi denominacemi si myslím, že to jsou rozdíly nežádoucí. Bohužel, pokud uznáme, že se lidé Boha snaží upřímně poznat, jsou tyto rozdíly neřešitelné a mnohé z nich působí tak hluboký rozkol, že následně není možná koexistence v jedné církvi (jo, pokud je někdo laxní, potom může mít třeba říman jednu církev třeba s buddhisty, ale pokud bere nauku vážně, a pokud si přečteme i láskou prodchbutý NZ, tak to není žádné >hlavně tolerance> (nepřišel jsem přinést pokoj, ale meč; jedna bude ponechána a druhá vzata), >každá cesta je správná> (široká je cesta k zatracení). Jako příslušník evangelické církve si myslím, že evangelická víra je minimálně pravdivější než římská a pokud by někdo chtěl přestoupit, potom se vlastně dopouští špatného kroku a já bych ho chtěl od toho uchránit. To vůbec nesouvisí s nějakým >nesuď, abys nebyl souzen>, když ztrhnu někoho vrhajícího se pod kola vozu, také ho přece nesoudím.

Ale tím, že se člověk hlásí k určité denominaci, tím dává svému okolí najevo, že nauky této denominace si cení více než nauk jiných - proč bych vstupoval do římské církve, pokud bych si myslel, že nauka evangelická lépe odpovídá Pravdě? Abych byl katolíkem, který vyznává jinou víru? Abych byl jabloní, která nese fíky?

Sotva jsem otevřela seznamku, narazila jsem na diskusi. Čtu a přeskakuji řádky, hledám nit a nedá mi to, abych nezareagovala. Proč Evangelíci versus Katolíci? Proč srovnávání? Dá se srovnávat červená a modrá? Jaká je lepší, která horší? Obě jsou součástí základní palety barev a dělají svět zajímavější, jsou jeho součástí. Někdo raději červenou, další modrou atd.. Nevidím v dlouhých příspěvcích žádný posun v názorech. Pouze stereotypní setrvávání na pravdách. Nevidím toleranci k rozmanitostem. Nechci se opírat ani o Bibli ani o historii. Chci jen opakovat, že naslouchat a tolerovat je to podstatné. Jde přece o víru, o lásku k Bohu, o bezpodmínečnou lásku..........

Naprosto pruhledna a jednoducha vec - To proto ze hloupy nezabloudi .Jan 3 - rozhovos s Nikodemem. Rim 10 nove narozeni dat srdce Kristu po te co mi bylo Bohem zjeveno ze je zivy .
Bosnahledapritele

Naprosto pruhledna a jednoducha vec - To proto ze hloupy nezabloudi .Jan 3 - rozhovos s Nikodemem. Rim 10 nove narozeni dat srdce Kristu po te co mi bylo Bohem zjeveno ze je zivy .
Bosnahledapritele

Nemyslím si, že je podstatné se dohadovat a soupeřit mezi sebou.Myslím si, že každý úpřímný člověk dokáže postupně dojít k Ježiši, který je živý, osobní a každodenní.Pak to není o něčem nudném a náboženském ale spíš životní styl, který upřednosťňujem:)

Ahoj, já si myslím že je úplně jedno kdo co věří ale musí věřit dobou věc a hlavně nekrást, nevraždit nepodvádět atd všechny negativní věci nás mají poučit když to nevíme. Ale hlavně co neuznávám je to že člověk si myslí že když se vyzpovidá že mu je odpuštěno a všechno zlé ne vymazáno chyba lávky! Naše duše není čístá a máme mít v první řadě svědomí! Nevěděl jsem že je to špatné už vo vím a nikdy to víckrát neudělám, ale jsou případy kdy někdo chodí do kostela a krade a podvádí. V první řadě říšníkům má odpusťit ten na kom bylo zlo spácháno sám od sebe bez žádného nátlaku.

>BUDIŽ PROKLET!> Kdo? Např. každý, kdo odmítá křest dětí, transubstanciaci, uctívání hostie a její nošení v procesí, svátost posledního pomazání ke smrti, uctívání svatých, relikvií a obrazů nebo kdo chce pít víno při Večeři Páně. To je nikdy neodvolaný výrok důležitého katolického koncilu v Tridentu (1545-1563). Více než stovkou podobných >požehnání> podarovala katolická církev své protestantské >bratry>. Tohle nebylo nikdy zrušené, ale naopak potvrzené na vatikánském koncilu. Moc bych chtěla všem doporučit knihu J.A. Komenského: Historia o těžkých protivenstvích...> Zdá se, že v době, kdy katolíci lidem ihned ufikli hlavu za to, že s nimi nesouhlasili, bylo protestantům trochu víc jasné, že je mezi námi jistá propast. Jedné protestantské rodině popravili např. všechny děti a pak s jejich hlavičkami hráli kuželky.. Viz zvěrstva páchaná na valdenských na rozkaz katolických papalášů. Ti lidé tehdy umírali, než aby se účastnili katolických obřadů. Na jednu stranu souhlasím, že to není o církvích a že základ je znovuzrození, vztah s Bohem, svatost apod. Na druhou stranu mám za to, že soudobý ekumenismus je dokladem protestanstké sklerózy a neznalosti historie. Katolíci se nezreformovali - oni pouze ztratili světskou moc vlivem reformace, sekularizace, osvícenství apod. Všechna ta prokletí jsou stále platná, nebyla zrušena, jen protestanté zapomínají, aniž by se jim kdo kdy omluvil a uznal jejich učení a tím pošlapávají krev tisíců lidí, kteří např. považovali křest dospělých za velmi podstatnou část víry a byli za to ochotni umřít. Víte, co dělali s těmi, kdo se chtěli >podruhé pokřtít>? Pokřtili je potřetí, ale už je z té vody nevyndali...souhlasím s tím, že kdo je kdo se ukáže až na soudu, protože např. s tímto topením prvních baptistů souhlasil i Zwingli. Jen si myslím, že neškodí si trochu osvěžit pamět a byť je blábolení o bratrství s katolíky moderní, připadá mi bezpáteřní a raději se hlásím ke krvi lidí, kteří za něco stáli a pro něco umírali - neproklínám katolíky, jen nezapomínám, že oni prokleli nás!

Bohužel, katolíci prokleli, zabíjeli, co myslíte, jak jim odpovídali protestanti?Hádejte, všichni trochu známe dějiny..Krev tekla všude, co třeba takové Irsko, atd.
Nějak začínám chápat, proč má spousta lidí k jakékoliv církvi odstup- myslím hlavně ty,co nejsou věřící v Boha křesťanského-znají dějiny, vidí ty potoky krve ve jménu Boha..Ani už nevím, jestli chci stát na jednom či druhém břehu-muséí s ečlověk vymezit?co když se dá stát mezi břehy?najít nějaký most..

Samozřejmě vím, že i ve jménu protestantismu se děly věci, které se dít neměly. Nicméně i tak mám za to, že se to nedá srovnávat. Ale můj příspěvek nebyl jen o pronásledování, spíš o tom, že většina protestantů souhlasí s bibličností učení, která jsem zmínila a která katolíci vehementně odsoudili a zároveň se tváří, jako že je jedno, kdo je ve které církvi, zda je člověk katolík nebo protestant a že jsme všichni křesťané. Jen říkám, že to jedno není, že podle biblických měřítek katolíky (a ani část protestantů) za křesťany považovat nelze a připomínám, že zatímco dnes by se někteří protestanti byli schopni dívat na papeže jako na nějakého bratra ve víře, tak v minulosti ho reformátoři od Viklefa po Luthera nazývali antikristem.
Jinak s myšlenkou, že v historii a církvích je tolik pohoršení, že to lidi znechucuje. Bohužel.

Ještě před padesáti lety katolíci, hlavně kněží, pohlíželi na jinověrce bezmála jako na pohany. Dnes (po druhém vatikánském koncilu) na mnoha místech čile kvete ekuména, jíž za svou přijali nejen protestanté, ale i moderně uvažující katolíci včetně svých duchovních a jsem rád, že mohu katolického kněze P. Marka Hrice nazýva bratrem a že i on mě též bratrem zve.

Díky výchově mé babičky, jsem od útlého mládí, byl vychováván jako Římský katolík. Díky této výchově, jsem se naučil chodit na Bohoslužby, modlit se a nepochybovat o existenci Boha. V mých 21. letech jsem dostal milost znovuzrození a tímto se mě otevřela možnost, vstoupit do osobního vztahu s mým Pánem a Bohem.
Nerozlišuju lidi podle denominace, ke které se hlásí ale na lidi, kteří žijí v osobním vztahu s Bohem a na lidi, kteří s ním nežijí v osobním vztahu ale praktikují jen své náboženství, tak jako já, před svým znovuzrozením.
Jsem vděčný za výchovu mé babičce a mému Bohu, že se mě dal poznat a dal mě mylost, stát se jeho učedníkem. Osobně odpovídám na dotaz, k jakému směru se hlásím, evangelikální-charismatik a křesťanský sionista

V bibli není rozdelení na jména denominací...buď seš znovuzrozenej....buď seš
Boží dítě, nebo né...problém je jenom v tom, že né každá církev, která si říká církví je církví a patří do těla Kristova....ale tohle je na hodně dlouhé psaní...samotné slovo křesťan je zavádějící, protože to slovo znamená Kristovec.Ten, který patří Kristu.Tímto slovem pojmenovali v Řecku první učedníky Krista.Každý, kto vydal svůj život Kristu se stal Božím dítětem a patří do těla samotného Krista...protože církev je tělo Kristovo...

Především je nám všem našimi /tzv.bratry/ katolíky tajeno,že?..... protestanté jsou reformovanými katolíky!Martin Luther byl katolíkem do doby kdy mu jeden kněz řekl,že pokud vystoupá po kolenou po schodech odněkud -někam ,že bude mít u boha vystláno!a podobně jako př víře s odpustky.A vidíme,kde se nedává důraz na poslušnost Božího desatera-Zákona Boží Lásky!,že si lidé do nebe dělají vlastní skutkové žebříky.With greeting Jesus Lives! beetle Dinny

Mistr Jan Hus nás všechny spojuje, stejmě jako P. Pierre Telhard de Chardin
vyznává Boha Otce uprostřed lesa ... slouží Mši nám všem, modlí se za nás
všechny, ukazuje cestu ostatním - co ji možná nevidí.
Bůh je Cesta !
Nehledejte >problémy> tam, kde nejsou.
Vojta.

osobně jsem evanglička a dost dlouhou dobu jsem si říkala, že katolíci mají prostě tu víru jinačí atd. měla jsem dost odlišný postoj, ale pak jsem skrze Boží milost potkala pár kamarádů, katolíků, kteří mi pomohli otevřít oči a kouknout se na to jiným pohledem. Teď jsem sice členka protestanské církve, ale dost často se vyskytuji na katolických akcí s jednou komunitou a změnila jsem pohled, protože i mezi katolíky jsou opravdu věřící a i katolická bohoslužba je ohromná a když člověk pochopí význam všech gest, slov tak zjistí, že je to ohromné odevzdání a může se při tom prožít spoustu krásných věcí. Navíc máme se co od sebe učit, každý má trošku to své vyznání jiné a můžeme se učit, evanglicí od katolíků více té liturgie, zbožnosti, gest a i třeba přístup k večeři páne zase katolíci od evangelíků modlitby, chvály, důraz na slovo a osobní vztah s Ježíšem. I když je rozdělení velmi bolestné a mně to někdy opravdu ničí, tak se musíme z toho poučit a koukat se na ty druhé s láskou, i když v některých věcech věří třeba v trošku něco jiného než já. Přijmout toho druhého a pak uvidíte, že se dá od toho druhého spoustu naučit, a může nás to oba dva přiblížit moc k Bohu.

Hnidopištví, kdo je jak lepší či není. Každý má něco. Jistě, že všichni původní reformátoři byli katolíci a všichni jsme i nadále katolíci ( viz. http://cs.wikipedia.org/wiki/Katolictv%C3%AD ) takže pokud se mluví o katolictví mělo by se mluvit spíše o ŘKC a dogmatech jejích hlav a dalších >přešlapech> na nebe vzetí panny Marie modlářstvím konče ( sv. Vojtěch a spol ) jde o způsob vedení a prosazování. Já měla tu smůlu, že jsem potkávala fanatiky, a hlavně mám problém se sklánět před sochami >světců> jediný před kým ohnu páteř, je Bůh a Ježíš.

Mám ráda upřímně věřící bratry evangelíky - s několika se již přátelím. Záleží hlavně na srdci člověka. :-) Jen si myslím, že je trochu škoda, že se ochuzují o svátosti...